Přátelé, dneska si zahraju na svého blogerského kolegu Vlka. Můj bratr vládne angličtinou podstatně lépe než já a tak je schopen číst i anglické zpravodajství. Před několika dny se k němu dostal docela zajímavý odkaz, který jsme nemohli nechat jen tak.

Vězte, že v USA existuje komunistická strana. A tato americká komunistická strana vydávala od roku 1944 až do roku 2016 takové svoje americké Haló noviny. Jedná se o časopis „Political Affairs“ Anglická Wikipedie o něm píše (v automatizovaném překladu):

Prezidentská volba na pozadí války, deindustrializace a zbídačení chudších vrstev národa. Prezidentská volba v zemi, která je největším exportérem elektřiny, ale zároveň má nejvyšší ceny za energie na světě. Prezidentská volba v době projednávání zákona o dezinformacích, který ukončí svobodu slova v této zemi. Prezidentská volba v národě, který je rozdělen na Prahu a lásku proti vsi a nenávisti. Alespoň takhle to říkají v Praze. Prezidentská volba, o které se dá tušit, že bude na dlouhou dobu poslední svobodná.

Dnes budu pokračovat v dávání panských rad. Prosím nedivte se mi, nad blogery se postupně smráká. Jestli se nám na Hradě usadí Jenerál, tak už nebude nic stát v cestě novému zákonu o dezinformacích, který nás všechny vykastruje, protože výklad o tom, co smíme a co nesmíme psát, se přesune k nějaké anonymní byrokracii, která bude kdykoliv schopná nás chytit za slovo a tvrdit, že naše umlčení (a potrestání) je v zájmu evropských hodnot a svobody. Žádná opozice pak už nebude, protože cokoliv nesouhlasného se překvalifikuje na rozvratné a bude řádně otaxováno příslušnou sazbou.

Já mám SPD rád. Byli první, kteří mě pustili alespoň nakouknout mezi sebe. S leckterými představiteli SPD jsem měl možnost si popovídat. Podpořil jsem je v krajských volbách – především v Praze, kde se tato strana poprvé dostala na magistrát. V SPD je spousta lidí, které jsem pozval na zabijačku a které považuju za své osobní přátele. Měl jsem možnost si popovídat s Jaroslavem Baštou. Prostě mi nejsou lhostejní.

… musí soupeř prohrát.

Přátelé, ve svém předvčerejším článku jsem napsal, že pro druhé kolo voleb nejsou pro Andreje Babiše karty rozdány nijak zvlášť příznivě. Papírově má Petr Pavel podporu téměř šedesáti procent hlasů, velkých médií, vlády… navíc generál nestojí proti dalšímu Zemanovi, který měl extrémně nabroušený jazyk a přesně věděl, na kterou strunu uhodit. Všechny tyto skutečnosti hovoří spíše v Babišův neprospěch. Není divu, že můžeme stále častěji slyšet, že Babiš nemůže zvítězit.

Já vím, že se budu trochu opakovat, ale v zájmu nových čtenářů je to nutné. Já dám na osobní dojem. V dnešním světě mediálních lží, faulů, klamů a polopravd existuje podle mě jediná cesta, jak se nezbláznit. Pokud chci zjistit, jaký někdo doopravdy je, prostě se s ním musím setkat a mít možnost nerušeného soukromého rozhovoru. Už hodněkrát jsem se přesvědčil, že i krátké setkání dá jinou perspektivu a vždycky přinese nový úhel pohledu. Vždycky po takovém setkání vznikne článek, který se snaží zachytit to nejpozitivnější, co jsem si z rozhovoru odnesl. Ani tentokrát to nebude jinak.

Přátelé, nalijme si čistého vína… Že by volbuše tentokrát dopadly podle venkova… no, moc to na to nevypadá. Volební výsledky z prvního kola jsou k Babišovi nepříznivější než byly před pěti lety k Zemanovi a mééédia z něj dělají ještě většího antikrista. Sám Andrejko pak není tak zdatný rétor, jako byl Zeman, takže předvolební debaty nebudou tak úplně jeho parketa.

Aneb... Vidlák realitním makléřem. 

Přátelé, dovolte mi se trochu zasnít a maličko se vypsat z trochy frustrace, protože obojího naráz se mi včera dostalo. Ne, nebojte se, není to nic dramatického, ale sedí mi to v žaludku, je to blogersky osobní a dneska to musí ven. Včera jsem si od blogování vzal volno, protože se mi naskytla nenadálá příležitost, která ale nakonec nedopadla. Byl jsem malý kousíček od realizace svého dalšího snu a když se to nepovedlo, mám z toho trochu pokaženou náladu.