Patrioti pro Evropu budou třetí největší frakce v europarlamentu. Přidali se všichni o kterých se to šuškalo. Největší skupinou jsou europoslanci od Le Pennové a mladý Jordan Bardella bude předsedou frakce. Klára Dostálová bude místopředsedkyně. Přidal se Salvini, Wilders, Belgičani, Dánové, Portugalci… U zrodu stál vedle Orbána i Andrej Babiš a Herbert Kickl.

Ve Francii se potvrdilo, že Macron měl velice citlivý politický čich a udělal přesně to, co bylo zapotřebí udělat, aby Le Pennová nevyhrála volby. Nahrával mu francouzský dvoukolový systém (který zavedl de Gaule), kdy si voliči v první kole užijí a ve druhém kole se leknou vlastní odvahy. Le Pennová volby správně zhodnotila, že její vítězství je jen odložené. Macron totiž nečekal, až francouzská pravice ještě víc zesílí a Francouzi si ještě víc zvyknou na tamní hýkání progresivistických mééédií a přestanou se „těch fašistů“ bát.

Ve včerejším článku jsem vypsal celou řadu překážek, které brání jakékoliv změně, i když existují volby a co víc, i když nejsou vůbec cinknuté. V Británii skončili Konzervativci, nastoupili Labouristé a zavedou přesně to, kvůli čemu voliči Konzervativce vypráskali.

Dnes mají ve Francii druhé kolo voleb, ve kterém se podle mě voliči leknou své vlastní odvahy a nakonec to dopadne spíš povolebním patem než vládou Le Pennové. Ale jak by řekli škarohlídi v diskusi, vždyť ono se stejně nic nezmění. Le Pennová se už dávno vzdala snah o nějakou společenskou změnu. Naopak, pracovala dlouhé roky na tom, aby přestala majnstrýmovými mééédii démonizována. Dělá to podobně jako Babiš u nás. Oba přetvořili původní naději na změnu v hnutí mírného odporu v mezích zákona.

Tak nám britští konzervativci utrpěli největší volební porážku historie. Doteď opoziční Strana práce bude mít výraznou většinu čtyři sta třinácti poslanců. Ano, u nás se tvrdošíjně překládá „Labouristé,“ asi aby čeští kverulanti nepokládali prokleté otázky, jak je možné, že na hentom Západě mají stranu, která už názvem říká všechno. Ale to jen tak na okraj…

VUSA se rozjíždí nevídaná panika. Od té debaty, kdy se Biden osobně a dobrovolně ztrapnil před miliony Američanů (a také před ruským a čínským politbyrem) se utrhla lavina. Jak napsal Pavel Šik, Američani nejsou Češi. My jsme smějící se bestie, od každého čekáme to nejhorší, předpokládáme, že všichni lžou a jakmile dá na něco štempl Otík Foltýn, tak tomu nevěříme tuplem. Američané jsou ryzejší. Oni mají přece hentu svobodu a žijí ve svobodné zemi, takže jim přece každý říká pravdu, protože proč by jim měli jejich představitelé lhát, že?

Přátelé, vždycky jsem psal, co jsem si myslel. Psal jsem, jaké věci jsou, ne jaké by měly být. Nikdy jsem vám neříkal, kdo je hodný a kdo je zlý, ale kdo bude úspěšný a kdo bude neúspěšný. Podporoval jsem každého, kdo dělal smysluplnou práci a to přesně do chvíle, dokud ji dělal. Upozorňoval jsem na chyby i své přátele. Nejprve soukromě a když to nepomohlo, tak u sebe na blogu. Nikomu jsem nemazal med kolem huby a netvářil jsem se, že to, co mají na botě, je čokoládový dort.

Přátelé, já dneska budu ještě více sarkastický, než běžně. Odevzdával jsem daňové přiznání a zjistil jsem, že se mě konsolidační balíček týká mnohem více, než jsem si myslel. Navíc jsem na cestách kvůli plánu D a E, takže mám hlavu akorát na sžíravou ironii a vlastně je dobře, že nejsem doma, protože dnes by moje špičky schytala i moje dobrá žena. Ta teď má starosti se čtyřmi velociraptory, kteří dva měsíce nemusejí do školy. Nejstarší cérenka je naštěstí už rozumná a na brigádě. Dnes tedy budu zlý i k těm, kteří si to nezaslouží.

Pamatujete, jak došlo k atentátu na Fica? Jak tehdy začali najednou všichni vyzývat ke zklidnění situace? Když se ukázalo, že útočníkem je frustrovaný liberál, kterého bylo možné běžně vídat na demonstracích proti SMERu, tak najednou žádná Vašáryová za nic nemohla a její řeči o tom, že Fica volí jedině spodina, nic neznamenaly. Ale těch licoměrných keců, jak se všichni mají zklidnit, těch bylo všude plno.

Vposledních dnech jsem stále více překvapován tím, jak malý impuls stačí, aby se věci daly do pohybu. Lidé mají pocit, že musí přijít totální změna poměrů, či totální změna moci a ono ne, ono stačí málo, aby se rozjela lavina, kterou už nikdo nedokáže zastavit. Od eurovoleb ještě neuplynul ani měsíc a co jsem si vyslechl nářků, že se stejně nic nezměnilo ani nezmění… ale kdybyste prvního června odešli meditovat někam do jeskyně a vrátili se prvního července, v podstatě byste se vrátili do úplně jiného světa. Posuďte sami: