síla, kterou má smysl volit...

Nemohl jsem odolat a musel jsem  udělat našim drahým Lidovcům a  Starostům reklamu.  :-)

"Na Donbase vyhlásili stát Malorusko", povídal mi před dvěma dny tchán.  Říkal to tónem jako kdyby právě povstali noví bojovníci, země se otevřela a nastala ta pravá Apokalypsa. Prý to bylo ve všech rádiích i na internetu. Což o to, na internetu je lecjaká hovadina, ale když už o tom melou i na Českém rozhlase... To se pak leckdo vyděsí. Veřejnoprávní médium přece nikdy nelže. 

Ůvod od JF: 

Při prolézání anglofonních zdrojů občas narazím na článek, o který bych se rád podělil s čtenáři. Tentokrát mi to připadlo skoro jako zjevení. Posuďte sám, překlad přikládám. Zvláštní na tom je, že jsem to našel na těžce konservativním serveru The American Conservative. Myslím, že by se autor článku snadno zařadil na čestné místo seznamu Jakuba Jandy.

Za První republiky jsme měli téměř vzorový demokratický stát. V ulicích vládlo právo, policie měla veřejný prostor pod kontrolou, stejně tak měl stát pod kontrolou své hranice a měl dostatečně silnou armádu pro obranu. Dokonce to byla tak velká armáda, že nás USA v její velikosti předstihly vlastně těsně před druhou světovou. Československo mělo svůj zlatý poklad, funkční struktury a širokou spolkovou činnost. Národnostní menšiny měly plná občanská práva, měly nárok na svoje školy i svoji úřední řeč.

Můj nejlepší kamarád bydlí na druhé straně republiky prakticky přesně po úhlopříčce. Oba pocházíme ze stejného okresu, jsme stejně staří a poznali jsme se na církevní půdě při přípravě na jistý křesťanský rituál. Ne nebylo to nic strašného ani zajímavého, to si jen maminky dojemně pobrečely, že už jsme vlastně skoro dospělí (bylo nám čtrnáct), bratr farář pronesl velkolepou řeč o nových mladých a nadějných křesťanech, poprvé jsme dostali chleba a víno a bylo po všem.

JF mi poslal krátký komentář. Nepovažuji to zase za tak velkou tragédii, ale o úrovni zpravidla vypovídají maličkosti. Skvělé jídlo je na nic, když vám ho přinese naštvaná servírka. Stejně tak můžete mít supermoderní závěsný záchod s masážním prkýnkem v kombinaci s bidetem, ale když kolem něj bude nacákáno,je veškerý efekt v háji. Tož tady je jeden příklad. 

Obrázkový dokument o tom jak Česká Televize dodržuje vysílací časy, uvedené v programu.

Nikdy jsem se netajil svým konzervativním postojem k rodině. Vždycky jsem se hlásil k modelu, kde je táta, máma a několik dětí. Nevyznával jsem tyto hodnoty naprázdno, skutečně mám se svou ženou čtyři děti a jedno bychom ještě rádi přidali. Moje žena je ta moje první a jediná. V posteli jsem neměl nikdy žádnou jinou a moje předchozí vztahy byly pouze romantické a platonické. Když mi moji kamarádi vyprávějí o svých milostných dobrodružstvích, usmívám se pod fousy, to co oni zažívají, na to mně musely stačit vlhké sny v sedmnácti. 

Už delší dobu si klademe otázku, proč EU nedovede zastavit příliv imigrantů do Itálie. Pokud si někdo myslí, že je to z důvodu humanismu a soucitu, je naivní jak motýl Emmanuel z Francie. O nutnosti naší pomoci ekonomickým imigrantům z Afriky (a to je 95% příchozích imigrantů) nám hlásají lidé, které před nepříliš dávnou dobou ponechala klidnou stejná situace, kdy imigranti plavali na Kanárské ostrovy. Pak objevili jednodušší trasu do Španělska přes Gibraltar, pokusili se dostat do španělských afrických enkláv Ceuty a Melilly.

Žijeme ve středoevropském prostoru. Celé naše dějiny neděláme prakticky nic jiného, než se bijeme a bratříčkujeme s Němci. Tu a tam máme navrch, většinou mají navrch oni a tak umíme nejen přelejzat, přeskakovat, ale i podlézt. Prostě praotec Čech se nacpal do prostoru, kde tomu měli velet Germáni. V každém století se v Německu najde někdo, kdo si k nám jde vyzkoušet sílu před útokem na ty větší Slovany v Rusku. Málo platné, jsme nárazník. 

Být před deseti patnácti lety ve vedení vedení nějaké velké zpravodajské agentury či televize, to byl v podstatě americký sen každého novináře. Téměř nekonečný přísun peněz, nejlepší vybavení, nejlepší technické prostředky kdekoliv po světě, pár dobrých článků podložených srdcervoucími záběry, pár reportáží a pak teplé místečko vysoko v podnikové stratosféře, samá pozitiva a sociální jistoty.