Dnešní článek bude naprostou antitezí toho včerejšího. Navíc bude proukrajinský. Bude tak proukrajinský, že to raději hlásím předem, aby vás to příliš nevykolejilo. Dnes se na válku podíváme očima někoho jiného, než Vidláka a jeho rodiny rozptýlené v postsovětském prostoru. Podíváme se na ni z jiného hlediska, než hledání odpovědnosti. To je totiž to, co neustále děláme. Hledáme, kdo to celé zavinil, kdo to rozpoutal, kde ještě byla šance válce zabránit. Jenže válce je naše hledání odpovědnosti úplně ukradené.

V posledních měsících jsem v souvislosti s Ukrajinou vícekrát psal o vyvolávání démonů. Ne, všichni Ukrajinci nejsou nacionalisté, mám mezi nimi spoustu přátel, kteří fakt nefandí Putinovi a jsou na Rusy hodně nabroušení, že vpadli do jejich země. Znám spoustu Ukrajinců, kteří celou tuto válku nepoměřují hodnotami jejich odbojných hrdinů z doby Druhé světové války. Znám i u nás celou řadu lidí, kteří Ukrajincům pomáhají prostě proto, že Rusko vpadlo na ukrajinské území a ne naopak. Nehledají za tím další příčiny. Nepoměřují tuto válku prizmatem přibližování základen NATO k ruským hranicím.

Jak je to dlouho? Jasně, stalo se to minulou sobotu. To měl Jindra Rajchl demonstraci, která podle majnstrýmu vůbec nic neznamenala, nic nedokázala, byla jen marginálním setkáním proruských sil, což dokázalo oněch dvacet blbců na schodech Národního muzea… Byla tak nezajímvá že i prezident PePa řekl, že se tímto signálem vůbec není třeba zabývat a náš premiér Petro Ihorovič Fialenko to ani nekomentoval, že to hovoří samo za sebe a náš hluboce mravní a počestný ministr vnitra, který nejede v žádné korupční kauze prohlásil, že s demonstranty nebude mít slitování.

Sakra, já ten zemědělský článek snad nevydám. Měl vyjít dneska, ale copak to jde, když se nám v Práglu dějí naprosto neuvěřitelné věci? V posledních dnech mám pocit, že jsem naprosto z jiné planety. Sedím si takhle na rodné hroudě a pomalu plánuju, jaká semínka zastrkat do hlíny, jako že svět se může zbláznit, ale zaseto být musí, hodnotím si svoje svoje sobotní vystoupení na demonstraci, říkám si, že to bylo dobré a že ze mě začíná být docela úspěšný vymetač takových akcí…

Původně jsem chtěl dneska už psát o zemědělství… máme tu jaro, práce začínají, Norové přesouvají poslední žalostné zbytky výroby okurek Znojmia kamsi do háje a já k tomu mám tak pěkný komentář… Navíc nám Nekula slíbil, že ceny potravin klesnou… že by si poslechl můj projev…? Asi ne, ale nejspíš zjistil, že až se budou hledat obětní beránci, tak půjde první na řadu. Abych řekl pravdu, znám jen jediného zemědělce, který Nekulovi ještě fandí. Ale znám desítky ba stovky jiných, kteří ho nenávidí až za hrob.

Musím říci, že jsem si celý včerejší den lámal hlavu, čeho jsem byl v sobotu vlastně svědkem. Na jedné straně jsem stál před velkým davem plným českých vlajek, před kterým jsem se cítil naprosto bezpečně a v pohodě. Setkal jsem se se svými čtenáři a zjistil jsem, že mě čtou úplně normální lidi, kteří prostě mají obavy z budoucnosti, protože se dívají na svět podobnýma očima jako já a prožívají podobnou realitu jako já.

…. vypadni už modrý ptáku!

Včerejší inaugurací nového prezidenta byl dokončen pochod institucemi naší líbodémo scény. Na cestě leží ještě několik kamínků v podobě ústavních soudců, které jmenoval ještě Zeman, ale to se vyřeší samo během několika příštích měsíců. Mnohaleté úsilí pražské kavárny bylo dotaženo do vítězného konce. Mají většinu ve sněmovně, většinu v senátu, mají svého prezidenta a budou mít i ústavní soud. V tomto ohledu je dobojováno.