Ve včerejším článku jsem se pokoušel popsat, kroč si myslím, že jsou splněny všechny podmínky pro velkou ba jadernou konfrontaci. Západ navyšuje sázky, Ukrajina potřebuje do konfliktu vtáhnout i další země, protože jí dochází dech, plány na přímý vstup NATO do konfliktu existují a připravují se k realizaci a dokonce existují i proroci, kteří o tom káží a nejsou to nijak bezvýznamná jména. Když něco říká Orbán, měli bychom mu naslouchat.

Dnešní článek uvedu jednou válečnou aktualitou. Ukrajinská armáda o víkendu vystřelila několik raket dostatečně dlouhého doletu na Sevastopol. Hlavice jedné rakety explodovala nad pláží plnou civilistů, několik jich zabila a mnoho dalších zranila. Rusové ihned obvinili Američany, že jsou odpovědní za navádění těchto raket a Američané začali přes média tvrdit, že oni za to nemohou, protože to Ukrajinci vybírají cíle pro své údery. Ať to bylo úmyslné nebo nebylo, prostě se stalo. Takhle to ve válce chodí.

Dnes začíná ve Švýcarsku ten slavný mírový summit o Ukrajině, kde skoro nikdo nebude. Čína tam nikoho neposílá, Biden tam nepřijede, Saúdové se nechali slyšet, že se na to mohou vykašlat a tak tam vlastně budou jen Ukrajinci a představitelé evropských zemí, kteří tam budou rozebírat, jak to udělat, aby Rusko opustilo všechna zabraná území Ukrajiny i Krym, protože tohle Zelenský slíbil svým občanům a přesně tohle slíbil Fiala i nám.

Přátelé, můj včerejší článek byl velmi pesimistický. Pohybovat se na hraně velké války a prožívat větší krizi, než byla ta kubánská, to není žádná sranda. Pojďme si ale popsat stejné jevy jiným úhlem pohledu. Možná trochu optimističtějším. Ano, pořád se přibližujeme přímé konfrontaci s Ruskem, ano, snadno to může sklouznout k jaderným zbraním, ano, vládnou nám magoři a šílenci, pro které není žádná cizí oběť dost velká ano, v Kremlu sedí vládce, který nepokrytě mluví o tom, že v nejhorším případě prostě to červené tlačítko zmáčkne….

Ne, fakt k tomu nepotřebujete rozsáhlé vojenské znalosti. Nepotřebujete k tomu číst analýzy různých vojenských machírků, kteří jsou stejně poplatní propagandě, jako Česká televize. Nepotřebujete k tomu ani plukovníka Foltýna, ani generála Koudelku, ani prezidentčíka Pavla. Nepotřebujete k tomu ani kriegsministryni Černochovou, ani Jense Stoltenberga. Nepotřebujete k tomu ani lidi z opačné strany. Big Sergeho, vojenský kanál Rybar, nepotřebujete k tomu ani zprávy od Peskova nebo Zacharovové.

Bohaté vám postačí sledovat trička a apely našich pětikoaličních politiků.

Jak je to dlouho, co Američané schválili schválili těch šedesát miliard pro Ukrajinu? Tedy… ono to nebylo tolik, většina peněz jde na znovuvyzbrojení americké armády, něco jde Izraeli a něco Tchajwanu, Ukrajina z těch šedesáti miliard reálně dostane asi třetinu. Ale pamatujete, jak nám chciválkové říkali, že pomoc Ukrajině dorazí v řádu dní, ne-li v řádu hodin? Vše je připraveno dopředu, zbraně i munice jsou už v Rumunsku a v Polsku a hned jak to Biden podepíše, ukrajinská armáda to bude mít k dispozici takřka okamžitě. Jak je to dlouho? Měsíc?

Přátelé, určitě vám neuniklo, že NATO minulý týden spustilo největší cvičení od dob studené války. Manévry Steadfast Defender potrvají do konce května a budou se skládat z mnoha dílčích cvičení. Celkem se prý cvičení účastní devadesát tisíc vojáků. Severoatlantická aliance podle svých představitelů ukazuje sílu, jednotu, odhodlání a připravenost na případný konflikt s Ruskem. Tolik optimistické zprávy z majnstrýmu.

Než se dostaneme k tomu, co nám premiér Fiala řekl ve svém projevu, všimli jste si těch ostře řezaných rysů tváře, které už nezakryl ani jeho elegantní prošedivělý plnovous ala George Cloony? Nevím, jestli si Fiala uvědomuje realitu své situace i situace celé České republiky, ale podle toho už téměř indiánského ksichtu bych řekl, že mu to dochází a vnitřně mu moc volno u srdce není. Premiérovi nosí na stůl největší lahůdky, ale neřekl bych, že mu v poslední době chutná.

Dále si pusťte jeho projev bez zvuku a spočítejte, kolikrát zatnul pěsti… Řeč těla nelže…

Takhle to bývá, ne? Cytokinová bouře… To prý zabíjelo lidi za covidu nebo za španělské chřipky. Organismus přehnaně zareagoval na realtivně malé nebezpečí, protilátky nebyly schopny rozpoznat, kdo je v těle nepřítel a kdo je přítel a tělo nakonec spustilo protokol „zabte je všechny bez rozdílu.“ Velmi snadno se ale může stát, že tělo kromě choroby nakonec zabije i samo sebe.