Krátký tričkový úvodník:

Přátelé, ještě týden nechám běžet předobjednávku triček. Příští pátek objednám potisk a hned jak přijdou, začneme je rozesílat.

Vy, co jste si s tričky objednali i knihy, vám pak přijde obojí dohromady. Následně už budou trička běžně v nabídce a distribuovat je budeme obratem, stejně jako to děláme s knihami.

Včera jsem si telefonoval se svým dobrým kamarádem, který mi napsal závěr k mé druhé knize. „Doslov z libtardova pera.“ Já bych ho libtardem nikdy nenazval, protože mu podle libtardí definice mého bratra chybí militantnost a retardovanost. On je prostě jen liberál. Vždycky jsme spolu bez problémů dokázali diskutovat i když jsme svět viděli každý jinak a museli jsme konstatovat že se nůžky našeho vidění světa spíše rozevírají. V posledním roce už jsme se museli bavit hlavně o víně a bůčku, protože i na naše přátelství začalo dopadat šílenství z této doby.

Před týdnem byla geopolitická situace úplně jiná a psali jsme o Náhorním Karabachu, kde skončilo tisícileté arménské osídlení a proběhlo to vlastně bez povšimnutí světa. Já jsem v jednom ze článků napsal větu, že arménský premiér Pašinjan se zachoval vlastně jako Beneš. Nijak jsem to nerozváděl. Byla to pro mě v té chvíli jen slovní zkratka, jaké používám běžně pro „nasvícení scény“ z jiných úhlů. Nedělal jsem z toho žádné závěry, byla to jedna jediná věta zhruba uprostřed textu a už jsem se k ní nevracel, protože článek byl o něčem jiném.

Motto: Když se zločinu dopustí stát, je potrestán stát. I se svými občany. Jinak to nejde.

Toto řekl náš skvělý a evropsky hodnotný ministr vnitra Vítek Rakušan. On to myslel na Rusko. Jako, když Putin dopouští zločiny ruské armády na Ukrajině, tak bude potrestáno Rusko i se svými občany, protože v tomto případě je kolektivní vina žádoucí. Ihned se to obrátilo proti odpuštění viny sudetských Němců, protože oni chtěli „heim ins Reich“ a henten Reich se na nás dopustil zločinů, které se dodnes špatně bagatelizují.

Nechtěli jsme plyn (a ropu z Ruska), protože porušilo mezinárodní právo a provedlo invazi na Ukrajinu. Byla to samozřejmě invaze nevyprovokovaná, Ukrajina si to ničím nezasloužila, byl to prostě čirý akt barbarství a Putinova posledlost imperiální politikou. Nemluvilo se o rozšiřování NATO, proti kterému Rusko dlouhodobě protestovalo. Nemluvilo se o konfliktu na východní Ukrajině, nemluvilo se o zkorumpovaném ukrajinském režimu, nemluvilo se o mnoha a mnoha souvislostech, které byly důležité pro pochopení toho, co se tam na východě stalo.

Pamatujete, když začala válka na Ukrajině, jak naše vláda vyhlásila, že se odstřihneme od ruských energií? Posílíme vazby s arabskými zeměmi, které jsou naprosto v souladu s evropskými hodnotami. Obzvlášť Saúdská Arábie a další tamní diktatury. Ve spolupráci s partnery rozšíříme ropovody a plynovody ze Západu, Evropská komise nám na to půjčí peníze, i úrok bude nesmírně výhodný a zloduch Putin bude mít utrum, protože Rusko je to největší zlo.

Motto: Robert Fico vyhrál volby a prezidentka Čaputová ihned stopla dodávky zbraní na Ukrajinu.

Ano, takhle jednoduché to je. Fico vyhrál volby. Dostal v nich cca 23% voličských hlasů. Není vůbec jisté, zda sestaví koalici. Ještě nejistější je, zda se stane premiérem. Ficova výhra se ani zdaleka neblíží Orbánově výhře. Neblíží se ani výsledkům, kterých u nás dosáhl Andrej Babiš. Pořád platí, že vítězem voleb je spíš Pellegrini, než Fico. Ale přesto to stačilo na to, aby Čaputová zastavila dodávky zbraní. Vlastně ještě dřív, než s ním mluvila.

Tak nám právě začala nová válka. Tentokrát mezi Izraelem a hnutím Hamás, které ovládá pásmo Gazy. Oni totiž předvedli neuvěřitelný husarský kousek. Po mnoha letech, kdy se omezovali na střílení raket a omezené útoky, předvedli skutečnou vojenskou operaci, při které pronikli až pětadvacet kilometrů od hranic pásma Gazy, obsadili několik vesnic, ba dokonce byli schopni postřílet izraelské vojenské posádky na některých základnách.

Přátelé, Hamás mi dnes udělal čáru přes rozpočet. Utajili svojí akci proti Izraeli tak dobře, že jsem o ní nevěděl ani já, ani Mosad. Myslel jsem, že tento reklamní textík pustím normálně v deset večer a nechám ho přes neděli vyvěšený, ovšem při sledování aktuálních událostí na mě vyskočilo tolik reminiscencí a postřehů, že se článek o Palestině a Izraeli napsal sám. Vyjde v deset večer. Této reklamě musejí stačit čtyři hodiny.

Tak jsme se dozvěděli, že podle agentury Morning Consult je Petr Fiala nejméně oblíbeným demokratickým premiérem na světě. Věří mu jen 18% občanů. Je méně oblíbený než Macron, kterému běžně hoří předměstí Paříže. Je méně oblíbený než Scholz, kterému zase nehoří kotle v elektrárnách. Naopak, nejoblíbenější je indický Módi, i když je Indie hodně chudá země a život tam není peříčko. Druhý nejoblíbenější je mexický prezident Obrador (že jste o něm nikdy neslyšeli?), i když mu v zemi řádí drogové kartely…