Přátelé, já dneska budu ještě více sarkastický, než běžně. Odevzdával jsem daňové přiznání a zjistil jsem, že se mě konsolidační balíček týká mnohem více, než jsem si myslel. Navíc jsem na cestách kvůli plánu D a E, takže mám hlavu akorát na sžíravou ironii a vlastně je dobře, že nejsem doma, protože dnes by moje špičky schytala i moje dobrá žena. Ta teď má starosti se čtyřmi velociraptory, kteří dva měsíce nemusejí do školy. Nejstarší cérenka je naštěstí už rozumná a na brigádě. Dnes tedy budu zlý i k těm, kteří si to nezaslouží.

Ve včerejším článku jsem se pokoušel popsat, kroč si myslím, že jsou splněny všechny podmínky pro velkou ba jadernou konfrontaci. Západ navyšuje sázky, Ukrajina potřebuje do konfliktu vtáhnout i další země, protože jí dochází dech, plány na přímý vstup NATO do konfliktu existují a připravují se k realizaci a dokonce existují i proroci, kteří o tom káží a nejsou to nijak bezvýznamná jména. Když něco říká Orbán, měli bychom mu naslouchat.

Dnešní článek uvedu jednou válečnou aktualitou. Ukrajinská armáda o víkendu vystřelila několik raket dostatečně dlouhého doletu na Sevastopol. Hlavice jedné rakety explodovala nad pláží plnou civilistů, několik jich zabila a mnoho dalších zranila. Rusové ihned obvinili Američany, že jsou odpovědní za navádění těchto raket a Američané začali přes média tvrdit, že oni za to nemohou, protože to Ukrajinci vybírají cíle pro své údery. Ať to bylo úmyslné nebo nebylo, prostě se stalo. Takhle to ve válce chodí.

Dnes začíná ve Švýcarsku ten slavný mírový summit o Ukrajině, kde skoro nikdo nebude. Čína tam nikoho neposílá, Biden tam nepřijede, Saúdové se nechali slyšet, že se na to mohou vykašlat a tak tam vlastně budou jen Ukrajinci a představitelé evropských zemí, kteří tam budou rozebírat, jak to udělat, aby Rusko opustilo všechna zabraná území Ukrajiny i Krym, protože tohle Zelenský slíbil svým občanům a přesně tohle slíbil Fiala i nám.

Dnes začnu jedním takovým maličkým střípkem. Jeden můj čtenář mě upozornil na dvě zajímavé veřejné zakázky ministerstva obrany z poslední doby. Černochová si objednala fentanylová lízátka. Že jste o něčem takovém nikdy neslyšeli? Tak vězte, že fentanylová lízátka jsou moderní způsob, jak účinně a rychle tišit bolest.

Nedávno na to moc hezkým textíkem upozornil můj bratr. Bylo mi líto jeho postřeh řádně nezpopularizovat, takže, brácho, děkuji za dnešní námět.

V noci z pátku na sobotu dostala Ukrajinská energetika další tvrdý úder. Byly zničeny další ukrajinské elektrárny a údajně i další zásobník na plyn. To byla první ruská odpověď na západní povolení Ukrajině, zasahovat cíle v ruském vnitrozemí. Ruští představitelé stále častěji mluví o taktických jaderných hlavicích a nějakém pořádném jaderném testu. Západ stále častěji mluví o nutnosti, poslat své vojáky na Ukrajinu. I když je téměř každé prohlášení na obou stranách vždycky následně trochu zmírněno, už jsem tu psal, že trend je šílený a směřující k atomovým hřibům.

Přátelé, můj včerejší článek byl velmi pesimistický. Pohybovat se na hraně velké války a prožívat větší krizi, než byla ta kubánská, to není žádná sranda. Pojďme si ale popsat stejné jevy jiným úhlem pohledu. Možná trochu optimističtějším. Ano, pořád se přibližujeme přímé konfrontaci s Ruskem, ano, snadno to může sklouznout k jaderným zbraním, ano, vládnou nám magoři a šílenci, pro které není žádná cizí oběť dost velká ano, v Kremlu sedí vládce, který nepokrytě mluví o tom, že v nejhorším případě prostě to červené tlačítko zmáčkne….

Ne, fakt k tomu nepotřebujete rozsáhlé vojenské znalosti. Nepotřebujete k tomu číst analýzy různých vojenských machírků, kteří jsou stejně poplatní propagandě, jako Česká televize. Nepotřebujete k tomu ani plukovníka Foltýna, ani generála Koudelku, ani prezidentčíka Pavla. Nepotřebujete k tomu ani kriegsministryni Černochovou, ani Jense Stoltenberga. Nepotřebujete k tomu ani lidi z opačné strany. Big Sergeho, vojenský kanál Rybar, nepotřebujete k tomu ani zprávy od Peskova nebo Zacharovové.

Bohaté vám postačí sledovat trička a apely našich pětikoaličních politiků.

Tak nám skončilo mistrovství světa v hokeji. Národ se nám krásně semknul, v hubených letech, které prožíváme, to byl krásný osvěžující moment. V poslední době naše země zrovna neprožívá skvělé časy a tak vlastně není divu, že toto mistrovství bylo asi nejvíc politické za dlouhá léta. Kdo si neudělal fotku ze stadionu, jako by nebyl. Především vládní politici tam byli jako doma. Sice museli snášet pískot publika, kdykoliv se na ně zaměřila kamera, ale to na stranickém fejsbůku nikdo neuvidí.