Začnu několika příběhy. Ten první je z SSSR v době Velké vlastenecké války. Po vítězné bitvě u Kurska provedli Sověti celou řadu dalšíh operací, které využily získané strategické iniciativy a do konce roku 1943 a začátkem roku 1944 zatlačili německé jednotky za Dněpr. Na jaře 1944  stál Stalinův štáb před otázkou, jak dál.  Postupně  byla naplánovaná operace Bagration, která byla asi nejúspěšnější ofenzívou, kterou Sověti udělali. Bylo to v situaci, kdy Němci ještě ani zdaleka nebyli tak vyčerpaní.

Tak nám v Afghanistánu zabili další tři vojáky. Sebevražedný útok. Přihlásil se k němu Tálibán. 

Ten Tálibán, který byl poražen někdy na začátku roku 2002. Američani přišli do Afghanistánu dělat pořádek, protože z Afghanistánu prý bylo semeniště terorismu a Tálibán musel být svržen. Teď po opravdu dlouhé době ovládá Tálibán polovinu afghánského území, má pohádkové zisky z pěstování opia a dokonce samotní američané už potajmu s Tálibánem vyjednávají. 

Třeba zde:

https://www.novinky.cz/ekonomika/55697-prechod-k-trzni-ekonomice-stal-cr-700-miliard-korun.html

Laskavý čtenáři prosím čti. Stál ČR si přelož=zaplatili jsme. Co za to máme ti dolní? A navíc ta suma taky nesedí…. humor.

Máme tržní ekonomiku. Průmysl a banky ve vlastnictví zahraničního kapitálu převážně, či soukromého, ale minimálně u soukromého je otázka, kde na to vzal?  Viz níže.

Jezdím si takhle po rakouských zemědělcích a tu a tam večer, když byl signál nebo wifina, sleduju, jak se vyvíjí kauza H-systém. Povídám si o tom s rakušáky a čím dál víc si začínám říkat, že celé národní obrození byl nesmysl a Franta Pepa Jednička byl vlastně super alternativa republiky i demokracie. 

Celou kauzu beru jako výborný reflektor, který nasvěcuje lidské povahy. 

Člověk jede na pár dní do Esterajchu podívat se, jak to dělají jinde, pak se vrátí a nestačí se divit. Jednak tomu, co viděl a jednak tomu, co se děje v naší matičce vlasti, konkrétně v Praze. Ale vezmu to popořadě. 

Milí čtenáři

Nenadále jsem musel odjet na služební cestu a budu nejspíš do pátku mimo možnosti něco napsat. Děkuji za pochopení. Znovu se potkáme snad po víkendu. 

To víte, dělat u Babiše znamená tu a tam odjet do zahraničí a provádět tam průmyslovou špionáž. 

Váš Vidlák

Co říct na současný svět? Vyzná se v něm ještě někdo? V posledním týdnu jsem četl asi deset ekonomických článků a žádní dva renomovaní ekonomové se neshodli. Stejně tek se neshodli renovovaní politologové a v konečném důsledku se nedohodnou ani političtí komentátoři. Vrcholem pak je, že se neshodnou ani političtí komentátoři z jedné redakce patřící jednomu miliardáři. 

Díky tomu, že jsem se odstěhoval z malebné uhelné Sokolovské pánve doprostřed zemědělské jižní Moravy, mohu porovnávat rozdíly. Je velmi zajímavé zjišťovat, jaké okolnosti měly vliv na dnešní mladou i starší generaci, jaké prožívali životní zvraty, jaké zážitky a zkušenosti měly vliv na jejich směřování a vůbec, čím lidé žili a žijí. O jedné zkušenosti bych se s vámi chtěl dneska podělit. 

Jak jsem již avizoval v předchozím článku o H-systému, podle mého známého, který je v kauze také zaangažován, bylo možné, že klienti H-systému z družstva Svatopluk budou okradeni ještě počtvrté. Nechtěl jsem předbíhat, zdálo se mi to už fakt absurdní, ale ono se to nejspíš stane. Správce konkurzní podstaty se domohl nejen vystěhování, ale ještě klientům napočítá nájem za předchozí tři roky. 

Při příležitosti odmítnutí jmenovat Pocheho ministrem zahraničí ze strany prezidenta opět zazněly komentáře ve smyslu neústavního či protiústavního chování Zemana. Zda musí na návrh premiéra jmenovat člena vlády či ne. V mediálním prostoru znovu zazněly v tomto směru názory ze strany právníků zabývajících se ústavním právem. V oponentním postavení vůči těmto názorům stojí dlouhodobě Pavel Hasenkopf, jehož článek, respektive první díl vyšel na blozích Aktuálně.cz.