Na dnešní krátký článek mě přivedl Čmoud ve včerejších komentářích. Naznačil tam jednu důležitou věc. Přes všechny demonstrace, týdny neklidu, protesty, červené karty i trenýrky, přes odsudky médií a přes nepřátelské novináře, Zeman si klidně střihl projev a zároveň věděl, že se teď zase nebude nějakou dobu mluvit o ničem jiném. Zeman prostě v přímém přenosu před celým parlamentem, senátem, veřejnoprávní televizí a dalšími médii a samozřejmě před celou veřejností řekl, že se nikoho nebojí.

Dneska jsem přijel z práce dřív, abych akorát stihl Zemanovu inauguraci. Ne, nespěchal jsem kvůli Zemanovi, ale kvůli malé. Jenže ona je napopáté naprosto protekční dítě a když jsem přijel domů, našel jsem dcerku spící a manželku taky. Ostatní děcka byly po kroužcích a tak jsem si pustil televizi právě ve chvíli, kdy Zeman přísahal. Pak začal svůj inaugurační projev. 

Březen 2016

Před několika lety jsem se nechal zlanařit a stal jsem se členem staršovstva našeho sboru. Staršovstvo je v podstatě taková vláda evangelického sboru. Deset "starších" ale jen titulaturou, ve skutečnosi mohou být sotva plnoletí, kteří jsou voleni na šestileté období a jsou odpovědni celému sboru při výroční schůzi. Kdysi to byla velmi čestná funkce. Dneska už je to jen práce práce a málo vděku. 

Svojí novorozenou dceru jsem samozřejmě zapil. Pozval jsem všechny dostupné kamarády domů, ještě než se žena vrátila z porodnice. otevřeli jsme pár lahvinek vína, probrali ty naše děti i plány do budoucna a s přibývajícími skleničkami jsme se začali stále více přibližovat k politice. Jeden kamarád pracuje jako ajťák v nadnárodní korporaci a druhý zase jako ajťák výzkumník v nejmenované české korporaci, která jako jedna z mála ještě konkuruje googlu. 

Bude to nesmírně výchovné. V podstatě můžeme bez ztráty kytičky nakukovat k bratia Slovákům a dívat se, jak se dělají legální změny vlády ve prospěch kohosi kdesi pod tlakem ulice a nikým nevolených elit, neziskovek a jednoho zvoleného prezidenta. 

Slovensko má za sebou velmi zajímavý týden. Nevím, jak to vnímají přímo obyčejní bratia Slováci, ale se zájmem jsem se podíval, jak to vidí slovenské politické špičky a dozvěděl jsem se ledacos nového. 

Doplněno 3.3.2018 - 10.20

Chtěl jsem si nechat ještě trochu oddech, ale události kolem nás nabírají rychlý spád a nechci-li dnešní téma úplně zazdít, musím ho pustit do oběhu. Jistě jste už z titulku poznali, že chci dnes psát o  zavražděném slovenském novináři Kuciakovi. Mám z celého případu pocit hodně rozhrabaného hnoje. 

Milí přátelé

Včera deset minut před půlnocí se mi narodila dcerka. Naše páté dítě. Máma i dítě jsou v pořádku, odpočívají po náročném dni a já naopak doma zjišťuju, co všechno se dělo  automaticky mimo mně díky nasazení mé ženy. Měl jsem o tom sice jakous takous představu, ale realita mě prozatím školí a vyvádí z konceptu. 

Do konce týdne zřejmě nic nového nevyjde, musím nějak obstarat ty zbylé čtyři haranty, sám sebe a udržet domácnost v přijatelném stavu. 

Děkuji za pochopení.

hrdý otec

Vidlák

Přišel dnes od kamarádů, jasně jeden z těch řetězových, které si my, přitroublí senioři, posíláme sem a tam. Co bychom také celé dny dělali, že.

Takže tedy:

Jak slušný pan profesor JD k patentu přišel a dobře ho prodal

(Detektivní chemická fraška o šesti dějstvích)

Autor scénáře: Ing. MK, také chemik ,  9.2.2018

Pokud by snad někomu hlavní hrdina, Profesor JD, připomínal nedávného prezidentského kandidáta, jde o podobnost čistě náhodnou.