S chutí jsem si přečetl, že nám ministerstvo vnitra vydalo novou zprávu o antisystémových hnutích. Je to blábol podobný tomu, co psal blahé paměti František Vrabel, když měl své sémantické vize, které svět neviděl, ale přesto stojí za to, si jí přečíst. Píšou tam totiž, že sílíme tak, že už to zastiňuje tradiční extrémistická uskupení.
Jen velmi málo katastrof se stane bez varování… Málokdy přijde něco úplně z ničeho nic. Tu a tam nějaké zemětřesení nebo nečekaná povodeň… tu a tam bouchne sopka, přijde tsunami, či tak něco. Sem tam začne někde hořet. Ale většinou je to tak, že si nejprve dlouho o katastrofu koledujeme, než se doopravdy stane.
Tak jsme se v uplynulých dnech dozvěděli, že v Nigeru došlo ke státnímu převratu, armáda sesadila profrancouzského prezidenta, zakázala vývoz uranu a zlata a… zřejmě pozvala do země Wagnerovce. Francie se ještě chvíli pokusila harašit zbraněmi, mluvilo se invazi, protože převrat se smí dělat je ve prospěch Západu. To je vždy legální. Když je převrat v neprospěch Západu, tak jsou automaticky ohroženy henty hodnoty a může se klidně humanitárně bombardovat…
S velkou chutí (a ještě větším zadostiučiněním) jsem sledoval, co se stalo v ODS, když Jan Zahradil vypustil malý kontrolní balónek ohledně koaliční spolupráce Modroptáků s hnutím ANO. Zahradil je ještě ze staré školy, navíc v politice bude pomalu končit, na eurokandidátku už se znovu nechystá, takže si může dovolit mluvit.
Můj moudrý tatínek, když komentoval události roku 89, tak vždycky zdůrazňoval, že tehdejší režim se prostě vyčerpal. Nezbyl žádný étos a vlastně ani žádná ideologie. Nikdo už nechtěl budovat nového socialistického člověka. Nikdo nechtěl budovat beztřídní společnost. Naopak… i kovaní soudruzi se hlavně chtěli mít jako v Německu. Chtěli tamní zboží, tamní kulturu, tamní trička , tamní hudbu… Naše kultura už byla dlouhá léta před pádem režimu stejná jako na Západě.
Je to už skoro rok a půl… Rusko právě vpadlo na Ukrajinu, ceny všeho začaly skokově růst, přes ukrajinské hranice přecházely statisíce lidí, opačným směrem se pohybovala vojenská i hasičská auta, objevily se vlaky plné obrněné techniky, sdružení CZ nick začalo blokovat henty dezinformační weby a mně v této vzrušené době nejvíc utkvěla Jana Černochová.
V říjnu má v Praze v Obecním domě vystoupit světoznámá ruská operní pěvkyně žijící v Rakousku Anna Netrebko. A hned se u nás našli agilní Pospíšilové z TOPky, kteří volají, aby byl její koncert zrušen, protože… Proč vlastně? Nikdy jsem neslyšel, že by Anna Netrebko podporovala válečné úsilí Ruské federace. Nikdy jsem neslyšel, že by na koncertech zpívala frontové válečné písně, popírala existenci ukrajinského národa, že by vyzývala Putina, aby více a rychleji dodával zbraně na frontu či kobercově bombardoval Kyjev.
Tak nám na Znojemsku skončily žně. Ještě se budou dosekávat různé malé plácky, ale na celkové bilanci se už nic nezmění. Měli jsme největší úrodu za třicet let. Na lepších půdách byl výnos i dvanáct tun pšenice z hektaru. Neuvěřitelná čísla. Ani kukuřice mnohdy nedá tolik. Sklady jsou naplněné až po špunty. Pánbůh byl letos štědrý a i přes nižší kvalitu, množství je letos takové, že nikdo neprodělá.
Tak nám proběhl další pokus o ofenzívu na východní frontě. Ukrajina prý nasadila tři brigády a skoro to vypadalo na průlom. Ale dopadlo to jako obvykle. Postup se zadrhl v minových polích a o zbytek se postaralo ruské dělostřelectvo. Čím větší síly vyjedou do útoku, tím větší ztráty… Stejně jako bylo nutné před půl rokem vzít lupu, aby byl na mapě vidět ruský postup vpřed, je teď zapotřebí koukat přes zvětšovací sklo, aby byla vidět ukrajinská ofenzíva. Ale to už jste si ode mě přečetli několikrát…
ak se nám Blyštivý Péťa pochválil na Colours of Ostrava, že prý jsme nejúspěšnější postkomunistická země… Jsme prý světovou špičkou v dopravě a v obraně… Byla to tak blbé, trapné a ubohé, že to bylo moc i na leckterého liberálního demokrata a pravdomluvného novináře. Markéta Pekarová Adamová se rozhodla v preferenčním sešupu následovat Lidovce a prý znovu navrhla, aby se uvalila spotřební daň na tichá vína.
