A ještě se drze přiznal...

Autor

Původně jsem chtěl tento týden psát o školství… respektive o té nové hygienické vyhlášce, podle které už ve třídách nemusí být ani umyvadlo a stačí jeden záchod pro kdovíkolik dětí. Chtěl jsem tuto vyhlášku porovnat s veterinárními předpisy pro chov krav nebo prasat a ukázat, že by se v dnešní době dětem líp existovalo v kravíně, než ve škole. Ale když se nám tak krásně rozjíždí kauza Vítka Rakušana a jeho šifrovaného telefonu od Polčáka, tak přenechám toto téma Janě Kunštekové, která ho pro Litterate zpracuje víc než dopodrobna.

Krátce shrnu situaci:

Pšt! Ať ho nevyplašíme!

Autor

Tak jsme se dozvěděli, že Vítek Rakušan spouští novou informační kampaň za čtyřicet milionů peněz, ve které nám vláda vysvětlí, jak dobře se vlastně máme, že dezoláti jen remcají a přitom si doma debužírují šampaňské a kaviár, z peněz vybraných od chudáčků důchodců, vláda dělá, co je třeba, už brzy zvítězíme a evropské hodnoty se zaskvějí v plné kráse a každý konečně pochopí, jak dobře jsme volili.

Obětovaný pěšák

Autor

Řeknu na rovinu, že když začal azerbajdžánský útok na Náhorní Karabach, čekal jsem, že Arméni podlehnou. Azerbajdžán v uplynulých třiceti letech zbohatl na ropě i na kontaktech s Tureckem, zatímco Arménie lavírovala mezi Ruskem a Západem možná tím nejnešťastnějším způsobem. V podstatě se arménským vládám podařilo dosáhnout naprosté marginalizace sebe sama. Rusové raději začali přesměrovávat svoje obchodní koridory přes Kaspické moře (a Azerbajdžán), než aby se spoléhali na staré sovětské dopravní cesty do Íránu přes arménské území.

Opačný rozhovor

Autor

Jak jsem se dostal na návštěvu k našemu exprezidentovi? Věřili byste, že po týdnech a týdnech pečlivého plánování? Děkuji tímto svému šafáři, který se právě tohoto jednání ujal a dovedl ho ke zdárnému konci. Miloš Zeman totiž rozhodně není prezident na odpočinku. Jeho kancelář není jen jakási tečka za jeho dlouhou a úspěšnou politickou kariérou. Je tam cvrkot, který se asi vůbec neliší od jeho pracovního dne ve funkci. Když jsem přišel na domluvenou schůzku, právě se tam balil štáb nějaké slovenské televize a nebyl jsem jediný, kdo čekal na setkání se starým Ještěrem.

Když končí něco nenahraditelného...

Autor

Byla to právě nedávná válka Arménie s Azerbajdžánem, která předurčila podobu války na Ukrajině. Na jejím začátku jsem psal, že válka v kopcích proti připraveným obranným postavením, které jsou ukryty za hřebeny hor, spotřebuje víc munice, než kolik jí Azerbajdžán má. Karabažští vojáci si to také mysleli. Ale bylo to jinak. Přes hřebeny kopců přeletěly drony a koordinovaly palbu. Obranná postavení byla zasahována přesně a spotřeba munice byla vlastně nízká.

Zatímco jsme demonstrovali

Autor
Štítky

Tak nám Francie přišla zřejmě o další kolonii… Tentokrát o Kongo. Scénář už je vlastně úplně nudný. Šéf ochranky prezidenta sesadí prezidenta, armáda oblehne francouzskou základnu a doporučí legionářům nevystrkovat nos, francouzský velvyslanec se ohledupně „zneškodněn“ umístěním do domácího vězení… Macron se pak asi chvíli rozčiluje a volá do Bílé chýše, co má jako dělat, ale Biden má úplně jiné starosti a tak se chvíli hemží diplomaté, haraší se zbraněmi… a pak se nestane nic.

Až poklesne prapor

Autor

Od zítřka se budeme věnovat světodějným událostem, protože zatímco jsem bubnoval na demonstraci, Francie zřejmě ztratila další kolonii, v Německu se zase zhoršila bezpečnostní situace (a ne kvůli Putinovi), ceny ropy vyrostly ke sto dolarům za barel a bude to do budoucna ještě horší… ale to si probereme až zítra. Já dneska naposledy zrekapituluji události z tohoto víkendu.

Co je a co není

Autor

Demonstrace skončila, bezprostřední a emotivní dojmy vyprchaly, henty internety jsou zaplavené fotkami shora, zdola, zevnitř i zvenku, příslušníci a přisluhovači naší vlády se ozvali a také zhodnotili situaci, tož se na věc podívejme trochu s odstupem a možná i s trochou nadhledu. Pojďme si říct, co doopravdy je… a co doopravdy není.

Na první dobrou bych řekl, že svým způsobem všichni máme, co jsme přece vždycky chtěli.

Invita invidia - několikanásobě

Autor
Štítky

Říkal jsem, že o demonstraci rozhodne fotka shora… A byla to hezká fotka. Lidé tentokrát sahali až za Vodičkovu a protože protidemonstrace se tentokrát odehrávala na Staromáku, hodně lidí stálo i za pódiem. Podstatně víc než obvykle. Všechny tyto fotky je možné na hentěch internetech najít, takže nebudu nosit sovy do Athén. Ale jednu fotku sem dát musím… takto vypadala demonstrace na podporu Ukrajiny: