Ja to shrnu do dvou slov - ZLATÝ KOMUNISTI! 

Velký byznys, velká vláda, nebo samotná „velikost“?

Kayla Carman, 29. března 2025

https://strategic-culture.su/news/2025/03/29/peak-corruption-who-blame-big-business-big-government-or-bigness-itself/

Korupce si podmanila média, která dnes fungují jako propaganda – vymývají veřejnosti mozek, aby ta uvěřila, že úkolem medií je čelit moci a držet ji na uzdě.

Každý den se svět jeví čím dál víc dystopický, s titulky připomínajícími špatně napsané komedie – s tím rozdílem, že tragédií je, že tohle je skutečnost. Moderátor herní show je dnes prezidentem USA. Hudební klaun posedlý slávou je oslavován jako hrdina za to, že bezcílně bloudí po světě a žebrá o peníze na nevyhratelnou válku. Britský premiér je zosobněním poddajné šedé barvy s věčně ucpaným nosem. Možná nejabsurdnější je, že levice se teď proměňuje v ctnostmi opředené válečné štváče. A to jsme ještě nezmínili mocenské půtky ve Francii – ale „Brigitte“ si necháme na jindy.

Historici tvrdí, že se neustále vyvíjíme a dosahujeme vrcholu civilizace, i když důkazy říkají pravý opak – spíš se jen „mele pantem“.  Korupce a neschopnost jsou dnes viditelnější než kdy dřív. Mezitím napříč Západem dál neúprosně roste autoritářství, a je jedno, která strana drží tu svou pseudo-moc. Jsme krmeni iluzí demokracie a iluzí odpovědnosti, zatímco politické figurky teatrálně mluví o diverzitě, rovnosti a začlenění – a přitom nás ženou směrem ke třetí světové válce. Zabijácké útoky dronů – to je ten druh „začlenění“, který jsme opravdu dovedli k dokonalosti. Jak ctnostní a civilizovaní jsme se stali.

S rostoucím kmenovým myšlením, které dosáhlo historického maxima a je řízeno loutkovodiči dohlížejícími na monopol dvou stran. Demokraté obviňují z korupce Velký byznys, zatímco republikáni trvají na tom, že problémem je Velká vláda. Obě strany si svůj postoj dokážou ospravedlnit řadou příkladů. Demokraté ukazují na krizi s fentanylem, azbest v potravinách, Monsanto a Billa Gatese, kteří snad plánují hladomory, aby mohli skupovat zemědělskou půdu, a na dětskou práci ve sweatshopech (dílnách v rozvojových zemích), která snižuje náklady a zvyšuje zisky. Republikáni kontrují politickou chamtivostí a korupcí u vrcholných demokratických politiků.“nekončícími politickými skandály (jako Watergate nebo Írán-Contras) a honem na čarodějnice proti kandidátům, kteří vadí „deep state“ – jako je Trump nebo Jeremy Corbyn.

Obě strany argumentují tímto způsobem, ale zastírají skutečnou příčinu: Problémem není Velký byznys ani Velká vláda – problémem je samotná Velikost, a my jsme všichni slepí, blouzniví, zmanipulovaní a proto odsouzení stát se bezvýznamnými. Hlavní problém je měřítko. Čím větší instituce je, tím větší moc má. A moc nejen že kazí, ona přitahuje ty, kteří zkazitelní jsou. Historie je tím poseta: od Stalina po Britské impérium, od Říma coby republiky po impérium. Jak tito jedinci rostou ve velikosti a vlivu, stávají se nemilosrdnějšími, zkorumpovanějšími, machiavelističtějšími, a přitom odhazují morální zábrany. Klíčovým hnacím motorem toho všeho je eroze osobní odpovědnosti. Žádný konkrétní ředitel farmaceutické firmy nenechá písemně schválit smrt tisíců dětí kvůli zisku. Ale přes několik úrovní řízení se řada malých rozhodnutí nakumuluje do bezcitné strategie, za kterou nikdo konkrétní nenese odpovědnost. Takto funguje zlo.

Jakmile organizace expanduje, přitahuje kariéristy, kteří touží po moci. Ať už kvůli ambicím, nátlaku nebo vydírání, podléhají korupci a morální rozklad se šíří. Když instituce naroste dostatečně, odpovědnost zcela zmizí. Zaměstnanci si ospravedlňují své činy: „Jen jsem dělal svou práci.“ „Mám rodinu, kterou musím uživit.“ „Byl to příkaz shora.“ Když veřejnost žádá spravedlnost, občas je obětován nějaký zástupný viník. Ale skutečné následky? Téměř žádné.

Vzpomínáte si na všechny bankéře, kteří šli do vězení po kolapsu trhu s podvodnými deriváty v roce 2008, který uvrhl miliony lidí do finanční bídy? Nevzpomínáte – protože se to nestalo. Vzpomínáte si na politiky uvězněné po aféře Panama Papers, která odhalila jejich tajné účty a pochybné obchody? Ne – protože všichni odešli bez trestu. A dokonce i kapitalistické banky dostaly v roce 2008 socialistické záchranné balíčky, protože byly označeny za „příliš velké na to, aby padly“.

Srovnejme to s Islandem, kde občané, unavení z korupce, se spojili a převzali moc do vlastních rukou. Poslali do vězení bankéře a politiky, kteří přivedli jejich zemi k ekonomickému kolapsu. Samozřejmě – s časem se korupce nevyhnutelně opět vrátí, ale ponaučení je jasné: moc je nejsnáze kontrolovatelná tehdy, když zůstává malá a decentralizovaná.

Velký byznys a velká vláda se vzájemně posilují. Jakmile firmy expandují, etické ohledy mizí v nelítostné honbě za ziskem. Nepřátelská převzetí vytvářejí oligopoly, které nejen že likvidují konkurenci, ale pronikají i do samotné vlády. Mezitím se politici, kteří kdysi bývali idealisté, stávají spoluviníky korupce – láká je sponzoring, dary, prestiž a materiální zisk. Skrze lobbing a tzv. „otáčivé dveře“ mezi byznysem a politikou průmysloví magnáti nenápadně demontují demokracii a zajišťují, že politici slouží akcionářům – ne lidem. Toto prolínání státní a korporátní moci je ve skutečnosti pravá definice fašismu.

Ještě horší je, že tato korupce si podmanila média, která dnes fungují jako propagandistický aparát, jenž vymývá veřejnosti mozek, aby věřila, že jejich úkolem je „hlídat moc“. Sociální sítě sice zesílily viditelnost neschopnosti a korupce, ale nabízí se otázka:
Není to jen tím, že jsme si konečně začali všímat něčeho, co tu bylo vždy? Do určité míry ano. Ale problém sahá mnohem hlouběji.

Vezměme si Survivor, reality show, která dokonale vystihuje vývoj lidské společnosti. V raných sériích šlo o týmovou práci – soutěžící spolupracovali, aby přežili. Ti, kdo jednali sobecky, byli vnímáni jako záporáci, a vítězi se stávali ti, kteří projevovali čestnost a integritu. Postupem času ale upřímnost nahradila strategie. „Přelstít, přehrát, přetrvat“ se stalo heslem pořadu a mazané zrady už nebyly odsuzovány – naopak, začaly se oslavovat jako chytrá taktika. Stejně tak v byznysu a politice – ti, kdo se vyšplhají na vrchol, jsou často ti, kteří odhodili morálku ve prospěch „hraní hry“. Narcisté a sociopati v tomto prostředí vzkvétají – a naše společnost je za to odměňuje.

I v menším měřítku se tento vzorec opakuje. Děti už netouží stát se hudebníky z lásky k umění, ale kvůli slávě. Ostrovy jako Koh Phangan, kdysi útočiště opravdových hippies hledajících ráj, jsou dnes předraženými hřišti pro neschopné děti z bohatých rodin, které předstírají spiritualitu, zatímco vyprazdňují  tatínkovu kreditní kartu. Upřímnost a optimismus průkopníků jsou vždy nakonec nahrazeny prázdnou komercí další generace.

To umožňovalo genetickou rozmanitost, ale zároveň zaručovalo odpovědnost uvnitř skupiny. Členové schopni „temných činů“ byli potřební — v časech nebezpečí vykonávali to, co by ostatní traumatizovalo. Ale vždy byli pod dohledem, pod kontrolou. V moderních městech však tito lidé působí ve stínu, loví nic netušící oběti a bez následků proplouvají, a tím si upevňují dojem, že jejich chování není problém, že je normální — a stoupají po žebříčcích korporací i vlád. Proto jsou naši vůdci tak otevřeně zkorumpovaní a neschopní. Systém si je přímo vybírá.

Jak tedy tuto bestii odhalit a odstranit? Nejprve musíme rozpoznat zákonitosti a základní mechanismy, které jsou ve hře. Zadruhé musíme do počátečního vzdělávání začlenit psychologickou gramotnost a zajistit, aby budoucí generace nebyly tak snadno manipulovatelné. A co je nejdůležitější, musíme odstranit Big. Malé podniky stimulují místní ekonomiku a konkurenci. Místní správa zajišťuje odpovědnost a znovu zapojuje občany do politického procesu. Občanská shromáždění by mohla fungovat jako kontrola proti místní korupci.Pragmatický, spolupracující přístup mezi regiony, poháněný přebytkem místo uměle vytvořeného nedostatku, je možnou cestou vpřed. Jedině tak můžeme zabránit psychopatům, aby nám diktovali budoucnost – a možná, opravdu jen možná, se svět přestane podobat blázinci.

Tak jsem se podívala na Reportáž psanou na benzínce a nemohu z toho usnout.

Příznačný je samotný popis pořadu na iVysílání vyznívající ve smyslu: Odvážná lepšolidka, zastánkyně té správné pravdy, vyjela mezi plebs, aby se tam střetla s dezinformátory, zejména se šíleným blogerem Vidlákem. Více už divákovi nelze podsunout, co si předem má myslet.

Je pravda, že když jsem si v popisku přečetla první větu,  "Novinářka týdeníku Respekt Ivana Svobodová, která se specializuje na českou dezinformační scénu, nevytváří své reportáže od stolu, ale v terénu, " tak bych čekala, že vyrazí do Strakovky za Fialou nebo na Krkavčí hory, nebo bude dělat rozhovory se svými kolegy. Ale ne, trnem v oku je svobodomyslný Vidlák, který si píše, co chce. Taková drzost, takže honem předžvejkat divákovi, jaké má předem zaujmout postoje, pokud by se k němu náhodou dostalo slovo Vidláka a té hnusné opozice, která si dovolí mluvit o českých národních zájmech a potřebách obyčejných lidí.

Z paní Svobodové vypadlo i pár zajímavých vět, jako například: "Já jsem nikdy nikomu nepomohla" (což bych jí i dokonce věřila), když se musela oklepat z toho nařčení, že by někdy mohla pomoci někomu z "dezinformační" scény.

Vlastně ta reportáž je samo-vypovídající, jen si nejsem jistá, zda-li vypovídá o tom, co je napsané v popisku. Reportáž psanou na benzínce doporučuji jako studijní materiál zejména v oblasti, jak se bavit, nebo radši nebavit s hlídacími psi Fialovy oligokracie.

     chystá smlouvu s Monsantem, abysme tady v Evropě žrali chleba z geneticky upravovaný pšenice, žita a kukuřice, navrch chce dovážet maso z Argentiny napíchaný kdejakým sajrajtem a když se proti tomu postaví evropští zemědělci, tak se v Evropě zničehožnic objeví slintavka a kulhavka??? Ale samozřejmě souvislost mezi tím není!!! Chápu to správně??? 

chápete to samozřejmě správně !  Náhody neexistují.  

mě již delší dobu připadá, že všechno negativní je tak nějak řízené....jenom nevím kým....

výstup mladé Ukrajinky v pořadu Jílkové, velmi slušná empatická mladá paní. Jeden ze starých Čechů ji tam hodně nenávistně napadal. Vždycky mě fascinuje, jak o Ukrajině hovoří lidé, kteří tam nejsou a neprožívají ty hrůzy války, ale mají plnou hubu morálky, většinou z pohodlí domácího gauče ! To se to diskutuje, co ???!!! 

"Do posledního Ukrajince?“ Dusno v ČT. Češi řešili podporu válčení, v publiku povstala Ukrajinka.

Na parlamentních listech, článek.