Stvořitelé boha

Jenom ta víra v ČLOVĚKA chybí......

S první a druhou světovou válkou jsme měli tolik katastrof, že útěchy bylo potřeba taky dost a dost. Věřit v lidskou dobrotu, když vás vytáhnou z domu a ženou zabíjet jiné lidi, tak na tu lidskou dobrotu taky přestáváte věřit, stejně jako na boha.

Bohužel či bohudík, tady u nás byla církev posledních 400 let nepřítel sloužící okupantům a ne národu, jako vedle v Polsku, kde je víra dodnes silná. My jsme viděli, že víra je jen iluze a tudy cesta nevede. (ale máme ho dál v jazykových obratech). Církve nám daly na vybranou mezi vírou a přežitím a my jsme si vybrali přežití.

Teď se papež František, farář Vymětal i biskup Malý snaží zbavit víry další várku. Za komunistů Pacem in teris a kolaborující strana lidová, dávali víře taky ránu.

Ateismus byl už ve starém Řecku a určitě i před tím, jen je v dějinách jaksi diskrétnější, protože nestaví žádné chrámy.

Když začnu používat komunistický slovník, tak víra byla kdysi hlubší, tak protože náboženská školení byla povinná a náboženští politruci agresivnější a mocnější, moc církvo-šlechty totalitnější.

Ale čarodějnické procesy sedmnáctého století ukazují, že kristianizace nebyla vlastně nikdy dokončena.

Křesťanství se ve své době stalo dominantnější díky bitvě u Milvijského mostu a u nás díky agresivitě sousedního Německa. S islámem vidíme teď to samé. Psychologicko společenské důvody šíření křesťanství ve staré římské říši jsou na zvláštní pojednání.

V Indii, kde žádný místní Konstantin bitvu nevyhrál a křesťanství tam společensky nepotřebovali, mají dodnes 30 000 bohů.

"Náš" Jan Lucemburský, jezdil šířit víru mečem do pobaltí, kde při procesu kristianizace zcela vyhladili/germanizovali pobaltské slovany. Bez toho by tam byli "pohané" dodnes.

Shopnost reforem má mnohobožství ještě daleko větší než křesťanství, protože v Indii jen budete jen uctívat víc jiného boha. Přeběhnout od Šivy ke Kálí není změna náboženství, ale životní změny to přináší stejně bezpečně, jako přechod z jedné protestantské církve k druhé.

Moderní společnost je sice tady, ale v USA ještě modernějí a tam jsou šíleně věřící. Přísahá se tam na Bibli u soudu, creacionisté mají muzea, dětičky strašej peklem a potratama atd. To s modernitou nijak nesouvisí. Věřící nemaj zábrany používat to, co vymysleli ateisté a méně věřící. Kterej věřící odmítne inzulín jen proto, že byl vytvořen genetickou manipulací a tedy přímej potomek evoluční teorie.

Kontrast, mezi USA a Čechama je tak velký, že kocábovic čechoamerická dcera se z toho napůl zbláznila (druhá půlka byl její pomatenej fotr). Pak se dala na fet a pak, nevědíc už coby, upletla haranta s prvním kolemjdoucím. Péče o dítě ji zaměstná dost na to, aby neměla čas řešit, jaktože nemilosrdně prosazované univerzální náboženské pravdy, které jsou u prarodičů v USA alfa a omega všeho, se v čechách nijak neřeší. Ne, že lidi nejsou ateisté. Jim příjde ztráta času se o to jen zajímat a bejt v opozici.

Hledání boží vůle je jen přejmenované sebeptaní se, "co je pro mně/mé děti lepší." Kdo si blbě vybral, vypadl z evoluce a ostatní hledali boha jinde a tam, kde to vedlo k většímu počtu dětí, to nakonec vypadalo, že ho hledají na správném místě.

Život je o předávání genů potomkúm. V době když nebyla věda, tak bezpohlavní církev přežívala tak, že nutila lidi mít maximum dětí a z nich si pak odebírala část jako bezpohlavní, nereprodukující se kněží, jejichž osobní majetek jí připadl. Přibývání majetku církve pak přivedlo josefínské reformy, stejně jako osvícenství. Panovník potřeboval církev jako služku, ne jako konkurenta.

To s těma stromama atd můžeme úplně stejně obrátit. Lidé se chtějí do něčeho investovat. Je to přirozená vlastnost. Církev toho využívala pro svůj prospěch a s oslabením její moci se to vrátilo k normálu.

Skutečný ateista je ten, co nevěří v boží existenci. To je definice ateismu. To, že lidé mají nějaké rituály a nějaká náboženství připomínající chování je jen dáno přírodně danou strukturou lidské psychiky. To, že vymetáte akce v supermarketech, hledáte nejnovější smartphone nebo rozmazlujete své děti na fakany, to z vás věřího neudělá. Navíc to dělají věřící jako ateisté. Co se konzumu týče, z platy na úrovni západní sociálky, módě minulé sezóny a jídlu céčkové kvality tomu konzumu moc nedáme.

Tuhle jsem viděl nějakýho nově věřícího troubu v televizi. Nevěděl, co se sebou, tak se rozpomměl, že tatínek byl žid, tak se zkusil dát na židovskou víru. Protože se začal současně živil jako pouliční žebrákozpěvák a lidi mu tam házeli peníze, tak z toho vyvodil, že mu bůh přeje, takže to dělá správně. - Kdyby mu tam náhodou nic neházeli, tak hledá dál, určitě by padl na islám, když se o něm dnes tak mluví, dostal by třeba kebabárnu na praní špinavejch peněz, dohodili by mu nějakou manželku nebo dvě, mohl by je mlátit z vůle aláhovy, kdyby nechtěly prasečit jak ho napadne a byl by z něj dobrej mohamedán. Kdyby nedostal nic ani u muslimů, tak by hledal dál, mohl by jet do Indie, tancovat tam oranžovém rouchu s oholenou hlavou, bubnovat do bubínku, zpívat furt dokola Hare Krišna a večer se sápat na podobnou pomatenkyni. Jako bych to všechno neviděl.

Jinak frontální útok na křesťanství je vidět hlavně od mocných v USA. Stačí se dívat na seriál South Park. Z vagíny či anusu sochy Panny Marie stříkají na věřící proudy krve či hoven, jakoby to vytvářela pražská kavárna s Černým v čele. Na židovskou či islámskou víru si nijak netroufnou, protože ty jsou mocí protěžovány.

Kupodivu, vrchní protestanti v USA nijak speciálně neprotestují a tak pilně pracují na ateizaci USA, protože sami sebe předvádějí jako zrádce národa.

Já jsem vyrostl v rodině, kde se víra neřešila vůbec. Věřící nám nikdy žádní nepomáhali, faráři se předvedli jako zlí, k pochopení světa mi stačilo školní vzdělání, tak víra nic nepřinášela. Člověk se musel spoléhat sám na sebe. Jestli pánbů pomáhal jinde, tak prima. Na nás sral, tak ať se jde nechat uctívat tam, kde nadělil víc.

Třeba k bejvalejm soudruhům, co maj dneska miliardy.

To je zajímavé (a legrační), jak nás, ateisty, si kdekdo (věřící v kdeco) přivlastňuje.
Podle mnohých z nich vlastně ateisté nejsme, jen ještě nevíme, že věříme v to či ono. Nebo v něco jiného.
Čmoud výše píše: "Skutečný ateista je ten, co nevěří v boží existenci. To je definice ateismu."
Možná má pravdu, ale více souzním s jeho předposledním odstavcem: "Já jsem vyrostl v rodině, kde se víra neřešila vůbec.............".
Mně jsou také nějaká náboženská víra i neexistující bůh hluboce lhostejní. Jen se šklebím nad tím, jak se nás pořád někdo snaží nahnat do svého stádečka a pást.

"Já jsem vyrostl v rodině, kde se víra neřešila vůbec............." nakonec i já byl ušetřen Boha. Církev svatá to na začátku své existence rozjela velice dobře. Monopol na jednoho Boha. Již tehdy měl být antimonopolní úřad a byli jsme ušetřeni mnoha katastrof. Z druhé strany, pokud nebudeme věřit v nějaké vyšší hodnoty, jsme na začátku konce a onen konec nějak nedohlédněme.

Ano, to je častý řečnický obrat, prohlásit ty pitomosti, co se říkají v kostele, za vyšší hodnoty, bez nichž nastane katastrofa. A kdo tvrdí, že ten, kdo si tam odmítá nechávat vymývat mozek a dávat najevo kladný vztah k náboženskému zřízení, žádné vyšší hodnoty nemá? Moje zkušenost se světem a chcete-li s bohem, je jiná než to, co tam říkají. Protože prostě ten Bůh je jiný. Takže mně naopak kostel a tam artikulovaná víra ty vyšší hodnoty bere. V tom je ten problém. :)

kteří dávají na odiv svůj ateismus - chtějí-li, nevíru. V pořádku.
Zůstává mi ovšem utajeno, podle jakého kodexu se chtějí řídit oni sami. Alespoň ve vztahu ke svým nejbližším.
Podle Chamurapiho?
Podle desatera?
Podle Ježíše?
Podle čeho?
Nebo podle ničeho?
Žít s morálním kodexem krokodýla nilského (mé oblíbené zvíře) není vůbec jednoduché. A vůbec nevadí, že nás takto dnes žije většina ve vztahu (a teď pozor) k většině. Nikoli ve vztahu ke všem a po celý život. Bohužel vždy přijde okamžik, kdy každý z nás onu krkodýlí morálku docela rád odhodí do kouta jako balast. Zejména, když jde o jeho kejhák.

Věř a víra tě uzdraví.
Je tolik rčení o skutečných prožitcích,že je člověk ochoten věřit nadpřirozenosti.
Snad jen jedno rčení,kdo s čím zachází,tak i schází.

Kdo by to řekl, že svět složený pouze z protonů, neutronů a elektronů bude takto složitý. Jaká je jejich prostorová konstalace pro dobro, zlo, pravdu a lež? No to jeden nevymyslí. :-)
Hezké dny všem