Jak rychle se nám mění svět. Mám z toho trochu pocit, jako kdyby znovu začínal rok 89. Věčné pravdy se drolí jedna za druhou a to, co bylo před několika roky nemožné, to se stává realitou. Co si nikdo nedovedl ani představit, to je najednou naprosto běžné. Letošní osmičkový rok zase jednou zafungoval. 

Ve čtvrtek 14.6.  jsem zde vyhlásil anketu na téma Kdo je vidlák veden tím, že vidlák zde v jendotlivých článcích poskytl už tolik údajů o své osobě, že jeho osobnost není zahalena tak neproniknutelným závojem tajemna, jak by se některým čtenářům mohlo zdát, ale ve skutečnosti jde o osobu, kterou Vidlák obvykle nazývá zájmenem v první osobě. :-) 

V posledním seriálu o žních došlo v diskusi několikrát na případnou katastrofu při které by se rozpadlo zásobování a co by to mohlo znamenat, jaké by to mohlo být. Dovolte abych k tomu přidal Vidlácký pohled. 

Tímto článkem jsem před pěti roky debutoval na Kose. Jako insider v Českobrtarské církvi evangelické jsem se zamýšlel, jak asi dopadnou církevní restituce. Teď po pěti letech na tom nemusím změnit ani řádek. Tenkrát se ten článek jmenoval: 

Klidně jim ty peníze dejte...  

Nedávno se ve Vidlákově chlívku probíral dopis Synodu Českobratrské evangelické církve, občas na církve „narazíme“ v diskuzích a momentálně „jsou na ráně“ zdanění restitucí, což je věc, která se znovu dostává do popředí. Měla bych pár čísel k zamyšlení.

Včera jsme rozebírali mletí mouky, dnes kruh uzavřeme a povíme si něco o pečení chleba. Pořád je to nejzákladnější potravina. Ať máte ledničku zásobenou jakkoliv, doma zpravidla vždycky nějaký chleba či rohlík je. Chleba se nepřejí, dá se jíst na sladko i na slano. Dá se jíst i starý a je to jeden z nejstarších dotovaných výrobků. Například můj ukrajinský dědeček chlebem krmil prasata. Maso v krámě nebylo, ale chleba být musel i v těch nejhorších dobách a musel být za rozumné peníze i pro chudé. 

Po světodějných událostech na G7 a v Singapuru se zase vraťme na českou půdu a pokračujme v seriálu, protože žně jsou nedaleko. Dnes si probereme, jak se vlastně dělá ta mouka. 

Donald Trump se v Singapuru potkal s mladýmKimem a prý si náramně rozuměli. Podepsali společné prohlášení o jaderném odzbrojení (tedy přímo takhle ne, ale budou se o to prý snažit) kdy se KLDR vzdá jaderných zbraní a dostane od USA bezpečnostní záruky. KLDR likviduje svojí jadernou střelnici, jako vstřícné gesto a USA pozastavuje ve svém gestu společná cvičení s Jižní Koreou. Tolik v kostce k ostře sledovanému jednání mezi prezidentem USA a diktátorem Kimem.

Můj táta měl jedno pěkné přísloví: Když něco vypadá tak hezky, že to snad ani nemůže být skutečné, tak to není skutečné.

Takhle bych shrnul právě uplynulý summit "nejvyspělejších zemí světa". Jestli někdo pochyboval o konci globalizace, tak o víkendu jsme to viděli s plnou parádou a naživo. Americký prezident přijel, viděl, nařídil a odjel. Amerika na prvním místě a vy všichni burani si trhněte protézou. Cla jsou zavedená, platná a vypadá to, že budou platit na věky. Doníček nařídil a teď je na ekonomech, aby to národům nějak zdůvodnili. A nepochybuju, že se brzy najdou celé ekonomické školy, proudy a hnutí, která beze vší pochybnosti prokáží výhodnost tohoto nového uspořádání. 

Ze včerejší diskuse vyplynulo pár otázek, které stojí za širší vysvětlení. Proto si dneska probereme obilniny všeobecně, jejich pěstování, postupy a ekonomiku.