Udělal jsem něco,co už asi nikdy znovu neudělám. Pokusil jsem se o analýzu vlkovského střihu. Akorát jsem zjistil, že na to nemám a tvrdá data jsem příliš proložil měkkým hnojem. Pak jsem začal příliš spekulovat a nakonec to dopadlo jako všechny moje články... Prosím, berte to tak. 

Víte, měl jsem v práci trochu času a otevřený excell a tak jsem si do něj udělal tabulku našich hlavních politických proudů a přidal jsem průběh jejich volebních výsledků od roku 1996 dodnes. A bylo to docela zajímavé zjištění. Dovolil jsem si rozdělit ideové společenské proudy asi takto: 

Milí přátelé a čtenáři. Tento web měl být původně něco jako chovné prase. Strčím to do chlíva, nakrmím a počkám, co z toho vzejde. Dnes po třech čtvrtinách roku musím svůj dojem poopravit. Z Vidlákových kydů se stala normální nelegální hospoda a ze mě nelegální hostinský. Mám k tomu vše, co mám mít. Poněkud lenivou náturu nevěnovat se práci víc než je nezbytně nutné, nikdy nevíte, jestli další den narazím soudek nebo ne, putyka je tmavá, ubrusy nejsou. 

Maneca:
 
Člověče, této žumpy jsou denně plná mainstreamová média, proč to musím absolvovat ještě tady na Vidlákově dvorku? Nemůžete se v debatě povznést o hladinu výš?

----------------

Tak já to zvednu.

Maneca označila mainstream za žumpu. Dále se používá také výraz sračky, hovna atd. Je řeč o tom, čeho se tělo zbavuje. Toho špatného.

To je proces, který se děje už na úrovni buněk, protože buňky se zbavují věcí, které jim škodí. To znamená rozkládají/blokují pro buňku důležité sloučeniny. Běžně jim říkáme jedy, toxiny.

Dokud jsem bydlel v Západních čechách, byl mým oblíbeným místem Slavkovský les a Tepelská vrchovina. Relativně nízké pohoří porostlé poměrně starým lesem, po dlouhou dobu to byl vojenský prostor, je tam pár vesniček, ale spíš než starousedlíci tam jezdí chalupáři, nejsou tam žádné dominantní vrcholy viditelné z dálky, rozhledna je jen tu a tam. Bez mapy tam člověk velmi snadno ztratí orientaci. 

Moje paměť s přibývajícími léty ubývá a tak jsem se před dvěma lety rozhodla psát si "deník". Tedy spíše to jsou poznámky k událostem, které mi v té době připadaly důležité. O kterých se nemluvilo, nebo se mluvilo jinak, než jsem to viděla já.Třeba nebude vůbec od věci si připomenout, co se dělo před rokem a před dvěma.

Znáte tu hru, kde si dáte na stůl kolem 10 sirek a pak na střídačku odebíráte jednu nebo dvě (někdy až tři) sirky, a ten kdo si vytáhne poslední vyhrál/prohrál?

Když to hrajou dva, co nevědí o co jde, tak je to hra. Vyhrávají tak přibližně nastejno. Když jeden z nich ví o co jde, tak vyhraje skoro vždycky. Když to vědí oba, tak ani nemá cenu to hrát. 

Pro ty, kteří to náhodou neznají, jde o to, kolik se odebere sirek dohromady, aby na vás ta poslední zbyla/nezbyla.

Chtěl bych na chvíli odbočit od politiky. Udělal jsem si mtotiž ezi svými známými zajímavý průzkum... Zeptal jsem se jich, zda vědí, kdo to byl třeba politik Šimonovský. Ten kdo zařídil to bodové ohodnocení řidičských přestupků. Nikdo si nevzpomněl... Podobně už nevěděli nic o Stránském, Rubášovi, do zapomnění zmizel Pilip, Kalvoda a mnozí další. 'Ne, že by nás tyto figurky ještě nestrašily z médií,ale jejich oficiální politika je minulostí - průměrný politik má jen krátkou životnost a pak zmizí. Jen malé procento z nich je takovou osobností, aby vydržel. 

Včera jsem se při četbě xenofobního a obskurního plátku Parlamentní listy v článku od velkého nepřítele české demokracie Petra Žantovského dočetl, že náš čelní obránce evropských hodnot a bojovník za pravdu a lásku gay pornoherec Jakub Janda povýšil ze zástupce ředitele na skutečného nefalšovaného ředitele thing thanku Evropské hodnoty. 

Bylo nebylo, za dávných časů, bývala všelijaká školení. Ta školení vzbuzovala spíše tiché, vnitřně ovšem bujaré veselí, neb průnik množiny jejich obsahu a množiny blbostí byl značný.  A tak, když zazvonily klíče a jedné pohádce byl konec, všechno se to zatratilo a začaly se vyprávět pohádky nové.