Myslím, že to byl sociolog Jan Keller, který jako jeden z prvních kdysi zpopularioval základní taktiku liberalismu. Útok na rodinu, útok na historii, útok na národ, zpochybňování jakékoliv identity včetně té pohlavní. Muž už není primárně ochráncem rodu a žena už není primárně dárkyní nového života, národ je překonaná věc, všichni jsme multikulti Evropané, migrace je kuturní obohacení, muži mohou menstruovat, děti mohou dostat blokátory puberty, mateřství je na samém konci žebříčku hodnot, v čele pozornosti jsou nebinární Alžbětka…

Tak nám skončily mírové rozhovory v Abů Dhabí, které nebyly o tom, že se Rusové stáhnou z Ukrajiny, ale že se Ukrajinci stáhnou z Donbasu. To nejstřízlivější, co se o nich dá říct, je, že skončily bez výsledku. Banderovská klika chce bojovat dál, protože bez ohledu na stav Ukrajiny, válka pořád vydělává na další zlaté hajzlíky, protože pořád se ještě najdou evropští hejlové, kteří to platí. Američtí vyjednavači míří do Moskvy, aby se zeptali přímo Putina, co si o tom všem myslí a pak prý pojedou za Zelenským, toho času v Dublinu.

Když jsem před čtyřmi roky začal objíždět republiku, hlásal jsem novou občanskou společnost. Mluvil jsem o tom, že je nás hodně, mnohem víc, než si sami myslíme, dokonce je nás dost na to, abychom mohli něco změnit, ale brání nám v tom nejednotnost a nekoordinovanost. Zatímco pražská kavárna pracuje jako jedna velká propojená chobotnice, u nás často pravá ruka neví, co dělá levá.

Tak nám dneska začínají třístranné rozhovory mezi Spojenými státy, Ruskem a Ukrajinou v Abú Dhabí. To mimochodem znamená, že dnes ani zítra ještě Donald Trump nebude útočit na Írán. Spojené arabské emiráty jsou přece jenom poněkud blízko a kdyby nad mírovými rozhovory létaly americké stíhačky a posléze íránské rakety, vypadalo by to poněkud blbě. Evropa se rozhovorů také účastní, aby nás zachránila před mrzkým mírem, ale její zástupci zůstanou někde na chodbě u hajzlíků a budou čekat, co si velcí kluci mezi sebou ujednají. Peskov říkal…

Tak nám polskou ústavní krizi mezi premiérem a prezidentem o ústavní soud jako na zavolanou překryl útok šíleného střelce. Čtyřiadvacetiletý Michał Oksiński začal střílet v Krakově nazdařbůh do lidí. Devět jich zabil a dalších patnáct zranil. No… nazdařbůh… nedaleko probíhala demonstrace za prezidenta a proti vládě. Střelce nakonec s nasazením vlastního života zastavili dva policisté, narozdíl od našeho střelce z fakulty, kde všichni jen hlásili, kde se nachází, ale nikdo nic neudělal, takže polský Breiwick nestihl spáchat sebevraždu, byl pouze postřelen, leží v nemocnici a bude zpívat.

dyž jsem před sedmi měsíci podepisoval kupní smlouvu na naši sýpku, měl jsem nachystané ještě peníze na výměnu střešní krytiny a doufal jsem, že do konce roku budeme mít prostředky na výměnu oken. Do zimy sýpku zabezpečit proti větru a dešti, to byl první plán, který jsem měl tenkrát v dubnu v hlavě. Když to zvládneme, budu spokojený a budu to považovat za úspěch. Koneckonců, v Perském zálivu se střílí, ceny benzínu a všeho ostatního rostou… čtenáři budou mít jiné starosti, než podporovat tento projekt. Hlavně ta střecha ať se udělá… vše ostatní se uvidí.

Tak nám Trump prohrál doplňovací volby a co se stalo jako první? Burzy po celém světě padají… Nejvíc poklesly firmy, které dělají „hárdvér a softvér“ kolem umělé ynteligence a dále pak firmy Elona Muska. Prý to spláchlo do kanálu sedmdesát bilionů dolarů, protože nejcennější dneska už nejsou ani technologie, ani informace, ale OČEKÁVÁNÍ investorů, které se s nástupem kovaných a hodnotově orientovaných Demokratů v USA nějak nedostavilo.

V posledních několika dnech jsem popisoval jevy a důvody spíše chmurné budoucnosti.

Osmého března letošního roku jsem napsal článek, který se jmenoval: “ Překročíš-li řeku Halys…“ Hodně jsem to tenkrát za ten článek na fejsbůku schytal. Stal jsem se díky němu přisluhovačem kozomrdů a zrádcem našich konzervativních hodnot. Nepochopil jsem totiž, že když Trump zavelí ke zničení Ajatoláhů, mám se okamžitě postavit do pozoru a vyrazit v jednom šiku. Nechápal jsem Trumpovu taktiku nejednoznačnosti a neviděl jsem v jeho chaotickém konání genialitu. Odmítal jsem věřit, že Izrael i Spojené státy vědí, co dělají. Ale má tehdejší slova byla velmi prorocká. Posuďte sami:

Zatímco u nás probíhají odvážné studentské stávky na podporu bruselských protektorů, v Polsku se mluví o vyhlášení výjimečného stavu, protože mají dostatek záminek pro rozjetí občanské války a ani za jednu nemůže Putin, v Západní Evropě se rabuje ostošest, na Ukrajině byla odhalena tajná mučírna vojáků, kterou nepřekvapivě provozoval pluk Azov, který mají tak rádi náši Foltýnové a Dědkové (mimochodem, to chcete – jdete bojovat za evropské hodnoty a vaši vlastní vám dělají mnohem horší věci než nepřítel), v Izraeli závisí vznik nové vlády na arabských stranách, které sympatizují s Palestinci