Včera bylo pololetí. Tři moje dětičky jsou už školou povinné a tak přinesly domů vysvědčení. Jsou sice v té stejné základce, ale každé má úplně jinak zaměřenou učitelku. Dcerka je už na druhém stupni a všeobecně neměla se školou nikdy problém. Učitelé ji mají rádi, v kolektivu je oblíbená a i když na ní už pomalu leze puberta, je snesitelná. 

Dnes si dáme Venezuelu. Jednak proto, že jsem ji zatím okázale ignoroval, jednak proto, že v komentářích pod předchozími články se to odkazy na jihoamerickou zemi (a její ropu) jen hemžilo a jednak proto, že jsem si konečně pokecal se svojí kamarádkou z Kolumbie, která u nás už také byla na zabíjačce a celá situace se mi trochu ujasnila. Začnu prvním bodem a tím je má okázalá ignorace.

Vždycky když čtu nějaký ten článek o brexitu, docela se usmívám pod vousy. Šermuje se s různými čísly, varuje se před strašlivými nebezpečími, jako že u nás nebudou léky a tam na Ostrovech nebude zelenina. Mluví se o strašlivých hypotetických ztrátách pro ekonomiku na jedné nebo druhé straně, dozvídáme se o tom, jak se Británie chce mstít kontinentální EU nebo jak se EU chce za brexit mstít Británii.

O víkendu jsme měli možnost přečíst si opravdovou bombu, kterou nám naše poctivé a vždy pravdomluvné sdělovací prostředky dávkují po maličkých kapičkách. Totiž že Tálibán se dohodl s USA na stažení vojáků do osmnácti měsíců. Ještě se to samozřejmě patřičně zamlží, ono bude třeba to národu nějak okecat, takže se ještě dočkáme silných prohlášení, že nic takového se neděje, nebo že to s tím stahováním nebude tak horké, ale s teroristy už se zrá se jedná a pokud se s nimi jedná, nejsou teroristi. Hradby byly prolomeny, teď se už může dít cokoliv. 

Krátce shrnu situaci: 

V uplynulém týdnu se zviditelnil bývalý předseda nejvyššího správního soudu, když přišel s obviněním Zemana z nátlaku na jeho osobu. Údajně mu měl Zeman nabízet post předsedy ústavního soudu, pokud Baxa zajistí, aby některé kauzy byly rozhodnuty "správně". Takhle alespoň vypadaly první titulky. Hned se spustila smršť zpráv a komentářů od nejrůznějších politiků, jako že je už konečně na čase obvinit prezidenta z vlastizrady a rychle ho sesadit, bo jde o útok na nezávislost justice. 

Jistě jste dnes zaznamenali nefunkčnost Kydů. Master to nahodil a v této chvíli by mělo být všechno v pořádku. Nechceme dělat nějaké poplašné zvěsti, ale nevylučujeme, že se mi splnil sen a dostali jsme se na seznam konspiračních webů Bohuška Karouse nebo jemu podobných. Až bude Master něco vědět, určitě poinformujeme. 

Musím říci, že pokud šlo o útok, Elfové to udělali velice takticky. Včera jsem měl zabijačku a na Kydy jsem se vůbec neměl čas podívat, Master se také zabýval rodinou a neseděl u počítače.  

  Zrovna jsem si přečetl článek pana Tomáše Vodvářky „Miloš Zeman a soudní moc“. Článek začíná takto: „Demokracie stojí na třech pilířích: zákonodárné, exekutivní a soudní moci. Pokud této trojnožce jednu nohu uřízneme, každý ví, jaká bude její stabilita.“  Hlavní myšlenkou článku je kritika toho, že president ohrožuje nezávislost moci zákonodárné tím, že hovoří s představiteli justice o živých soudních případech.

Pro všechny, kteří považují církve za zbytečnou přítěž dnešní společnosti a mají radost, že sněmovnou prošlo zdanění církevních restitucí, mám špatnou zprávu. Ještě nás čeká dlouhá předlouhá právní bitva do které se zapojí senát, ústavní soud, církve, neziskovky a další instituce a jak to dopadne, to se dneska ještě neví. Rozhodně to nebude brzo. 

Fakt mi to trvalo. Dumám nad tím už šest let. Jakou taktiku to ten Zeman vlastně má? O co mu jde? Proč dělá to co dělá? A myslím, že jsem na to konečně přišel. 

Došlo mi to minulý týden, kdy jsme se dozvěděli, že BIS se ve své zprávě nejen zmiňuje o ruském a čísnkém vlivu, ale také mluví o tom, že se ve školách učí ruská či sovětská verze dějin (oni sami nevědí, jestli je ruská nebo sovětšká) a že je to špatně. Také jsme se dozvěděli, že třídní kverulanti, co nevěří v posvěcený výklad dějin, jsou většinou jedničkáři a učitel se musí moc učit, aby s nimi udržel krok. 

Britové měli kdysi svou doktrínu zahraniční politiky, která říkala, že na kontinentě nesmí vzniknout hegemon, který by je mohl ohrozit. Proto po celé své dějiny intrikovali proti silnějšímu, spojovali se se slabším a pokud ten slabší zesílil, klidně se spojili se starými nepřáteli proti starým přátelům a pak zase naopak. V průběhu dějin podporovali nejčastěji Francii proti Habsburkům, Habsburky proti Rusku, Německo proti Francii, Prusko proti Rusku, Rusko proti Francii, diktatury proti demokratům, demokraty proti diktaturám, nacisty proti bolševikům...