Máme další chemický útok v Sýrii. Zase za to prý může Asad (a samozřejmě Rusko) a je nutné, aby za to tvrdě zaplatil. Tolik alespoň prohlásil na tweetu nejmocnější muž světa dosazený do funkce ruskými hackery Donald Trump. Třeba zase vystřelí nějaké Tomahawky...
LOGAN, D.; KING, J.; FISCHER-WRIGHT, H. Zrození kmenového vůdce. Praha : Synergie Publishing SE, 2014. ISBN 978-80-7370-252-6.
U nás na jižní Moravě je největším nepřítelem zemědělství sucho. Roční úhrn srážek odpovídá africké stepi a tak je debata o počasí mezi námi sousedy velice častá. Jakmile jsou brambory v zemi, začne vzcházet obilí a probudí se zelenina, přecházíme z oslovení "jak se máš?" do oslovení "kolik ti napršelo?"
Samozřejmě sledujeme předpovědi počasí. Každý z nás má v mobilu několik aplikací, sledujeme naše meteorology i ty zahraniční, využíváme pranostiky i osobní zkušenosti, protože na polích se nepracuje podle plánu, ale podle počasí.
V minulých dnech se stalo několik zajímavých politických věcí. Jednak byl do USA vydán hacker Nikulin a to proti prezidentovu názoru.
Dnes budu velmi osobní a sentimentální. Mám tu jednu srdeční záležitost, která se "dotýká zřítelnice mého oka". Kdysi dávno mi totiž bylo sedmnáct let. Měl jsem za sebou skoro tři roky na střední škole, cloumala se mnou puberta a byl jsem typický outsider. Celou základní školu jsem strávil v cikánově a užil jsem si šikany jako málokdo. Vzrůst jsem sice celkem dohnal, ale byl jsem uťáplý a uzavřený ve svém vnitřním světě.
Původně to měl být text na včerejšek a dneska měly zůstat Kydy zavřené, ale nakonec do toho přišlo tolik novinek, že jsem si nemohl pomoci. Takže dnešní článek bude vidlácky velikonoční. Je to vůbec docela hezký paradox. My moravští Helvíti trávíme neděli v kostele v křesťanském rozjímání o zázraku zmrtvýchvstání a pak v pondělí zřejmě nějak vytáhneme odněkud z hloubi duše tu pohanskou pomlázku a jdeme zařídit, aby naše fajné Roby neuschly.
Není to sice úplně velikonoční text, ale hodí se ke včerejšímu článku o Babišovi. Proto mi promiňte, že kazím Velikonoce politikou, ale zatím nám jede vlna. Zítra toho na chvíli necháme.
Ještě jednou shrnu včerejší text:
a nebo než se jí náhle přitíží a exne...
Po Vidlácku sleduju kauzu Skřípal s velkou chutí. Chtěl jsem si dát ještě čas na nějaký vlastní názor, bo informací bylo málo a vařit z vody podobně jako Terezka Májová, to se mi nechtělo. To si raději počkat na solidnější informace, než se ztrapnit v přímém přenosu. Proto jsem se spíš vyjadřoval k okolnostem než k vlastnímu případu. Jenže Skřípalově dceři se nějak prý udělalo dobře a zřejmě už začala zpívat. A já bych rád řekl, co si o tom myslím, než toho budou plné noviny.
Začetl jsem se vám do Peroutkova budování státu, projel jsem Čapkův Zóon politikon, přečetl Masarykovy Ideály humantní... a víte, co jsem si uvědomil... že žijeme ve splněném prvorepublikovém snu. Zkusím to shrnout:
1. Máme takřka plnou zaměstnanost. Kdo chce pracovat, ten si práci najde. Ve Vidlákově teď jeden známý mladík dostal pětadvacet táců hrubého nástupní plat jako soustružník. Akorát soustruh obsluhoval naposled na střední škole a to se na něj spíš jen koukal.
