Měli jsme doma knihu o Winstonu Churchillovi. Byla to 500 stránková bichle a bylo to Winstonovi docela nakloněné. Samozřejmě, třídně byl na špatné straně, ale jinak autor spíš psal, co našel za informace, než by s objektivitou CNN a ČT hledal chybičku.
Děkuji Petrovi U. za upozornění.... Nemohl jsem odolat a našim bratrům Američanům neudělat reklamu:
Velvyslanectví USA v Praze vyhlašuje speciální grantové kolo zaměřené na boj s dezinformacemi v České republice a na omezení jejich negativního vlivu. Hledáme projekty, které se zaměřují na vývoj digitálních platforem, rozšíření digitální gramotnosti, posílení kritického myšlení a schopnosti rozpoznávat pravdivost zpráv ve sdělovacích prostředcích a důležitost je ověřovat i z jiných dostupných zdrojů.
Mám pět dětí. dvě už jsou školou povinné a další tři postupně přijdou na řadu. Moje nejstarší dcera je v pohodě. Všechno jí tak nějak jde, už od školky má slušnou vyřídilku a tak si v první třídě rychle zvykla a po roce už nepotřebovala s učivem žádnou pomoc. Od druhé třídy vášnivě čte a má spoustu koníčků. Domácí úkoly si dělá po vzoru Mirka Dušína hned po příchodu ze školy, pak si šla po svých. Sama se přihlásila do různých kroužků, sama se hlásí na školní i obecní soutěže ve všem možném, já jen tu a tam podepíšu papír co mi přinese a vysolím příslušný bakšiš.
Milí přátelé
Prezident republiky má své oddělení pro styk s veřejností. Bylo chvíli po prezidentských volbách a já měl splín, že jsem kvůli svému voličskému postoji přišel o kamaráda. A tak jsem si našel příslušnou mailovou adresu a panu prezidentovi jsem napsal mail. Pogratuloval jsem mu ke zvolení, postěžoval jsem si kvůli ztrátě kamaráda a pozval jsem prezidenta na zabijačku. Včera mi přišla odpověď. Zde přepisuji odpověď:
Vážený pane Vidláku,
Pokusím se o jednu myšlenkovou konstrukci... Pojďme si shrnut podivné události posledních pár let, které dodnes nejsou vyšetřeny, nikam se nepokročilo a zřejmě se také nikam nepokročí.
Dnes jen dva krátké komentáře ke včerejším a předvčerejším událostem:
Můj článek, který jsem napsal pro Kosu minulý týden a pod ním i Vlkovy odpovědi:
Zbyl vůbec někdo?
napsal Vidlák
Včera jsem měl narozeniny. Dostal jsem spoustu přání, i spoustu dárků. Přišlo hodně lidí, pěkně jsme to oslavili, příští týden si přivezu nová selátka, zkrátka toto jaro začíná moc pěkně. Bylo mi včera moc dobře na světě. A dokonce jsem dostal velmi milý dárek od své ukrajinské části rodiny. Tedy přesněji řečeno ne od ukrajinské rodiny, ale od Ukrajiny jako celku. A ještě přesněji od ukrajinského generálního prokurátora Jurije Lucenka
Respektive konečně asi přišel befél shora.
Je to asi měsíc, možná déle, co jsem zde na Kydech poprvé napsal o zajímavé situaci v Sýrii, kdy jeden náš spojenec v NATO - Turecko bojuje proti druhému spojenci - Kurdům, kterým jsme loni a předloni dodali tolik potřebnou munici. To víte přezbrojujeme na západní kvéry a máme velký přebytek sovětského střeliva. Kurdové mají AKček dost, jsou to naši spojenci, tedy alespoň nám to říkali Amíci. Turci tedy bojují s Kurdy.
