Tak nám Andrejko dneska zasedne v bílém baracku k jednání s největším ruským agentem Donaldem Trumpem. Tím Trumpem, který je ohrožení pro demokracii, který chce stavět zdi a ploty, který se určitě osobně zasadil, aby nelegálním imigrantům brali děti. Tím Trumpem, který svojí celní politikou v podstatě ukončil globalizaci a dává Ameriku na první místo. Tím Trumpem, který svojí hubou už nejmíň pětkrát spustil atomovou i konvenční válku, ale ve skutečnosti ještě nezačal ani jednu. Tím Trumpem, který jako jeden z mála prezidentů USA ví, kde je Česká republika a neplete si ji s Čečnou. 

Včera už to začalo v komentářích a tak bychom neměli ignorovat dění na Slovensku, které má těsně před prezidentskou volbou. A já byl shodou okolností minulý pátek v Povážské Bystrici, kde vyrábějí ty skvělé jednoosé malotraktory Agzat. Koupil jsem jeden k nám do firmy... Tož si dneska dáme Slovenské reálie o kterých vím vlastně podstatně méně než třeba o Německu nebo Rakousku. Proto doufám, že naši slovenští čtenáři zkorigují moje vidlácké nesmysly. 

Minulý týden měla ČSSD svůj sjezd. Zvolili si (staro)nové vedení, pokecali si o volbách o tom, jak se odrazili ode dna, s nostalgií vzpomněli na časy, kdy je volili dělníci i důchodci, zahřímali, že tyto voliče musejí získat zpátky, protože každý správný chudák volí ČSSD, ale samozřejmě nesmějí ztratit ani jediného (imaginárního) městského liberálního voliče, protože v jejich podbízení se snažili už deset let a nikdo neví, kolik z těch liberálů volí raději Sobotku než Kalouska. 

Dnes chci odpovědět Asfaltovému Holubovi na jeho komentář v mém článku o inkvizici, ale tedy především o tom, že já bychVidlácky přijal do Evropy zpátky ty teroristy, kteří by konvertovali ke křesťanství a museli tak učinit ne soukromně, ale veřejně při pořádném obřadu s kropenkou, kamerami a vlastnoručně podepsaným křestním listem. Dnešní článek, odpusťte mi to prosím, bude proto zcela kompletně a úplně o náboženství z Vidlákova pohledu. 

Andrej Babiš jede na návštěvu k Donaldu Trumpovi. 

Andrej Babiš chysrá nějakou kulišárnu s českým zdravotnictvím, jako že ho vyvede ze státního zájmu do soukromého. 

Je to americký model zdravotnictví a Andrej si jede do Washingtonu pro podporu k něčemu takovému. 

Podobně by se dalo charakterizovat, co tu zaznělo před pár dny při diskusi. Ještě si v záloze nechávám Asfaltového Holuba ohledně konverze muslimů na křesťanství, ale to si zaslouží samostatný článek. Holube, prosím mějte ještě strpení. Dneska si probereme Andrejovu cestu do Bílého domu. 

2.3.2018 – Na Slovensku byl 27.2. zastřelen slovenský novinář s přítelkyní. Mediální smršť, která se kolem toho spustila a povyk mejnstrímových štěken dávají tušit, že se tady hraje nějaká divná hra. Dotyčný měl údajně pracovat na nějakých důležitých kauzách, které snad měly směřovat do nejvyšších pater slovenské politiky. No nevím. Jiní zase tvrdí, že to byl jen opisovač zpráv dodaných odjinud. Bylo mu 27 let, což teda na nějaké extra velké novinářské zkušenosti neukazuje. Zato měl vazby na Sorošovo a jiné neziskovky, které okamžitě spustily povyk a ženou lidi do ulic.

Donald Trump ukončil Vietnamský summit se severokorejským Kimem předčasně. Ukázalo se totiž, že Amíci nehodlají jen tak z ničeho nic zrušit sankce a Kim zase nehodlá jen tak z ničeho nic rozmontovat atomovky. Nevím, co si od setkání slibovali dopředu, ale Kim se zdál stejný jako vždycky a Trump mi přišel vyvedený z míry. 

V posledních týdnech se objevila série zpráv o tom, co dělat s bývalými (současnými) teroristy z Islámského státu, kteří tak nějak nezvládli umřít na bojišti a dostali se do rukou amerických (bezprizorních) Kurdů. Jsou mezi nimi i zahraniční bojovníci z celé řady evropských států a jsou mezi nimi i celé obrovské houfy manželek a dětí. 

Už nějakou dobu tvrdím, že klasická fráze z devadesátých let, že stát je špatný hospodář plný byrokracie, zakotvený v minulosti a neschopný efektivního rozhodování, narozdíl od soukromých firem, které jsou naopak výkvětem efektivity, tak tato fráze že je již dávno překonanou záležitostí. 

Včera jsme měli další velmi významné výročí. Mnohonásobně významnější než ruské tanky v roce 1968, mnohonásobně významnější než Palach, Zajíc i Charta. Teď nehodnotím, nějaká negativa či pozitiva. Vítězný únor řadím ve významu v našich dějinách někam k vzniku republiky 1918 či Mnichovu 1938. 

25.2.1948 tehdejší KSČ hladce převzala moc. Tečka, není co dodat.