Můj tatínek mi celý život opakoval jednu moudrou radu: Žij tak, aby se nedostal do situace ve které si budeš muset vybírat pouze ze špatných možností. Když máš na výběr mezi špatnou a špatnou možností, můžeš si vybrat jedině špatně.

Volilo se v Britanii a začíná se volit ve Franci. Také u nás se, pomalu ale jistě, začínají blížit volby. Když odhlédnu od skutečnosti, že v podstatě není z čeho vybírat a že ani volební systém není úplně přirozený (analýza tohohle tématu by vydala na dlouhý samostatný článek), zdá se mi, že naši voliči (ale voliči i v jiných zemích) postrádají jakýsi základní instinkt, který by jim v mnoha otázkách politiky a vůbec otázek společnosti poradil nebo naznačil, jak se na věci mají dívat. Tomuto základnímu instinktu by se dalo říkat také politický nebo sociální instinkt.

Aneb jak z velké strany se širokou voličskou podporou udělat Titanic těsně před ledovcem. 

Asi víte, že pracuji v jedné z Babišových firem. Na Kose jsem několikrát na toto téma psal a mám teď pocit, že je zapotřebí se o něm zmínit znovu. Babiš je zkrátka a dobře fenoménem dnešní politické scény a možná nastal čas, aby Vidlák řekl, co si o něm myslí.

Stojím o to, aby Vidlákovy kydy nebyly jen o Vidlákových názorech. Nechtěl bych tu mít klub spřízněných duší či sektu kejvalů. Proto chci pustit i následující text od Toma. Vlastně s ním v lecjakých ohledech souhlasím. Jen si nemyslím, že právě osoba Tomia Okamury může být garantem toho, po čem ve svém článku volá. Nicméně přístup na Vidlákův dvorek není lustrován politickým přesvědčením. Tome, je to vaše:

Proč budu volit Tomia Okamuru

A máme další autorskou premiéru. Tentokrát mně velice milou. Kdo čtete Kosu, jistě znáte články od Manecy. Já ji mám obzvlášť rád, protože u mě byla loni na zabijačce a pak o mě napsala článek, kde mě vychválila do nebe a udělala z Vidláka málem prezidenta. No nechoďme kolem horké kaše, Maneco, je to tvoje.

Polejeme ho térem a zasypeme peřím?

Musím se přiznat, že ani po letech nechápu některé ustálené závěry politiků a médií jak v naší, tak světové politice. A nedokážu ani rozlišit, jestli jsem správně nechápavá nebo prostě jen nechytrá.

Můj drahý bratr mi nejen zařídil virtuální dvorek v podobě tohoto blogu, ale také mi udělal pěknou přehlednou stránku statistik. Takovou vymakanou, alespoň mně Vidlákovi se to tak jeví. Mám tam i mapku světa s vyznačením zemí odkud se kdo chodí na moje stránky dívat. Dodnes to byli výhradně Češi. 

A najednou... jeden návštěvník z Ruska. Pročetl poctivě všechny příspěvky, ale nijak dlouho se u nich nezdržel. Několikrát se na stránky vrátil. Tak doufám, že se jedná o mého kamaráda z Permu. Kájo, doufám, žes to byl ty. 

Mám radost, že se mi přihlásil další bývalý Kosíř s příspěvkem. Na kose vystupoval pod jiným nickem, ale přesto předpokládám, že ho podle stylu leckdo poznáte. Vítám mezi námi pana Godota. a dávám mu slovo:

Čeština je oproti mnohým jiným jazykům zvláštní tím, že disponuje tzv. zdrobnělinami (https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdrobnělina).

Někdy jejich používání působí trochu infantilně (štěstíčko, vínečko, nebíčko…), někdy je dáno zvykem (to když skoro dvoumetrovému vnukovi pořád říkám Honzíček).

Je to pár dní, co jsem se rozčiloval nad útokem z Manchesteru, že už mě nebaví ty kondolence, odsouzení útoku, nasvícení Eifelovky, citová prohlášení a svíčičky v ulicích. Takže to zkusíme obráceně: 

Dobře vám tak milí Angláni

USA ustupují od klimatické dohody, kterou nedávno podepsali všichni. A ti, co nepodepsali, to nejsou státy, které by hrály roli. Pamatujete tenkrát to nadšené hýkání, jak je to v suchu, jaká to odpovědnost. A najednou největší světový hráč a lídr ve znečišťování  udělá opak.