Nic se nezměnilo

Autor

Máme tu výročí konce druhé světové války v Evropě. Bez ohledu na rituální snímání vlajek a věšení jiných, bez ohledu na vlastní podpisové akty kapitulace, osmého května už bylo všem náckům jasné, že je po všem a pokud chtějí další odpor proti podlidem, tak už na vlastní triko bez výhod ženevských konvencí. Válka v podstatě skončila, stejně ještě následovaly tisíce ba desetitisíce životů v lágrech, na nemocech, sebevraždách i vraždách. 

Cena chaosu

Autor
Štítky

Budu pokračovat ve včerejším článku o barevných revolucích. V diskusi jsme celkem vzápětí došli k názoru, že Američanům nejde ani tak o spřátelené režimy jako o vytváření chaosu, který jim (nebo přinejmenším určitým kruhům v USA) vyhovuje. Já osobně jsem ochoten připustit, že nějaký vrcholný manažer od Rockwellu nebo Boeingu se tetelí blahem, jak jdou na odbyt jeho letadýlka, raketky a další munice. Jsem ochoten připustit, že zbrojařská loby dělá všechno pro to, aby současný penězovod nevyschnul a rozhodně nemá zájem o seškrtání vojenských výdajů.

Barevné revoluce

Autor
Štítky

Nebudeme kolem toho dlouze chodit. USA jsou (stále ještě) velmoc prvního řádu. Mají po světě hromadu vojenských základen, mají velvyslanectví prakticky v každé zemi a mají fůru (natisknutých) dolarů. Chovají se jako jakákoliv jiná velmoc... budují si vliv. V posledních letech to vidíme i u nás, ale nemyslete si, chodilo to tady takhle už do sametovky, ba ještě před ní. USA prostě mají vytipované lidi, kteří mají rádi ameriku a cpou jim peníze. Disidenti, spisovatelé, blogeři, novináři ...

Alfie Hebdo

Autor
Štítky

Nedávno jste se na Kydech mohli seznámit s případem nemocného britského chlapce Alfieho, který upadl do kómatu po očkování a protože mu údajně odumřel mozek, byl soudním příkazem odpojen od přístrojů proti přání rodičů. Rodiče chtěli chlapce převézt na kliniku v Itálii. Itálie nabídla občanství i transport, ale vyhrál úřední šiml a doktoři, kteří si to prostě u soudu zařídili a udělali to po svém.

Postřehy z Afriky

Autor
Štítky

O víkendu jsem měl další zajímavou návštěvu. Přijel tchán s tchýní mého adoptivního syna. Oba z Prahy, ona učitelka, on geolog. Na autě má napsáno, že měří radon, protože každý se musí nějak živit, ale pokud se s ním dáte do řeči, zjistíte, že jen tak mimochodem obešel republiku (obešel po svých, ne v mercedesu) nasbíral, nafotil zdejší horniny a vydal o nich atlas, jaký se naposled v republice udělal v šedesátých letech na univerzitě. A dělal to jen tak, že zábavy... nejdříve chodil, sbíral a fotil a pak hledal někoho, kdo mu to vydá. 

Komu patří děti?

Autor
Štítky

Banální otázka. Přece rodičům. Kdo o nich rozhoduje? Přece rodiče - dokud nejsou dospělé. Co byste dělali, kdyby soud odsoudil vaše nemocné dítě k smrti? To už mě mnozí mají za cvoka.

Přesně tohle se ale děje v Británii. Kdo sledujete osud malého Alfieho Evanse, tak víte, o čem mluvím. Kdo jste o něm neslyšeli, tak mrkněte na pár linků dole.