Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.
Pamatujete? Ještě před čtrnácti dny naši pravdomluvní intervjuci vzletnými slovy hovořili o mírové konferenci v Džiddě, kam se sjede celý svět a kde bude nastolen mírový plán pro Ukrajinu pod taktovkou Ukrajiny (a samozřejmě také USA a celého Západu). Pak se začalo mluvit o tom, že to není žádná mírová konference, ale jen konference, která má za cíl, seznámit henten správný a demokratický svět s ukrajinským mírovým plánem. Od včerejška máme novinku… intervjuci už říkají, že je to Saúdský plán. Asi aby to nebylo další Bidenovo fiasko v řadě.
Když jsem se v roce 2012 přestěhoval na jižní Moravu, poradil mi tchán, abych co nejdříve začal přemýšlet o bazénu. Prý nepotřebuji nic velkého… nic na plavání, naopak aby to bylo malé, levné na provoz, v podstatě jde jen o to, mít možnost se v létě zchladit, protože „jinak, zeťáčku, v létě žádnou práci neuděláš. Zdejší vedro tě skolí.“ Měl pravdu. Hned první léto jsme měli v ložnici dvacet devět stupňů už v květnu a úmorná vedra povolila většinou až v druhé polovině srpna. Nikoho z místních to nepřekvapovalo, bylo běžné že trávníky v červnu zežloutly a znovu se zazelenaly až v září.
S chutí jsem si přečetl, že nám ministerstvo vnitra vydalo novou zprávu o antisystémových hnutích. Je to blábol podobný tomu, co psal blahé paměti František Vrabel, když měl své sémantické vize, které svět neviděl, ale přesto stojí za to, si jí přečíst. Píšou tam totiž, že sílíme tak, že už to zastiňuje tradiční extrémistická uskupení.
Jen velmi málo katastrof se stane bez varování… Málokdy přijde něco úplně z ničeho nic. Tu a tam nějaké zemětřesení nebo nečekaná povodeň… tu a tam bouchne sopka, přijde tsunami, či tak něco. Sem tam začne někde hořet. Ale většinou je to tak, že si nejprve dlouho o katastrofu koledujeme, než se doopravdy stane.
Tak jsme se v uplynulých dnech dozvěděli, že v Nigeru došlo ke státnímu převratu, armáda sesadila profrancouzského prezidenta, zakázala vývoz uranu a zlata a… zřejmě pozvala do země Wagnerovce. Francie se ještě chvíli pokusila harašit zbraněmi, mluvilo se invazi, protože převrat se smí dělat je ve prospěch Západu. To je vždy legální. Když je převrat v neprospěch Západu, tak jsou automaticky ohroženy henty hodnoty a může se klidně humanitárně bombardovat…
S velkou chutí (a ještě větším zadostiučiněním) jsem sledoval, co se stalo v ODS, když Jan Zahradil vypustil malý kontrolní balónek ohledně koaliční spolupráce Modroptáků s hnutím ANO. Zahradil je ještě ze staré školy, navíc v politice bude pomalu končit, na eurokandidátku už se znovu nechystá, takže si může dovolit mluvit.
Můj moudrý tatínek, když komentoval události roku 89, tak vždycky zdůrazňoval, že tehdejší režim se prostě vyčerpal. Nezbyl žádný étos a vlastně ani žádná ideologie. Nikdo už nechtěl budovat nového socialistického člověka. Nikdo nechtěl budovat beztřídní společnost. Naopak… i kovaní soudruzi se hlavně chtěli mít jako v Německu. Chtěli tamní zboží, tamní kulturu, tamní trička , tamní hudbu… Naše kultura už byla dlouhá léta před pádem režimu stejná jako na Západě.
Je to už skoro rok a půl… Rusko právě vpadlo na Ukrajinu, ceny všeho začaly skokově růst, přes ukrajinské hranice přecházely statisíce lidí, opačným směrem se pohybovala vojenská i hasičská auta, objevily se vlaky plné obrněné techniky, sdružení CZ nick začalo blokovat henty dezinformační weby a mně v této vzrušené době nejvíc utkvěla Jana Černochová.
V říjnu má v Praze v Obecním domě vystoupit světoznámá ruská operní pěvkyně žijící v Rakousku Anna Netrebko. A hned se u nás našli agilní Pospíšilové z TOPky, kteří volají, aby byl její koncert zrušen, protože… Proč vlastně? Nikdy jsem neslyšel, že by Anna Netrebko podporovala válečné úsilí Ruské federace. Nikdy jsem neslyšel, že by na koncertech zpívala frontové válečné písně, popírala existenci ukrajinského národa, že by vyzývala Putina, aby více a rychleji dodával zbraně na frontu či kobercově bombardoval Kyjev.
