Ve starověkých Athénách existoval po několik staletí střepinový soud, neboli ostrakismus. Jednou do roka se sešli plnoprávní občané na Agoře a mohli na keramický střep napsat jméno někoho, koho považovali za největší nebezpečí pro athénskou demokracii. Úředníci pak hlasy sečetli a pokud hlasovalo alespoň šest tisíc lidí, byl "vítěz" na deset let vypovězen z Athén. Střepinový soud se ve vrcholných dobách stával důležitým nástrojem politického boje mezi klikami místních politiků a mocipánů, kterému se nevyhnuli ani ti největší athénští muži.

Jen si to představte. Jste velká hudební agentura muzika bohemika, děláte tu divácky nejprestižnější anketu v zemi na jejíž přímý přenos kouká pořád ještě opravdu hodně lidí a protože se vám tam cpe nácek se svojí kapelou, tak po vzoru pražské kavárny uděláte menší cenzuru, vycucáte si z prstu nové pravidlo pořádání soutěže, náckův fejsbůkový profil, kde žebrá o hlasy označíte za hranou a maličko zaretušujete výsledky. Koneckonců jde přece o to se zavděčit pražákům. 

Tímto chci vyhovět čtenáři Hexenfógelovi (já vím, že se píše jinak, ale nemohu si pomoci, vždycky když vidím jeho nick, napadne mě tento čarodějnický pták. Prosím ať se na mě nezlobí a přijme tuto moji libůstku v dobrém...) a napsat pojednání o tom, jak se to dělá se zeleninou (a trochu i s ovocem) 

Gerdův včerejší text vzbudil dost pozornosti. Došlo mi několik mailů vyzývajících mě (zatím) přátelsky, abych jeho texty už nevydával, bo jsou rasistické, tendenční a navíc snůška polopravd či vyslovených lží. Všem hlásím, že ne mém dvorku můžete nesnášet EU a můžete mít obavy z africké migrace. Ale je dost pravděpodobné, že se u mě brzy s nějakým tím afričanem potkáte a zřejmě i s eurohujerem. A klidně vás postavím ke stejnému pracovnímu stolu. A jakmile nějaký afričan, eurohujer či syrský migrant bude mít chuť něco publikovat na Vidlákových kydech, dostane stejný prostor jako Gerd.

Neustále jsme konfrontováni s představou, jak je lidské působení na planetu neudržitelné v dlouhodobém horizontu. Například tím, že spotřebováváme nekonečně mnoho zdrojů a lidská populace stoupá nad únosnou míru, pro kterou nebude v budoucnu dostatek potravin.

Náš seriál o hnojení zakončíme dnes mým osobním soukromým názorem, jak to dělat správně. Podotýkám, je to jen můj názor podložený pouze vypozorovanou zkušeností, pokecem s lidmi, co je zemědělství živí a také velkým byznysem, který dává výplatu mně. Zároveň jsem leckteré informace v zájmu srozumitelsti musel poněkud zkrátit a zjednodušit. Určitě najdete mnoho alternativních názorů, které celou problematiku uvidí jinak, určitě na toto téma existují skripta i vědecké publikace a pokud to někoho zajímá podrobněji, snadno si zjistí lepší informace než z tohoto blogu. 

Dlužím ještě vysvětlení, proč  je to v jiných zemích třeba jinak. Zkusíme to tedy probrat i po této stránce. 

Včera mi přišel tento e-mail: 

Nechci být alarmista. Nevidím bubáka za každým keřem, pokud jsem někdy skeptický, snažím se, aby to bylo spíše optimistické. Nevěřím konspiračním teoriím a ani náhodou si nemyslím, že by náš svět ovládala banda Iluminátů, světové židovstvo, nadnárodní korporace nebo banky. Ani ten Soros pro mě není žádný mefisto, rozhodně ne větší, než třeba Miroslav Kalousek, který kdyby měl ty miliardy, nejspíš by byl ještě mnohem nebezpečnější. Neděsím se ani Putina, ani Merkelové.