Velkým současným společenským tématem, tím pádem taky tématem diskusním, je už nějaký čas naše členství v euroatlantických ekonomických, politických a vojenských strukturách. To znamená především v EU a NATO. Tedy, toto téma možná nerezonuje v celé společnosti, rozhodně však v její protikoaliční části. A ozývá se tam nemálo hlasů, volajících po opuštění těchto struktur.
Přátelé, dnes je sobota a já mám jen jednu krátkou, ale o to jízlivější poznámku. Předevčírem nám totiž ve funkci skončil prý oblíbený ostravský primátor Tomáš Macura. Byl odvolán i s celou radou města a pro odvolání hlasovalo čtyřicet tři z padesáti pěti zastupitelů. Ano, ten Macura, který v prezidentské volbě odmítl volit svého stranického šéfa Andreje Babiše i když o pár měsíců dřív hnutí ANO vyhrálo docela drtivě komunální volby.
Můj předvčerejší článek o tom, jak se mění poměry, se mezi některými čtenáři setkal setkal s odsudkem, že moje přání bylo otcem myšlenky. Ve skutečnosti alternativa žádnou ofenzívu nevede, libtardi jsou naprosto v pohodě a vláda je stále stejně silná. Včera se v komentářích běžně objevoval posměch a různá doporučení, ať slezu zpátky na zem.
Tak nám vláda schválila hentu smlouvu o obranné spolupráci mezi naší republikou a USA. A pro jistotu jí zatím raději nezveřejnili. Nikdo tedy neví, co je v ní ujednáno a jaké specialitky se dají očekávat. Očekával bych, že pro USA jsme na hraně rozlišovací schopnosti a tak půjde zřejmě o naprosto standardní smlouvu, kterou mají uzavřenou kupříkladu se Slovenskem. Budou tam takové ty obvyklé věci… jako že o vojácích rozhoduje americké právo a americký soud, že si sem mohou tahat zbraně jaké chtějí, kdy chtějí a v jakém množství chtějí, atd, atd. Prostě klasika.
Včera se prý konalo hento celoevropské řešení ohledně ukrajinského obilí, u kterého se zatím předpokládá, že bude moci bezcelně do EU až někdy do poloviny příštího roku. Ministr zemědělství Nekula si od jednání slibuje především alibi. A protože v EU zpravidla podělají na co sáhnou, tak bych čekal, že výsledek bude ještě horší než jsme doufali. Já bych je tam nepodceňoval, určitě vymyslí něco, co by normálnímu kapitalistovi ani socialistovi vůbec nenaskočilo. Řešení bude sice drahé, ale zato neúčinné.
Přátelé, příběh s pekárnou Slovanka začíná dostávat zajímavé konotace. Majitelka paní Pernická si nejprve užila nájezd hejtrů, kteří z věty „nepečeme z ukrajinského obilí“ poznali, že je to proruská kolaborantka, což je zřetelně poznat z kontextu jejího profilu. Sice nedokázali doložit žádný konkrétní příspěvek, který by to dokládal, ale to ani nepotřebují. Už i soudní znalci běžně píší posudky, ve kterých ukazují, že pisatel sice něco jiného psal, ale něco jiného myslel.
To mi včera vyprávěl můj bratr… Také se podíval na fejsbůk paní Pernické, kde probíhá lítá bitva mezi normálními lidmi a libtardy a našel si tam jeden krásný typický příspěvek, ve kterém mladý nadějný a dynamický jinoch vysvětloval svému okolí, že hejtovat paní pekařku je zcela oprávněné. Je zcela správné se do ní pustit, je správné jí kazit živnost, je správné jí škodit, protože…. já vlastně nevím. Asi její zastávání nějakého názoru je nebezpečné naší svobodě a demokracii.
Tak tato věta na reklamní tabuli před prodejnou bohatě stačila na to, aby se spustilo peklo. Pekárna a zdravá výživa Slovanka v Krnově se takto dostala až do CNN Prima News, kterým stálo za to, tam poslat přenosový vůz. Stačila jedna věta a na paní Pernickou se spustily libtardí hnojomety a to velice organizovaně.
Nepečeme z ukrajinského obilí.
Tak se nám ta tragikomedie kolem ukrajinského obilí „plného pesticidů“ pěkně rozjíždí. Kaufland stáhl mouku, kterou mu dodal slovenský mlýn, který měl s jednou šarží problémy a pro jistotu to nechává překontrolovat. V praxi se mouka prostě dodá někam jinam za cenu, díky které se zamhouří obě oči i laboratorní přístroje. Každý den se objevují další a další sprostí podezřelí, třeba ukrajinský slunečnicový olej.
Včera jsem byl v Praze. Měl jsem domluvený rozhovor s Tomášem Doležalem a Petrem Hamplem. A protože jsem měl čas, řekl jsem si, že dotáhnu do konce tu věc s Tomášem Bartkovským z Reflexu. Slíbil jsem mu paštiku a sádlo za výhru v mé soutěži o suverénně nejblbější článek o nedělní demonstraci. Původně jsem to myslel trochu v nadsázce, ale on se mi sám ozval, že o výhru stojí a že mu ji mám poslat na adresu Reflexu.
