Přátelé, v posledních dnech jsme už vícekrát spekulovali, kam zmizel náš statečný TZLD Otakar Foltýn, protože od té doby, co vylezl ze zákopu a schytal nejprve palbu zepředu do dezolátů a potom zezadu od jeho vlády, tak do toho zákopu zase zalezl a od té doby o něm není ani vidu ani slechu. Až do včerejška jsem o něm měl jedinou zprávu… má se totiž vyskytnout příští týden ve Štrasburku na tradiční snídani českých europoslanců.

Tak nám (konečně) unikl ten slavný dopis na rozloučenou střelce z fakulty, Kozáka. Ten, který byl podle policie plný zla a informací, které bylo nutné utajit… jednak kvůli vyšetřování a pak kvůli tomu, aby náhodou někoho neinspiroval. Dopis, který měl být podle policie strašně morbidní a bylo ve veřejném zájmu ho držet pod pokličkou až do ukončení vyšetřování, ke kterému samozřejmě došlo až po eurovolbách.

Před týdnem jsem pro deník TO napsal komentář, kde jsem se zamýšlel nad nejlepším ministrem vnitra všech dob, který do politiky přinesl slušnost a evropské hodnoty, PreVítkem Drakušanem. Napsal jsem, že Ropušan přežil ve funkci pět mrtvých z Dozimetru, tak přežije i patnáct mrtvých na Filozofické fakultě. Mělo to na fejsbůku velmi solidní dosah…

Ale teď už si to nemyslím.

Kauza střelce z filozofické fakulty se po zveřejněném závěru z vyšetřování nijak neuklidňuje. Naopak. Ukázal se policejní šlendrián, který jde jednoznačně za pražským policejním šéfem Petrem Matějčkem a samozřejmě za ministrem vnitra Vítkem Rakušanem. Oba totiž lhali, jako když tiskne.

Vtéhle zemi se všechno hned rozkecá. Takže, když policie poslala pozůstalým závěrečnou zprávu z vyšetřování Dejvyho Kozyho, který střílel před vánocemi na filozofické fakultě, vzápětí měli spis k dispozici i na Mladé frontě a s malým zpožděním doputoval i ke mně. Nebudu znovu zabíhat do podrobností, toho se už zhostili jiní, jen krátce shrnu, co jsme se ze spisu dozvěděli.

Ve Starém zákoně je jeden moc hezký příběh. Moábský král zjistil, že v nebezpečné blízkosti jeho hranic táboří národ, který odešel z egyptského zajetí a začal mít obavy. Ona ta masová migrace nebyla žádná sranda ani ve starověku. Většinou to znamenalo potoky krve a rozumný vládce se snažil takové migraci zabránit, jak jen to šlo. Nikdo si nedělal iluze o kulturním obohacení. Jak se někde objevilo hodně mladých mužů pohromadě, bylo zaděláno na malér.

Tak co, Vítku… jak sis užil debatu s v Sokolově? Hezky bez cenzury, u piva… těšil ses, jak s dezoláty zase pěkně zameteš, ukážeš svým voličům, jaký jsi geroj, že se nebojíš jít do jámy lvové (s pořádnou ochrankou za zády)… Pěkně oslabíš Fialu a staneš se alternativou pro zhrzené voliče ODS, protože, řekněme si to na rovinu – volební preference STAN jsou nízko a neustále klesají. Marketéři ti udělali pěkné video ze sportovní šatny, v Karviné se ti to celkem povedlo… a pak přišel Sokolov.

Jaké to je, vypustit největší dezinformaci všech dob?

Je v této zemi ještě někdo, kdo nezaznamenal propagační video hnutí STAN, které se odehrává ve sportovní šatně, kde Vítek Rakušan vysvětluje svému mančaftu, že hráli moc při zdi, přistupovali na kompromisy, taktizovali, aby zůstali ve hře a lidi na to koukají a vůbec jejich hře nerozumí? Myslím, že to bylo první Vítkovo video, které bylo hojněji sdíleno mezi dezoláty než mezi jeho vlastními voliči. Málokdy měl fejsbůk z něčeho takovou bžundu.

Vít Rakušan:

Výsledek slovenskýchvoleb je pro nás varováním i poučením. Obavy lidí, kteří žijí často na periferii zájmu, nemusejí mít reálný základ, ale nejsou proto méně skutečné. Pokud chceme udržet v Česku liberální demokracii, musíme vysvětlovat její výhody i těm, kdo z nich v současné době neprofitují, nebo jen málo. Lidem ve vyloučených lokalitách, lidem chudším, zklamaným. A vytvářet společnost odolnou proti strachu.

Původně jsem chtěl tento týden psát o školství… respektive o té nové hygienické vyhlášce, podle které už ve třídách nemusí být ani umyvadlo a stačí jeden záchod pro kdovíkolik dětí. Chtěl jsem tuto vyhlášku porovnat s veterinárními předpisy pro chov krav nebo prasat a ukázat, že by se v dnešní době dětem líp existovalo v kravíně, než ve škole. Ale když se nám tak krásně rozjíždí kauza Vítka Rakušana a jeho šifrovaného telefonu od Polčáka, tak přenechám toto téma Janě Kunštekové, která ho pro Litterate zpracuje víc než dopodrobna.

Krátce shrnu situaci: