Nebudu se opakovat. Už mě nebaví ani kritika toho stále stejného kolovrátku politiků a médií, jak nás teroristé nikdy nepřemůžou a nezmění náš způsob života. Oni si toho možná ještě nevšimli, ale život se změnil už docela dost. Policajti nosí místo triček neprůstřelné vesty, původně měli pendreky a teď jim na hrudi visí samopal.  Do letadla se dostanete po dlouhé dlouhatánské prohlídce a stejné to máte i s návštěvou fotbalového stadionu nebo koncertu. 

Naše politická scéna píše příběhy sama. Někdy je zapotřebí s reakcí spěchat a někdy není od věci chvíli počkat. Jako v případě právě skončené vládní krize. Zkusím celý příběh jen tak převyprávět, ono vlastně není zapotřebí nic jiného. 

Mám za sebou čtyři roky internetové existence. Z laskavosti Vlka a jeho blogu Kosa Nostra Zostra se můj dvorek dostal ke každému, kdo o to stál. Čtyři roky jsem se měl za koho schovávat. Čtyři roky nesl kůži na trh někdo jiný. Teď jsem v tom sám. Záda mi jistí můj bratr Master, co umí tohle nakonfigurovat, ale odpovědnost za každé písmenko je teď na mně. Odnesl jsem si mládě tohoto blogu domů, podestlal mu a teď ho nechám růst.