Švédská vláda začala svému národu rozesílat brožuru, co dělat v případě jaderné války s Ruskem… Ano, to se vám stane, když přestanete být neutrální země a přidáte se do paktu, který Trump považuje za přežitý. Francie prý zase spustila jakési webové stránky, kde se dozvíte základní pokyny, kdyby nějaký ten Sarmat fakt přiletěl. Ale bude rozumné se podívat teď hned, protože stačí, aby nějaký Čepiga s Myškinem přestříhli podmořské internetové kabely a vaše připojení bude fungovat stejně dobře jako Bartošova digitalizace.

Tak se nám rozpadl liberální narativ a ani to nebolelo. Grafy a rozbory potvrzují, že po celých Spojených státech volili lidé úplně stejně. Vesnice proti městům, zchudlí proti zbohatlým. Tečka. Všichni, kteří během Bidenova vládnutí zchudli, volili Trumpa. Nic na ně neplatily řeči o hodnotách, o vedoucí úloze USA ve svobodném světě, neplatila na ně Ukrajina, neplatily na ně LGBTNSDAP, neplatily na ně potraty, feministky ani americká Danuše Nerudová.

Dnes je osmadvacátý říjen, kdy budou mít všichni plná ústa naší státnosti.

Tak jsme se dozvěděli, že Izraelci bombardovali íránské velvyslanectví v Damašku. Není úplně jasné, o které budovy šlo ani koho přesně trefili, ale prý šlo o důležitého velitele Revolučních gard. Když jsem se to dozvěděl, přestal mi svět zcela úplně dávat smysl. K čemu je Izraeli, když se kromě Hamásu pustí do boje ještě s dalším nepřítelem zaráz? Vždyť tím jen posiluje jestřáby v Teheránu, aby nějak odpověděli, protože pokud to neudělají, ztratí tvář před svými lidmi a to je v muslilmské společnosti to nejhorší, co se vám může stát.

https://www.litterate.cz/ale-kdyz-ti-to-rikam-ja-tak-me-poslouchej/

Mám rád film „V pravé poledne“ s Garrym Cooperem v hlavní roli. Hraje tam postaršího šerifa, který právě složil svojí funkci, oženil se a odjíždí z města, když se dozví, že na nádraží čekají tři místní gangsteři na svého šéfa, chtějí se s šerifem vypořádat a pak si město opět převzít do své moci. Šerif, jakožto správný kladný hrdina, z města neodjede a začne přemlouvat své přátele, aby se banditům postavili společně.

Dneska jsem chtěl opět rozebírat Ukrajinu, protože se tam dějí pozoruhodné změny, které se navíc dost podobají mým analýzám na začátku konfliktu. Tož jsem chtěl machrovat, jak Ukrajinci přiznali, že v bojích u Kyjeva spolu bojovala ukrajinská armáda a nervózní ukrajinská domobrana, které neprozřetelně rozdali automatické zbraně a molotovovy koktejly.

Článek na dnešní den: 

Horší než vojna s Rusem – litterate.cz

Můj dnešní článek na Litterate se jmenuje "Doufám..."

https://www.litterate.cz/

Heleďte, já pro dnešek přestanu s tím věštěním apokalypsy. V poslední době mám ze sebe pocit, že mě musíte vidět jako zachmuřeného opelichaného krkavce, který sedí na poslední větvi uschlého stromu, obzor za mnou je temný jako před blizzardem a moje černé oči jasně říkají, že ať dopadne zápas jakkoliv, mrchožrout si přijde na své. 

Dnes chci snít. Stalo se mi něco, co zažívám  jednou za čas  a mám chuť se z toho vypsat. Začít ale musím před pětadvaceti roky. 

Možná vás to překvapí, ale já osobně jsem očekával, že Zeman Lipavského nejmenuje, pak že dojde na tu kompetenční žalobu a Rychetského spravedlivý ústavní soud jednou provždy určí, že o složení vlády se nerozhoduje na Hradě. Že výsledkem několikaměsíčního rozhodování bude nález, který z českého prezidenta definitivně udělá kladeče věnců a podepisovače listin, které mu přistrčí jiní. 

Měl jsem v hlavě článek, který jsem chtěl samozřejmě doladit až podle skutečného výsledku, ale jeho leitmotivem mělo být, že mi to nevadí a naopak, že to vítám.