Přátelé, letošek byl z hlediska přízně matky přírody asi nejlepší rok, co jsem za své zemědělčení zažil. Loňská zima se obešla bez velkých mrazů, ale tím pádem také bez holomrazů. Ozimy bez problémů přezimovaly. Děti si sice moc nezasáňkovaly, protože u nás na jižní Moravě bylo minimum mrazivých dnů, ale i když nebyl sníh, dost pršelo.

Když jsem se v roce 2012 přestěhoval na jižní Moravu, poradil mi tchán, abych co nejdříve začal přemýšlet o bazénu. Prý nepotřebuji nic velkého… nic na plavání, naopak aby to bylo malé, levné na provoz, v podstatě jde jen o to, mít možnost se v létě zchladit, protože „jinak, zeťáčku, v létě žádnou práci neuděláš. Zdejší vedro tě skolí.“ Měl pravdu. Hned první léto jsme měli v ložnici dvacet devět stupňů už v květnu a úmorná vedra povolila většinou až v druhé polovině srpna. Nikoho z místních to nepřekvapovalo, bylo běžné že trávníky v červnu zežloutly a znovu se zazelenaly až v září.

Tak nám zase celosvětově stávkují studenti za klima. Gréta řekla a prý se bude stávkovat celý týden po dobu, co tam v Ňů Jorku bude ta klimakonference. Dokonce se studenti rozšoupli a že prý by mohli stávkovat i dospělí, koneckonců ti za to přece můžou a také chtějí mít nějakou tu budoucnost. 

A já myslím, že je to skvělý nápad. Měli bychom se na všechno vykašlat, seknout s prací a jít stávkovat. Podle mě je to v dnešní pošahané době to jediné, co by mělo doopravdy smysl. 

Větu z nadpisu jsem občas slýchával od své babičky, když se nachomýtla k nějaké naší klukovině během které jsme něco rozbili, převrhli, zničili a tak vůbec.  Zkrátka a dobře věděla, že kluci jsou kluci a když je na kraji stolu sklenice, tak je jen otázka času, kdy ji někdo shodí. Já bych si dovolil aplikovat toto přísloví na události posledních týdnů.