Aby to bylo jako ze života – litterate.cz

Tak nám hoří národní park nad Hřenskem. Ne že by to bylo poprvé. Jsou tam příkré pískovcové skály, půda je tam chudá, protože z pískovců je písek, pokud už tam nějaký humus je, tak ho drží pohromadě kořínky stromů… prostě suché místo. Voda tam sice padá z nebe docela slušně, ale prakticky hned zmizí v porézním podloží. Zapomněl jsem na něco? Takhle to tam vypadá, ne?

Začnu jednou včerejší událostí, kterou bych jinak nebral v potaz...  Včera bylo hrozné dusno. Naprosto příšerné. Teploty přes třicet stupňů, ani lísteček se nepohnul a my vyskladňovali na sile jednu z posledních komor loňského obilí. Obilí v komoře se v zimě chladí a protože má obilí docela slušné izolační schopnosti, mají zrníčka ještě dneska tak 15°C.  Spustili jsme dopravníky a po deseti minutách z nich začala dole crčet voda. Obilí bylo dost studené, aby o pár stupňů ochladilo plechy elevátorů a na nich se začala srážet voda. 

 Čtenář Dexx se mě včera v diskusi ptal, proč je maliník z hlediska hospodaření s vodou lepší než městský park. Nárážel na tento odstavec mého včerejšího článku: 

Každý rok se také zrekultivují nějaké zanedbané městské plochy a to tak, že se tam udělá anglický trávník, který je z hlediska hospodaření s vodou mnohem horší než divoce rostoucí maliník na staré skládce pneumatik.  

Rád to vysvětlím:  

Příroda má ráda rovnováhu. To je asi největší moudro našeho dědečka, který byl se svým zemědělstvím na přírodě zcela závislý a dokázal si na ní svou usilovnou prací i moudrostí vydobýt denní chléb. Příroda má ráda rovnováhu.  Vždycky ji ráda měla a vždycky ji ráda mít bude.  

Pamatujete, kolik jsme ještě v předjaří měli komisí, diskusních panelů, neziskovek a jiných struktur, které mapovaly toto pětisetleté sucho? Pamatujete, že podle jejich nářků v půdě chyběl jeden celoroční srážkový úhrn a tvrdili, že se to za pět deštivých roků nedožene? 

Teď kácím na nejvzdálenějším konci revíru. U německých hranic. A cca v 11.hod tam přistane černá Oktávka, z ní vylezou dva maníci s košíky. Tak si zadržkuji, jak jsou někteří lidé oprsklí, ale jedu dál. Najednou se otočím a jednoho mám 20 metrů za zadkem, jelikož ten porost, který zrovna vykacuji, oplývá houbami. Jenomže já kácím stromy 30 metrů dlouhé a on si vleze hned za mě. 

Včerejší diskusí zarezonovalo naše poměrně časté téma přírody tentokrát ve vztahu k australským požárům a samozřejmě došlo na našeho kůrovce. Proto se chci omluvit Targusovi - jeho článek posuneme o pár dnů, protože kromě přírody, která by nás měla zajímat z podstaty věci, tak navíc pokračuje íránská story, tentokrát plná demonstrantů a britských velvyslanců, aby středověcí ajatoláhové odstoupili. Během dne se dozvíme další informace a zítra to prodebatujeme. Dneska si dáme přírodu... 

V posledních dnech je vedro a tak trávíme spoustu času v bazénu. Na horké jižní moravě je to při práci na gruntě skoro nutnost. Alespoň v dnešní zhýčkané době.  Po dvou hodinách práce na slunci při pětařiceti stupních vě stínu je ochlazení v bazénu skoro jediná možnost, jak u vykopávání brambor vydržet až do večera. 

Bazén jsem dělal svépomocí, stejně tak i filtraci. Filtrovaná voda se nasává stěnou a vrací se do bazénu tryskou ve dně.  Motor čerpadla je docela výkonný a tak se při filtrování na hladině objevuje jakýsi malý gejzír vířící a bublající vody.  

Vidlák mě požádal, jestli bych pro něj nenapsal celý článek, když jsem prý měl dnes se svými bonmoty takový úspěch. Prý nějaké další moudro, které se nevejde do jedné věty. Měl jsem trochu času, jsem už dávno důchodce, ale pořád nepostradatelný a tak si mohu dovolit mít celou svoji práci nejen v malíčku, ale také v prdeli. 

Podzim pomaloučku polehoučku končí. Podle teplot venku to tak sice nevypadá, ale stromy jsou už povětšinou holé, náš pes v podstatě nevylézá z pelechu, slunce má možná ještě sílu, ale na obloze je příliš krátkou dobu. Tuto sobotu začnu orat. Poslední týden jsem vyvážel hnůj, mulčoval zelené hnojení (řepku - ta je nejlepší) a vůbec se chystal na poslední polní práce. 

Pokud vydrží počasí, zaorám v sobotu veškerý hnůj, v týdnu to usmykuju a za čtrnáct dní to přejedu ještě hlubokou orbou a do jara bude po všem. Schovám svůj minitraktor, zakonzervuju nářadí, zametu dvůr a....