… a taky jste prý vulgární, hrubí a sprostí. Styďte se, ty ty ty!

Já vám to vysvětlím… Právě jsem zjistil, že tady máme Český výbor Mezinárodního tiskového institutu, který vyzývá hnutí STAČILO! a moji maličkost, abych se omluvil Karolíně Brodníčkové, že jste se o ní v komentářích vyjadřovali expresívně. Máme prý okamžitě všechny tyto komentáře odstranit a nasypat si popel na hlavu, protože to je nemístný útok na chudinku novinářku, která svou práci dělá vždycky dobře a píše jen pravdu, pravdu a nic než pravdu.

Abych jen neparafrázoval, originál si můžete přečíst zde:

Moji pravidelní čtenáři vědí, že jsem dlouhá léta pracoval v jedné za Babišových firem na pozici investičního technika. Měl jsem na Znojemsku na starosti devět areálů. Tři sklady hnojiv a šest obilných sil. Výstavba všech proběhla mezi roky 1960 a 1980. Každý provoz byl plně samostatný, připojený na železnici, měl svou vlastní dopravu, vlastní zdroj vody, vlastní údržbářské dílny i vlastní míchárnu krmiv. Hnojivářské areály zase stály daleko od obytných sídel, zpravidla v dolíku, protože deset tisíc tun uskladněných hnojiv mohlo vybuchnout silou atomovky.

Chcete-li se podívat v jakém stavu jsou majnstrýmová mééédia, podívejte se na dokument „Reportáž psaná na benzínce“, o tom, jak se Ivana Svobodová potkala s Vidlákem. Dokument odvysílala Česká televize. Ačkoliv je dokument natočen vzorně prorežimně a tak libtardsky, jak to jen jde, ukazuje přesně to, co už tři roky píšu a ani přední liberální novinářka toho nejliberálnějšího ze všech liberálních plátků, který je řízen nejliberálnějším Erikem Taberym, to nedokáže zakrýt.

Vmém dnešním článku se obracím na vojáky, záložáky, armádní nadšence, chciválky i Tomáše Zdechovského. Obracím se na všechny, kteří ještě nezešíleli a prostě jen nemají Rusko rádi, protože prostě udělali takovou zkušenost. Obracím se na všechny, kteří se připravují na (podle Fialy nevyhnutelný) konflikt s východní jadernou mocností. A vlastně se obracím i na všechny ostatní občany této země, obzvlášť ty, kteří mají syny, kteří právě dorůstají do jatečného věku vhodného pro zelený mundůr.

Tak nám koalice SPOLU rozjela kampaň. V zelené grafice jak od jihomoravskéhon Grolicha nám naši vládní papaláši sdělují, že teď je třeba stát na té správné straně. A slibují, že ochrání naši budoucnost. Fiala má novou profilovku, na které se dívá do budoucnosti jako Karl Marx, Šafrův plátek se rozplývá radostí a sociální sítě zaplavují videa, jak je náš světový lídr svým národem oblíbený. Považte, šel v Praze mezi lidi a prý tam nebyl ani jediný kritik.

Vláda stojí na té správné straně… Grafika je zelená, protože se jim smíchala žlutá s modrou…

Je mi čtyřiačtyřicet let. Po celý svůj dosavadní život jsem pracoval v soukromém sektoru. Nepracoval jsem nikdy ani pro stát, ani pro kraj, ani pro obec. Nepracoval jsem pro žádnou obecně prospěšnou společnost, církev či Armádu spásy. Pokud jsem se v něčem angažoval, tak vždycky jako dobrovolník a za svoje. Nikdy jsem nevzal ani korunu dotací. Ani Zelenou úsporám ne. Okna na svém domě jsem vyměnil za své, stejně tak jsem za své vyměnil kabely, otopný systém, kotel i komínovou vložku. Na střechu jsem si našetřil, na auto také. Od svých třiceti let nemám žádný úvěr ani hypotéku.

Tak nám Petr Pavel prohlásil, že je Česká republika připravena vyslat (po podpisu mírové dohody) vojáky na Ukrajinu… Všech pět, co tehdy ještě budeme mít. Tedy, pokud Zelinkovi neselže pistole a nezastřelí se ještě doma v kasárnách. V poslední době totiž vojáci nějak podezřele často svlékají uniformu a odcházejí do civilu… S válkou na Ukrajině to samozřejmě NE-SOU-VI-SÍ! Bývalý vojenský psycholog, Štrobl, tomu nevěří a on je přece v naší zemi nejvyšší autoritou, kterou vybraly samotné Novinky.

Jak je to dlouho, co jsme zažili vyslovenou mediální explozi skandálního odhalení, že Elon Musk hajloval? Strašná věc to byla… tedy především pro Českou televizi. Dokonce si pozvali do studia jakéhosi kinderfilozofa Koblížka, který jednoznačně určil, že to bylo hajlování. Ten stejný Koblížek teď také analyzoval rozhodnutí ústavního soudu ohledně Ládi Vrabela a označil ho za špatné, protože Láďa přece věděl, že s jeho názorem vláda nesouhlasí, a tak neměl právo ho říkat… A nebo tak nějak to řekl… poslouchat ho bylo utrpení.

Přátelé, jednoho dne to přijít muselo. Je slunečné páteční dopoledne, sedím si takhle doma před monitorem a užívám si den, kdy nikam nevyjíždím, upíjím kávičku, kterou mi donesla má starostlivá žena, všechny děti jsou ve škole, doma je ticho jak v kostele a najednou zadrnčí zvonek.