Autoři

Autor má silně vyvinutou slabou vůli a soustavně si odpírá požitek z vítězství nad pokušením. Strašně rád píše, ale strašně nerad do šuplíku.

Povahou samotář, sám sebe překvapil nedávným zjištěním, že ke psaní potřebuje obecenstvo.

Autor je rovněž beznadějný čínomil. Zastává názor, že vlastenec by měl svou mateřštinu ctít a náležitě o ni pečovat.

Sveřepě trvá na tom, že tahle země je naše. Že rodina je máma, táta a děti. Že návštěva má ctít zvyky domácího. Že je čas na druhé národní obrození.

Jedním slovem – extrémista.

Opravdu ten, který kdysi dirigoval Sazku, postavil Sazka arénu a i když se o něm psalo ledacos, Sazka byla v zisku a snášela státu i sportu zlatá vejce. Jsem rád, že si na tyto stránky našel cestu nejen jako čtenář, ale i autor. 

Architekt ve výslužbě

věk: senior 

stav: vdovec 

zdravotní stav: odpovídající věku

vzdělání: střední s maturitou

jazykové znalosti :angličtina pro přežití

náboženství: vlastní názor,ke kterému mi pasuje prohlášení mého syna ,takto již také otce dospívajících dětí cituji "kdyby nebylo nic předtím a potom,tak by pak neměl život žádný smysl"

záliby-koníčky: celoživotní tramp chováním i filozofií

životní krédo: "Nebudu močit s ostatními,když se mi zrovna nechce"

mnou nejvíce oceňované vlastnosti u ostatních: kamarádství,fair play hra za všech okolností

mnou nejvíce odsuzované vlastnosti u ostatních: faleš,přetvářka,pokrytectví

mnou nejvíce oceňovaná vlastnost u sebe: že mi ještě Pánbůh zdravý rozum zachovati ráčil

mnou nejvíce odsuzovaná vlastnost u sebe: mnohdy překotné přijímání odsudků bez řádného uvážení.

Jsem konzervativec. Mám tuhle naší malou zemičku moc rád a přeji svým potomkům, aby taková zůstala, aby jí tím levičáckým běsněním nedokurvili. A taky si myslím, že chlap by se měl umět postarat o svojí rodinu i kdyby u toho měl potit krev. A až bude v bahně po ústa a bude mu už pouze vyčuhovat nos, tak má právo natáhnout dlaň a žádat o pomoc. Pokud bude křičet, že je v hajzlu a pomozte, když má to bahno kolem kolen, tak to není chlap, ale sračka.

Vidlákův kolega, co strávil celý život na obilných silech jako technolog, agronom a technik. Vidlák je něco jako moje dítě, protože to já jsem s ním vedl první pracovní pohovor. To já jsem ho poňoukal, aby začal chovat prasata a dodnes mu dávám podobné debilní rady a pak se mu ze svého panelákového bytu směju. 

Hombre - podle toho westernu, kde bandita na hlavního hrdinu volá, jak se jmenuje, ale on odpoví jen "Hombre". 

Stále v nejlepších letech; učitel; manžel a otec dvou dětí; mám rád výzvy; nenapravitelný idealista (to z pohledu druhých, sám bych to takto nikdy neřekl); v životě vše beru z té lepší stránky (ač dobře vidím i ty nedostatky a nedokonalosti), vášnivý čtenář - když je čas; obdivovatel Komenského (kéž bychom mu dnes více rozuměli...)

Anotace od Vidláka:

Poznali jsme se v šerém dávnověku u starého klavíru, kde jsme špatně, falešně, ale o to procítěněji zpívali Love me tender od Elvise Presleyho. Ani jeden z nás nejsme schopni definovat, kdy se ze známosti stalo kamarádství a tím spíš nevím, kdy se tento člověk stal mým kamarádem nejbližším.  Má určitě spoustu špatných vlastností, umí být někdy nepříjemný, kousavý, vzteklý, ale nikdy takový nebyl na mě i když jsem mu zavdal mnoho příčin. 

Mám mladšího bratra, ale ten měl být mým starším bratrem. Ekonomický migrant by se na mého mladšího sourozence hodil mnohem lépe. Mám svého nejlepšího kamaráda, ale s Ekonomickým migrantem mám mnohem více společného. Mám svůj život, své soukromí, svou práci, i svojí třináctou komnatu, ale tento člověk mám v každém tomto prostoru svoje místo. 

Jinak je v Kristových letech, učí se výchovu na prvním dítěti, má fakt hezkou, šikovnou a mladou ženu, lidsky zvládnutelnou práci bez moderních manažerských metod a i když si v životě zažil ledacos, ještě nepřestal být optimista. 

Balík s kratkym zobakem ze severní Moravy, který utekl z městské prázdnoty, který pracuje v podobném oboru jako Vidlák. Otec, sportovec, který věří, že trénink dělá mistra a že k úspěchu vedou jen schody a ne výtah. .

Obyčejný člověk s obyčejným životem a obyčejnými zájmy, který zůstává v anonymitě, protože ví o případu jiného blogera, který si odtajněním identity neobyčejně nabil ústa. Hlas volajícího na poušti, osamělý, mezi prvními a většinou neslyšený. Mé názory jste si mohli přečíst na Faustově světě ticha, Kosa Nostra Zostra a nyní na Vidlákových kydech, což je příznačný název pro názory občanů, kteří jsou pro politiky méně než hnůj na vidlích. A poněkud opotřebovaný rebel.

Vlastně skoro ve všem už jsem „bývalý“. Bývalý vrcholový sportovec a bývalý romantik, bývalý seladon a bývalý spisovatel i trochu bohém, bývalý cestovatel a bývalý milovník rychlých vozů. Bývalý rozhlasový novinář, ale už čtvrt století na opačné, tedy PR straně.

Dnes malý živnostník, blížící se k profesní přistávací dráze. Podvozek už je venku, naštěstí svítí tři zelené a nebude to tedy přistání nouzové. Doufám.

Vždycky jsem měl v životě kliku, s jednou jedinou výjimkou – ale ta stála za to.

Mám plné kapsy historek, většinou veselých. Ale všechny jsou staré a nové nějak nepřibývají.

Bohužel/Bohudík už vím, že sport je nejlepší ten rekreační a romantika bývá jen iluze. Eleganci vzal čert a psát jako Hemingway se už nenaučím. Celý svět se poznat ani jen navštívit nedá a doma je to nakonec nejlepší. Auto slouží jen k přepravě z místa „A“ do místa „B“. Novinařina už není noblesní řemeslo a PR je stále více jen manipulací, navíc se většinou stejně ani neví v čí prospěch.

Dva už hodně dospělí synové a tři vlastně už také (skoro) dospělí vnuci. Jsem rád, že je všechny mám, i když nejsou geneticky moji, což není žádné tutlané tajemství. Ale jako by byli.

Kromě řady jiných věcí mám rád uvozovky, což je zřejmé i zde výše. Když se nenapíší, ale vysloví, jsou hezčí.

Postarší unavený dělník práva, který si stále myslí, že je mu dvacet, ale ve tvářích žen, které ho míjí, cítí krutou pravdu. Občas si ve svém životě připadá díky různým životním situacím jako český Forrest Gump, někdo by to ale mohl spíše vykládat jako jeho snahu lézt důležitým lidem někam.

Snaží se chovat podle věty Honzy Masaryka: "Furt se de". Pouze má občas pocit, že už to je jen klopýtání, byť vpřed. A snaží se nepřestávat s bojem proti lidské blbosti, i když některé ztráty za to nestály.

Miluje poezii, techno a operu.

Vidlákův nejlepší kamarád.  Člověk který v době mládí znal Vidláka nejlépe na světě a bylo to vzájemné. V současné době vzdálen přes celou republiku, žijící v Sudetech. Povoláním učitel, majitel nabroušeného jazyka, drzého čela a hroší kůže. 

Lesník v důchodu

Důchodce, bývalý informatik a sportovní pilot, Ač narozen v Praze, Moravák. Bydlím v Brně, v domku po rodičích, vlastními silami zrekonstruovaném. Ze dvou manželství mám čtyři dospělé děti. Jsem na leccos zvědavý a skoro o všem jsem ochotný diskutovat ale na některé věci, lidi a události zvědavý nejsem. Mám rád kočky a dobré víno z Krumvíře i odjinud. Nemám rád brouky Pytlíky, zejména ty u vesla. Ironie osudu: komunisti na moje narozeniny vždycky stříleli ohňostroj. Letos obzvlášť - ale nejsem si jistý, jestli je vůbec co slavit.

Jak říkám - nic zajímavého.

Zdraví JF

Ač názorově na stejné lodi, životní drahou jsem téměř ve všem opakem Vidláka:
- narozen jako vidláče na jihočeském venkově za minulého režimu, tj. třídní původ rolnický
- pomáhat rodičům při zemědělském záhumenkování mne nikdy moc nebavilo, takže jsem při nejbližší příležitosti utekl na školy a studoval techniku kam až se dalo
- už na střední škole mne pochytila záliba v konstrukci a provozu technických vzdušných zámků, kteroužto činností se živím od školy až doposud na různých místech této republiky i mimo ni
- s přibývajícími křížky na hrbu se ale nějak víc a víc smiřuji s rodnou venkovskou hroudou a začínám  být smířen s tím, že to jednou bude vhodné místo pro důchod, pokud na něj někdy dojde

- ač v dětství pokřtěný katolík, ohledně věcí víry jsem velmi vlažný až studený. Žádnou víru neodsuzuji, spousty věřících lidí si i vážím, ale sám nejraději spoléhám jen na sebe či na důvěryhodné a  osvědčené lidi. Ale třeba i v tomhle jednou časem dospěju :-)

Jsem programátor z Prahy, miluju svojí ženu, mám s ní tři děti a jsem tak spokojený. Poznal jsem lidi širokého spektra politických názorů a vím, že všichni mají ze svého úhlu pohledu pravdu, i když jejich názory jsou mnohdy přesně opačné. To logika nebere, takže ta opravdová pravda a lidskost je za těmi všemi dílčími pravdami někde schovaná a já se ji snažím přes ten všudypřítomný matrix vidět.

Komplet 'vlk samotář', jeden z nejméně prozkoumaných jedinců živočišné říše. Se vší inteligencí, postřehem, něhou a bázlivostí :-). 
 

Vidlák mě poprosil, abych o sobě něco napsal a zadal mi tak mnohem těžší úkol, než by se mohlo zdát. Pravda je, že rád píšu o lecčems, ale o sobě k smrti nerad. Pokud by se mě někdo zeptal, kdo jsem, nejraději bych odpověděl: „Jsem Nikdo“. A i když to zde již bylo a jakkoli to zní, myslím si, že to nejlépe vystihuje, kým vlastně skutečně jsem. Ve všem obyčejný, v ničem výjimečný, v ničem důležitý. Kámen v poušti, který zde dnes může být a zítra již bude navěky zavátý pískem. A možná je to tak nejlepší.

Důchodce, původem ekonom, obchodník a ICT analytik, jehož amatérskými koníčky jsou podle počtu svazků v odděleních vlastní, 55 let sestavované knihovny: dějiny umění, teologie, historie, politologie, dějiny hudby a poezie (důvod slabosti pro Ládíka). Můj rod pochází z obou stran z Vysočiny, jsem Čech rodu moravského, po jistou dobu přinucen okolnostmi trávit roky na Slovensku, které jsem si oblíbil, kvůli dobrým lidem a z úcty k tomu, co Slováci dokázali. Narodil jsem se téměř na den přesně 98 let po TGM a tak jsem od svého věku vždy odečetl tuto cifru a zkoumal co v mém věku už TGM nastudoval, kolik jazyků ovládal a jaké funkce zastával. Dosažením svého 25. roku věku jsem porovnávání s ostudou a  pocitem neschopnosti zanechal.  

Kdo jsem, no mně stačí to, že JSEM. Srdcem a kořeny Moravanka,  bytem jinde. Duší snílek, prací přes čísla a daně, neživí mne stát, ale moje vlastní hlava.  Kus života mám za sebou už babička a doufám, že ještě hodně před sebou. Cítím se být a jsem jedna z mnoha  obyčejných, a přesto jedinečných lidí. Jako každá ženská moc mluvím, přeháním, ale prý i moc myslím, a díky prudké povaze to není jednoduché pro mne i pro ty, co to musí strpět.   Jsem už dost stará, abych si dopřála luxus a peníze mne už dlouho nevzrušují a moje meta je, abych už nepotřebovala NIC předstírat. Mám vše, co jsem kdy chtěla a to co nemám, už nepotřebuji, nebo to ještě sobě předstírám?! To si musím ještě sama ujasnit…inu žena.

V současnosti jsem prase. Tedy dřív se tomu říkalo prdůch = pracující důchodce, ale teď už je z toho prase = pracující senior.

Vystudovala jsem fyziku a pracovala pár let ve výzkumném ústavu Akademie věd ve vývoji, ale pak přišla sametová revoluce a mateřská a Akademie se začala měnit a kamarádi fyzici se všichni přešaltrovali na ekonomii a tak jsem se také začala tu ekonomii doučovat tak nějak doma a přitom jsem zjistila, že podvojné účetnictví je osmý div světa a už jsem u toho zůstala. Po většinu dalšího života jsem pak pracovala jako finanční ředitel větší střední firmy. No a teď se věnuju controllingu, tj. finanční analýzy, plánování a kalkulace pro skupinu firem. Mám částečný home office, pracovní dobu jak sobi na Čukotce, prostě si pracuju kdy chci a kde chci. Pohodička.

Dva dospělí synové, jedna roztomilá vnučka.

Mým asi nejdlouhodobějším koníčkem kromě vaření je obchodování akcií na amerických burzách NASDAQ a NYSE. Před časem ale můj velmi dobrý český broker přestal fungovat a já jsem zatím nenašla náhradu, tak je aktivní obchodování momentálně u ledu. Do toho mě začala bavit starost o zahradu za našim činžovním barákem, kde se mi daří pěstovat hlavně růže.

To, co mě ale drží odjakživa, je zájem o politiku. Už jako 12-letá holka jsem si psala politický deník, co se kde událo a tak, škoda, že se během stěhování ten deník někde ztratil.

Lidi obecně rozděluju na autory a interprety, politiky pak rozděluju na autentické a umělohmotné.

Naprosto souhlasím s americkými misskami, které si v jednom filmu přejí světový mír.

Matematik, softwarový analytik, programátor a milovník abstrakcí. Vidlákův mladší bratr. Méně ukecaný, oproti Vidlákovi mnohem více introvertní, ale jinak sdílející s Vidlákem mnohé vlastnosti, dobré i špatné, mnohem více, než by bylo zdrávo. Spokojeně žijící rodinným životem ve Vidlákově rodném městě, snaží se starat se o ten kousek svého okolí, které může ovlivňovat k lepšímu.

Husákovo dítě, živící se strojařinou v oil&gas oboru, cestující po Evropě, předním východu a postsovětských republikách a ve volném čase se zabývající historií, starými počítači a “prvobytně pospolnými” dějinami IT, o kterých píše články a sesmolil i knížku

Přes čtvrtstoletí ženatý, dvě děti, nyní vesničan - náplava. Pracující v menším okresním městě ve východních Čechách jako psycholog ve školství. Pracovně jezdím po desítkách škol všech typů a stupňů od vesnic po velká města vychodních, středních Čech a Vysočiny, takže mam docela jasné povědomí o situaci ve školství (tragédie, ale většina učitelů realisté). Jezdím také po odborných konferencích a dříve na ministerstvo, pročež mam  bohužel i docela jasnou představu o povaze soudobého humanitního vzdělání a úrovni humanitních vzdělanců i chodu celého resortu. Ve volném čase si truhlařím, řezbařím, tesařím atd. Orientací zamlada naivní pravdoláskař, ve středním věku spíše levicový (neprogresivně!) národní konzervativec