Nejsem žádný velký sportovní fanda, ale rád se dívám na vrcholná utkání. Mistrovství světa ve fotbale, olympiáda v hokeji, zkrátka zápasy, kde jde o hodně. Zpravidla tedy o miliony peněz, nějakou tu pomíjivou slávu a snad ještě i o ten věnec olivových ratolestí, bo vojevůdcem či básníkem se člověk stal jen pro svoje fandy, ale titul olympionika měl všeřeckou platnost. 

Sedím u klávesnice a stále ještě přemýšlím, co jsem vlastně v dnešní debatě Zeman vs. Drahoš vlastně slyšel. Kdo jste to neviděli a měli byste na to chuť, videa budou všude dostupná. Jistě se zítra dočteme, jak byl Zeman útočný (a on byl).

Zkusím dnes pokračovat v krasojízdě na volební téma. Chtěl bych touto cestou poděkovat své (alespoň doufám stále ještě) kamarádce, že mě svou starostí o mé politické přesvědčení dokázala nabudit, že mi ukázala mnoho zajímavých serverů, které mi budou po večerech zábavou i poučením a asi tu a tam i projímadlem. Děkuji, že jsem díky ní mohl přijít na velké množství velmi jemných odstínů trikolóry. Bude se mi to hodit do života v posttotalitě. Zároveň chci poděkovat vám svým čtenářům za velmi podnětné příspěvky v diskusi a chtěl bych zde volně parafrázovat jeden za všechny:

Nový článek vyjde až zítra... když už se mi po delší době podařilo napsat něco trochu smysluplného, chci si to ještě jeden den užít.... 

Vidlákov je malé město. Skoro všichni se tu znají. o to vyhroceněji zde probíhá současná diskuse o budoucí hlavě státu. Vidlákov se nijak nevymyká zbytku republiky. Čtyřicet procent pro Zemana, čtvrtina pro Drahoše a zbytek hlasů rozprostřen mezi ostatní kandidáty.

Nijak se netajím tím, že jsem mizerný analytik. Do mé stodoly internet protlačuje informace velmi pomalu a rok od roku se v záplavě všeho možného orientuji hůř a hůř. České dění ani tak neanalyzuji, bo mé informace za moc nestojí, spíš se snažím nahlížet z úhlů, do kterých nikdo nekouká. A samozřejmě koukat do tmavých koutů neznamená, že by se tam povalovalo kdovíjaké moudro či tajná zbraň. Většinou tam není nic. Tu a tam je tam nepodstatná drobnost a někdy, zřídka, je tam překvapení.

 Dnes bych v takovém nahlížení chtěl pokračovat... 

Bývaly doby, kdy mi bylo sedmnáct, osmnáct,dvacet... Už jsem nebyl uťápnutý školáček, moje vysvědčení bylo plné jedniček, ukázalo se, že mám i slušnou fyzičku, holky se o mě zajímaly, už jsem ledacos uměl i věděl a samozřejmě jsem si maloval zářnou budoucnost. Viděl jsem se velkým inženýrem, který bude stavět mosty a mrakodrapy, samozřejmě jsem měl naplánovanou rodinu s krásnou a zcela dokonalou manželkou, počítal jsem s rozsáhlými aktivitami pro neziskový sektor, především v oblasti volnočasových aktivit mládeže.

Myškin mi poslal odkaz na několik článků, které by se mohly stát základem další diskuse. Pojďme si na chvíli odpočinout od politiky. 

Bylo toho víc, ale rád bych začal níže uvedenými. Začíná to jako docela dobrá legrace a odpovědi také nejsou úplně k zahození:  

http://dfens-cz.com/republice-vice-lemplu/

... A Topolánek mě pěkně vytočil... 

Vsadil jsem se s Manecou, že do druhého kola postoupí Topol a on si to i s těmi tisíci bilbórdů dovolil projet na plné čáře. K Drahošovi se ani nepřiblížil. Maneco, máš u mě slíbenou výhru. Ani už nevím, co jsem ti slíbil.... ale dodržím to. :-)