už přes něj dostali... 

Jak dlouho už tu máme tu naší demokracii? Dvacet osm let? Čtvrt století a kousek. Docela slušná doba. Člověk se za tu dobu stihne narodit, vychodit školu, najde si nějaký ten obor, třeba i udělá vysokou a začne pracovat. Z malého škvrněte se stane dospělým. Zažije lecjaké veletoče, přijde o iluze, nejméně desetkrát změní své sny, nápady i možnosti a leckdo si dokonale zkazí život, že už to nikdy nenapraví. Je to vlastně velmi dlouhá doba. 

Někdy přede dvěma roky, v době, kdy Evropu zaplavila migrační vlna, jsem na internetu zcela náhodně shlédla televizní debatu skupiny jakýchsi německých politiků. Byla to tehdy důležitá debata a tak byla opatřena i českými titulky. No a jeden z těch debatujících, sociální demokrat, tehdy v určitém okamžiku prohlásil, že lidská práva v současné EU musí být nadřazena jakékoliv ústavě a o nelegální migranty volně se valící do EU musí být postaráno bez ohledu na jakékoliv zákony. Dnes to v mnoha případech vypadá, že to tehdy mysleli vážně.

Nijak se netajím názorem, že jsme na EU navázaní asi tak jako je Ukrajina navázaná na Rusko a tím pádem mají naše snahy o vystoupení z Evropy asi tak stejné šance, jako má Ukrajina nebýt ruským nárazníkovým územím. Naše ekonomika je navázaná na Německo ve všech ohledech. Největší firmy u nás jsou německé. Nemáme prakticky žádnou českou banku, která by stála za řeč, náš export jde sice do celého světa, ale zase přes Německo. I kdyby se Miloš Zeman ujezdil a podepisoval kupní smlouvy na traktory dnem i nocí, tak změní tuto dojče orientaci o několik procent.

Je nejvyšší čas ukončit volební stav po prezidentské volbě a obrátit zrak opět kupředu. Proto bych dnes ještě jednou naposledy nastolil téma Pražské kavárny a našeho neúspěšného kandidáta na Hrad. Ještě jednou zhodnotit situaci, přednést nějakou tu předpověď do budoucna, probrat to ještě v diskusi a pak už se zabývat něčím smysluplným. Třeba chovem dobytka a polními pracemi. 

Takže: 

Jsem dítko konce padesátých let a tudíž podstatnou část života jsem prožila "za socíku". Nemůžu nad tím jen tak lehce mávnout rukou, ale že bych byla nějakým extra příznivcem těch "totalitních" dob, to teda ne. Politika mě nezajímala,  u nás v podniku mě přestali lákat ke vstupu do "strany" v okamžiku, kdy se profláklo, že můj táta vrátil stranickou legitimaci v devětašedesátém roce. Dodnes si pamatuju kyselý ksicht vedoucí kádrového útvaru, když se měl ptala "A proč tatínek vystoupil z KSČ?" a já jí odpověděla, že na to se ho musí zeptat jeho, já to nevím.  Jasně že jsem věděla... 

K prezidentské volbě jsem se nevyjadřoval. Záměrně. Také mě minulo mediální šílenství mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby. Přesto nelze nevnímat, kde tzv. pražská kavárna udělala chybu ve výběru kandidátů. Tak fatální, že je s podivem, jak si jí ta údajně vzdělanější a ušlechtilejší, mladší a bohatší polovina národa mohla nevšimnout.

Protože základní otázkou je, co mají společného Karel Schwarzenberg a Jiří Drahoš?

Věta z nadpisu padla v jedné naší diskusi, kde se řešila role Vladimíra Špidly  a jeho eurohujerství. K tomu Čmoud odpovídá: 

omu se nedá věřit. Představa, že Thereza Mayová naposledy odchází z budovy Berlaymontu a Špidla se jí vrhá pod nohy, objímá jí je a volá "Británie neodcházej z EU" nebo se jí dokonce postaví do dveří s mužným "Británie, já tě z EU nepustím" to je nesmysl.

Asi se tu všichni shodneme na tom, že svět je čím dál složitější a to prakticky ve všech ohledech. I když dějiny nejdou úplně přímočaře, přesto nejde přehlédnout, že dneska jsme poněkud dále než kdysi. 

Napsal uživatel Alex (neověřeno) dne Ne, 28. 01. 2018, 15:32

Alexi - s pražskou kavárnou je ta potíž, že ona vlastně ani neexistuje, ono to je něco jako podobenství, nevstupuje se tam po nějaké přijímací proceduře a tak si to každej řadí tak nějak od oka, takže on tam ve skutečnosti nepatří nikdo, kdo to sám netvrdí, ale spousta lidí by tam zapadla jak poslední puzzle do prázdného místa.

Miloš Zeman zvítězil. Za sto let už bude v učebnicích dějepisu jen toto. Nikdo už si nebude pamatovat, jak vypadala kampaň, nějaký renomovaný historik možná bude vědět, že zvítězil navzdory velkému odporu, ale to bude tak všechno. Někde na Karlově univerzitě budou ležet disertační práce na téma Zemanovy éry v kontextu doby či českých a evropských trendů politiky, tu a tam si někdo projde digitalizované výstřižky z novin, ale stejně už to pro něj bude takové, jako když my čteme o První světové válce. Mimochodem, pusťe si video z volby Václava Klause prezidentem.