Vkaždém pojednání o geopolitice se dočtete, že na větě jsou čtyři ohniska napětí. Jedním hranice mezi Ruskem a Evropou, druhým je Izrael a jeho bližší i vzdálenější muslimští sousedé, třetím ohniskem je korejský poloostrov a hranice mezi Korejemi a čtvrtým je ostrov Tchaj-wan. Všechny krize se odehrávají v tomto prostoru. Zde nejsou dávné spory uzavřené, zde se sní o změnách statusu quo.

Vždycky, když jsem optimista, tak říkávám, že každé lidské rozhodnutí se dá jiným lidským rozhodnutím změnit. Je to samozřejmě náročné, má to svoje náklady, ale jde to. Když jsme do EU vstoupili, můžeme si to rozmyslet. Když jsme zavedli emisní povolenky, můžeme od nich odejít. Jestliže jsme privatizovali, je možné dělat také opak. Jistě, není to zadarmo, protože za všechno se platí a když se vydáme špatným směrem, tak to prostě bolí, ale je možné to udělat.

Toto napsal jistý Martin Beer do diskuse na mém fejsbůkovém profilu. Dodal k tomu, že je to sice tvrdé, ale je to tak. O kom myslíte, že to napsal? Napsal to senátorovi Krausovi, který zemřel na embolii, protože to byl zarytý ODSák, který podporoval tuto vládu? Ne, napsal to o Vladimíru Kapalovi, zakladateli svobodného rádia, který zemřel tento čtvrtek nad ránem po dlouhé těžké nemoci.

… padají narativy.

… akorát nám padají na hlavu a hrozí, že nás to zavalí.

Slyšeli jste Oleksije Arestoviče? To je dávný Zelenského kamarád už z doby, kdy Volodymyr ještě nebyl v politice. Dělal pak Zelenskému poradce a byl jedním z válečných jestřábů. Ale zřejmě si odmítl nechat udělat lobotomii, dělal sice propagandu pro plebs, aby radostně narukoval a padnul ve válce proti neschopným Rusům, kteří nemají ani záchody ani čipy a bojují polními lopatkami, ale sám této propagandě nevěřil. Časem se ze Zelenským rozešel a od té doby začal mluvit úplně jinak.

S velkou úpravou po dlouhých diskusích po vypuštění článku

V posledních dnech hýbe internetem informace o tom, že vláda v tichosti schválila němčinu jako druhý úřední jazyk.Po sociálních sítích už to koluje několik dní, leckdo už se k tomu vyjádřil… především Jan Cemper a jeho Manipulátoři, postupně vyšly najevo různé podrobnosti a z původně neuvěřitelné zprávy na úrovni hoaxu se postupně stala realita, kterou objevitel této infromace, Robin Čumpelík, vlastně jen orámoval velmi tvrdými a naléhavými slovy.

Sledujete situaci v Gruzii? Než se dostaneme k věci, dovolte mi krátkou rekapitulaci. V Gruzii byly parlamentní volby, které byly řádně vyhrocené, protože od roku 2008, kdy Gruzie dostala pozvánku do NATO a Michálek Sakašvilli se pokusil vojensky obsadit Jižní Osetii (v době Olympiády), je Gruzie pořádně natlakovaný papiňák. Všichni se tam těší na evropské dotace, protože to dělá u nás tu prosperitu, že jo a zároveň tam mají tak nějak vyzkoušené, že není radno dráždit ruského medvěda. Končívá to okusováním kravaty…

Pamatujete rok 2013 a co mu předcházelo? U moci byla Nečasova vláda a byla velmi velmi neoblíbená. Hospodářství bylo v podobné krizi jako dneska, všobecně vládla blbá nálada, která byla ještě umocňována hádkami v poslanecké sněmovně, kde se Věci veřejné postupně rozpadaly na platformy Karolíny Peake. Člověk už vlastně ani nevěděl, kdo je čeho ministr, protože to bylo víceméně jedno. Všichni jsme si pamatovali jen slabingra Nečase a ministra financí – mefistofela naší politické scény, Kalouska.

Dnes je osmadvacátý říjen, kdy budou mít všichni plná ústa naší státnosti.

Přátelé, musím vám poděkovat. Je to čtrnáct dní, co jsem spustil předprodej své knihy, „Jde po nás nějaký bloger“ a k dnešnímu dni mám dost předobjednávkek, aby to zaplatilo náklady na celé vydání – tisk, korektury, typografii i poštovné. V tiskárně mi slíbili, že do prvního prosince budu mít knihy doma a už máme vyzkoušené, že všechny objednávky dokážeme během deseti dnů vylifrovat.

Vy, co jste si k nové knize objednali i něco dalšího, dostanete všechno dohromady v jedné zásilce. Vy, co si objednáváte mé zemědělské knihy nebo trička, vám to dál posíláme průběžně.

Vposledních dnech mi Fialy vlastně začalo být opravdu líto. Jak na svém fejsbůku vypustil těch šestnáct dezinformací o tom, jak se máme dobře, tak mi začal opravdu připomínat toho Hitlera z filmu Pád Třetí říše. Všechno je v troskách, nepřátelské hordy jsou stále blíže a i když pro obranu vyplýtval poslední rezervy, nijak to nepomohlo. Realita je ve stále větším rozporu s prohlášeními, na mapě se posouvají divize, které sice mají velitele, ale nemají sílu… postupně se vtírá vědomí konce a nejlepší premiér známého vesmíru se stává zneuznaným géniem, kterého nikdo nepochopil.