Tak nám v Kazani probíhá summit BRICS. A dějí se tam naprosto neuvěřitelné věci. Například tam nikdo nepozval Lipavského a dokonce tam nikomu ani nechybí. Čína a Indie oznámily, že se dohodly ohledně hranic v Himalájích. Arménie se prý srovnala s Azerbajdžánem. Módí se objímal s Putinem. Saúdská Arábie a Írán prý provedou společné vojenské cvičení v Rudém moři. Mluvilo se o míru na Ukrajině, ale byl to ruský mír…

Jako přidružené partnerské státy se přidalo dalších třináct zemí včetně Vietnamu, Malajsie, Indonésie, Turecka či Kazachstánu.

Ve chvíli, kdy dostanete nepodmíněný trest za to, že jdete na demonstraci, aniž byste tam něco rozbili nebo někoho napadli, tak nemá smysl se bavit o demokracii. Žádná není. Je vlastně úplně jedno, za co vás přímo odsoudí. V Británii se takhle dostaly do vězení stovky lidí za to, že drželi v ruce nějaký protimigrační transparent. A nebo ani nemuseli na žádnou demonstraci chodit. Stačí, že je naštvala vražda tří děvčat a vyventilovali se na fejsbůku.

Tak nám europarlament hladce schválil další finanční pomoc Ukrajině, tentokrát ve výši pětatřiceti miliard EUR. Tedy skoro bilion korun. Tentokrát jde o úvěr, který má Ukrajina splácet a než s tím splácením začne, tak úroky mají být hrazeny z výnosů ze zmrazeného ruského majetku. Všichni čeští europoslanci byli pro. Proti byla jen Kateřina Konečná, Ondra Dostál a Ivan David. Tentokrát s financováním Ukrajiny neměl problém ani Filip Turek, ani Nikola Bartůšek a souhlasili také všichni poslanci za ANO.

Pamatujete ty první roky po skončení Studené války? Je to pětatřicet let, ale opravdu už je to jiné století. Svět byl unipolární. Amerika neměla alternativu. Všichni chtěli být američtí kamarádi a bili se za to, aby na ně americký prezident milostivě pohlédl. Čína tehdy ještě ani nebyla členem Světové obchodní organizace, její ekonomika se sice už rozebíhala, ale tehdy to byl stát laciných šuntů, čtrnáctihodinové pracovní doby a sociálního inženýrství. Pokud někdo mluvil o čínských perspektivách, tak jako o montovně světa…

Tak nám prý unikly tajné plány izraelské odvety vůči Íránu. Tedy… ne nám, ale Pentagonu. A byl to velice šikovný únik. Íránci se dozvěděli všechny podrobnosti a veřejnost se nedozvěděla nic. Prosím, povšimněte si, že o tom referovala všechna média jako o úniku a vůbec nikdo nepřemýšlel o tom, že by se toho zmocnily nějaké tajné služby, které to íráncům předaly. Nebo, nedej Bože, že by to získaly přímo íránské tajné služby.

Říká se tomu únik informací, ale správnější označení by bylo, že to Američani Íráncům prostě nabonzovali.

V pátek proběhl volební sjezd Lidovců, který měl mimo jiné zaujmout stanovisko k tristním volebním preferencím naší člensky největší strany a měl zvolit nové vedení, protože to stávající má poněkud umazané ruce. I bratři a sestry si všimli, že se jim moc nedaří a jejich kamarádi z ODS vysílají stále silnější signály, že jim na kandidátkách dají posty podle jejich současné velikosti. Na pozice, které si domluvili před třemi roky, mohou zapomenout.

Už jsem to nakousl včera, ale zaregistrovali jste rozhovor s Petrem Fialou, kde nám náš Péťa sděluje, že ještě chce spoustu věcí dotáhnout a tak si myslí na druhé premiérské období? Průzkumům prý nevěří, vládne dobře, lidi se mají pořád lépe, inflace žádná není, rozpočet je skvělý, jen Stanjurovi uteklo pár miliard, rekordně se investuje a vlastně ho jen trochu znepokojuje výsledek krajských voleb…

Člověku se vlastně nechce věřit, že někdo může být tak moc odtržený od reality.

Už jsem tu několikrát psal o olbřímí velikosti bruselských europarlamentních baráků, ve kterých se ztratíte ihned jak tam vlezete a vysávají z vás energii horem dolem. Říkal jsem si, je to prostě velké a to my, Češi, nemáme rádi. Když se nám něco líbí, tak zdrobňujeme. Milovaná žena je ženuška, milovaný pes je pejsek… jen Fiala bude pořád jen premiér a nikdy nebude mít svůj úřadíček vlády, či národem oblíbené ministerstvíčko.