Přátelé, je to vážné! Včera se mi zdálo o Pekarové Adamové….

Vlezla mi do snu. Seděl jsem v čekárně někde u doktora, sestřička mi hlásila, že léky nejsou a Markétka mi vysvětlovala, že je to moje vina. Kdyby nebylo nás dezolátů a dezinformátorů, bylo by léků dost. Naštěstí jsem ještě nevěděl, jak se rozplakala v senátu při projednávání manželství pro všechny. Toho obrazu se totiž hned tak nezbavím a i tak to byla docela noční můra.

Viděli jste včera a předevčírem přenos z hentoho projednávání obranné smlouvy s USA? Víc než tři hodiny si pro sebe zabral Okamura, ale kdo vydržel, ten rozhodně nelitoval. Může mi prosím někdo vysvětlit, jak je možné, že ti matlalové z Pětikoalice jsou stále ještě u koryta? Takovou snůšku hlouposti a omezenosti, to jsem už dlouho neviděl. Někdy jsem se musel štípat, jestli se mi to všechno jenom nezdá. Copak tohle jsou exponenti západní kultury a hodnot? Co řečník, to tragédie.

Můj dnešní článek je antitezí včerejšího. Ne proto, že bych změnil názor. Všechno, co jsem řekl včera, to si myslím i dneska. Ale vzpomněl jsem si na jeden z prvních článků, který jsem napsal na Vidlákových kydech. Tenkrát jsem se velmi ironicky a jízlivě ptal svého včerejšího mentora a učitele blogera Vlka, jestli mu někdo vůbec zbyl. Vlk tehdy napsal celou sérii článků, kterými tepal do lídrů naší politické scény. Ke každému měl spoustu (oprávněných) výhrad, každý měl dostatečný vroubek, za který si zasloužil, být nezvolen.

Přátelé, myslím, že události právě uplynulého víkendu budou stát ještě za celou řadu komentářů a ještě dlouho se k tomuto datu budeme vracet jako k předělu. Věru nevidíte často, jak v Rusku začne občanská válka, ke které se vyjadřují všichni ti, které jsme zvolili do čela státu, aby během dvanácti hodin skončila bez jediného výstřelu a s ní i poslední zbytky důvěryhodnosti našich mééédií i pětikoaličních politiků. Málokdy vidíte, jak jsou všechny družice i mobily zaměřeny na dálnici do Moskvy, zatímco se na frontu bez povšimnutí přesouvají velké kontingenty vojenské techniky.

Tak nám prý v Rusku začala občanská válka. Wagnerovci se v dlouhé koloně vydali směrem k Moskvě. Prigožin mluví o nutnosti sesadit Šojgua a Gerasimova. Z Rostova na Donu a s Voroněže jsou hlášeny wagnerovské jednotky. Fejsbůk, Twitter, Telegram i Tik Tok praskají ve švech. Náš kinderministr zahraničí se už tetelí blahem, jak se Rusko rozpadne v občanské válce a Ukrajina díky tomu už brzy zvítězí. Pár dalších se k němu přidalo, aniž by si uvědomovali, co by znamenala občanská válka v zemi s jadernými hlavicemi.

Před pár dny proběhla světovými médii zpráva, kterou se naše pravdomluvné a nezávislé novinářstvo snažilo prodat vlastně hrozně nenápadně. Vladimír Putin ukázal při setkání s africkými lídry podepsanou dohodu o příměří z Ukrajinou z loňského jara.

Pro velký zájem pouštím článek na zítřek už nyní:

Nedá se nic dělat, já chtěl už psát o něčem jiném – mám na skladě jeden velmi zásadní text, ale každý den se nestane, že můžete svá slova doložit skutečně názorným příkladem. A když už se tak stane, co robiť, válka na Ukrajině ještě den počká a budeme se dál věnovat našim objektivním, vyváženým a pravdomluvným médiím. Po včerejším Respektu si dneska dáme Reflex.

Přátelé, dobrých zpráv nikdy není dost a tak mám dneska další. Na Aktuálně vyšel rozhovor s novinářkou Respektu Ivanou Svobodovou o dezinformacích.