Přátelé, omlouváme se za nedostupnost dnešního článku. 

Byl jsem dnes mimo domov, můj bratr také nebyl k dispozici a naši soupeři nám zase jednou ukázali, že jsou bdělí. Na nápravě se pracuje, zatím jsme zprovoznili všechno ostatní, kromě článku. Snad to během zítřka dáme dohromady. 

Váš Vidlák

Program demonstrace příští neděli je už odtajněn. Sejdeme se na Václaváku, ale tentokrát obráceně... pódium by mělo být dole na Můstku. Demonstrace by neměla být příliš dlouhá a pak se půjde k úřadu vlády, tedy ke Strakovce. U vchodu budou nakupeny petiční stánky, protože petice, která má deset tisíc podpisů, tu musí projednat petiční výbor ve sněmovně, což jinými slovy znamená, že s námi budou muset chtě nechtě mluvit a budou nás muset nechat něco říct.

Dnes se chci po delší době opět vrátit k válce na Ukrajině, protože o velké ukrajinské ofenzívě si už cvrlikají i vrabci na střeše. Náš prezident řekl, že Ukrajina má jen jeden pokus zvrátit situaci na bojišti. Stepní orákulum Džamila nás zase oblažila detailním rozborem, jak Ukrajinci slavně zvítězí a do léta bude po válce. Američtí vojenští blogeři se shodují, že ofenzíva bude, ale nic nepřinese, protože Rusové celou zimu pilně kopali zákopy a chystali všemožná opevnění ve všech myslitelných směrech možného útoku.

Ve svém včerejším článku jsem se ptal, jestli máme pravdu. Jestli se skutečně děje to, co popisujeme. Jestli opravdu sledujeme sestupnou spirálu a slepou uličku Západu. Jestli se západní režim skutečně dopracoval do stavu, kdy je jakákoliv korekce nemožná, protože není možné mluvit otevřeně, není možné navrhovat jiná řešení, není přípustná žádná alternativa a ani diskuse nad alternativou. Ptal jsem se, jestli je vůbec možné přinášet ještě jiné recepty na současnou situaci, než jen více víry, že je vše v pořádku.

Je pravda to, co tvrdíme? Je pravda, že Západ je na sestupné trajektorii, kterou ještě urychluje zaváděním nesmyslných grýndýlů? Je pravda, že USA vedené senilním staříkem (a kdovíjakou kamarilou) už ztratily všechnu soudnost a Ukrajina je jen další mnohem větší Afghanistán? Je pravda, že odchod Asie od dolaru je na spadnutí? Je pravda, že Saúdská Arábie prodává Číně ropu za juany? Je pravda, že Čína s Brazílií začíná účtovat své vzájemné obchody v národních měnách?

Můj včerejší článek o tom, že další demonstrace má být spojena s nátlakovými akcemi u kterých se předpokládá trochu něco víc, než se jen sejít a zahulákat si, přinesl očekávané reakce. Je to celé špatně, hloupost, nebude to fungovat, je to zcela mimo realitu, atd, atd. Ještě nedávno se mluvilo o potřebě nabrousit vidle, mluvilo se o generální stávce, říkalo se, že demonstrace je bezzubá a ejhle, jakmile jsem řekl, že teda jo, tak bylo najednou ticho od všech siláckých řečiček.

Tak co, jste připravení? Za necelých čtrnáct dní je tu demonstrace, která má vyústit v nátlakovou akci. Blokování vládních budov. Já už o tom vím i nějaké podrobnosti, ale nemohu je zatím ventilovat, protože soupeř je bdělý a připravil by se na to. Každopádně tentokrát už nejde jen o objednání místa v autobusu. Už nejde jen o to, dojet do Práglu a pod ocasem si zahulákat, byť to naposledy bylo velmi působivé. Tentokrát nestačí jen svačina na cestu tam a zase zpátky. Tentokrát se od statečných chce, aby neodešli.

Je to několik let zpátky, ve šťastnějších časech, to jsem tak jednou přinesl domů čínské lampiony štěstí, které jsem sehnal ve výprodeji za úplný pakatel. Večer jsem svolal všechny svoje děti, ten den u nás bylo i několik jejich kamarádů, rozdal jsem jim ty lampiony, zapálil a vysvětlil jsem jim, že Číňané je vypouštějí s nějakým přáním, které lampiony vynesou k nebi.