Sledujete někdo ruské stahování ze syrských základen? Všichni víme o jejich námořním přístavu v Tartúsu a letišti v Latákii, ale o těch zhruba dvaceti dalších se moc nemluvilo. Většina z nich totiž byla na severu Sýrie a představovaly jakési hraniční pásmo mezi syrským a tureckým vlivem. Rusové je všechny evakuovali a mluví o tom, že si ponechají jen ty dvě největší, které jediné také potřebují kvůli své vlastní prestiži. V Latákii mají své systémy protivzdušné obrany, jejichž radary monitorují celé východní středomoří a pak samozřejmě potřebují pořádný přístav.

V Sýrii proběhl převrat, který se Západu (především Evropě) moc líbí. Režim „řezníka Asada“ padl a místo něj má být nastolena přechodná vláda „polepšeného islamisty“ Goláního. Je to tak skvělá zpráva, že Německo a Rakousko okamžitě zastavily přijímání žádostí o azyl Syřamy a celou Evropou unisono zní, že teď už máme, co jsme chtěli a Syřané se mají šupito presto vrátit domů a budovat svou vlast.

Tak nám prý unikly tajné plány izraelské odvety vůči Íránu. Tedy… ne nám, ale Pentagonu. A byl to velice šikovný únik. Íránci se dozvěděli všechny podrobnosti a veřejnost se nedozvěděla nic. Prosím, povšimněte si, že o tom referovala všechna média jako o úniku a vůbec nikdo nepřemýšlel o tom, že by se toho zmocnily nějaké tajné služby, které to íráncům předaly. Nebo, nedej Bože, že by to získaly přímo íránské tajné služby.

Říká se tomu únik informací, ale správnější označení by bylo, že to Američani Íráncům prostě nabonzovali.

Prosím, prosím, prosím. Vládo, už vám to dochází? Jene Lipavský, už Ti to vysvětlili? Ti chytřejší z majnstrýmu to, zdá se, chápou. Íránské rakety prošly izraelskou obranou! Prostě prošly. Izraelská obrana je tentokrát nezachytila, protože to nebyla žádná šméčka a hypersonické bazmeky, které umí vyrobit i země pod sankcemi. A nebo je alespoň umí dovézt a má na to peníze. Nebo dovezla technologie. A nebo (a to je nejzávažnější) je vyvinula. Země pod sankcemi…

V hučení vody, která vyplavovala vesnice a v ještě větším hučení slov ve volební kampani v podstatě skoro zaniklo to, co se v uplynulém týdnu stalo v Libanonu. Za jiných okolností by to byla zpráva číslo jedna a měli bychom důvod se přepnout z odborníků na válku na Ukrajině na odborníky přes tajné služby, ale tentokrát bylo vše přehlušeno domácími událostmi. A protože si tentokrát netroufám na žádnou volební předpověď, kromě dojmu, že přijde málo lidí, zkraťme si čekání na volební výsledek ohlédnutím za těmito událostmi.

Na olympiádě v Paříži se stále řeší, zda to, co dneska vyhrává v ženských sportech, jsou ještě ženy. Já se děsím, co přinesou následující dny a týdny na blízkém východě, protože Íránci prý dostali od Rusů Iskandery. Zelenský připouští, že by Rusku mohl odevzdat nějaké to území… ale až poté, co vyzkoušejí, jestli ty F-16ky nebudou přece jenom zázračné zbraně. Američanům úspěšně instalují do hlavy program Kamala Harrisová. Ve Venezuele zase podle Západu nevyhrál Maduro, takže budou mít druhého Guaidóa, kterého teď pro změnu zase uzná Petr Pavel.

Zatímco se všichni zabývají trasgender boxem na olympiádě v Paříži, dívají se na plavce co vylezou ze Seiny a zvracejí, případně je alespoň trochu zahřeje u srdíčka z tureckého střelce z pistole, který si bez velkého tréningu, bez pomůcek a bez sponzorů vystřílel stříbro a pak si šel zakouřit, já budu pokračovat v komentování blízkovýchodního konfliktu, protože začátky války při olympiádě, případně těsně po olympiádě, jsou trendem posledních let.

Tak nám krátce po sobě odešly do muslimského nebe dvě velké ryby Hamásu a Hizballáhu. Jedna na předměstí Bejrůtu, jedna v Íránu. Na politického šéfa Hamásu Haníju byl spáchán atentát, když přicestoval z Kataru na inauguraci nového íránského prezidenta a o pár hodin dřív byl při izraelském náletu zabit významný velitel Hizballáhu, Šukr. Zdá se, že pro velkou regionální válku je (na Izraelské straně) vše připraveno.

Evropští papaláši se pár dní báli o svoje pašalíky, protože volby jim nevěštily nic dobrého, pár dní přemýšleli, co to pro ně znamená a pak zavládlo ulehčení. Vítězná ofenzíva liberalismu se sice zadrhla, ti největší inkvizitoři se už do svých kanceláří nevrátí (že, Kolajo?), ale stále jich je ještě hodně. Je to trochu jak v bitvě u Moskvy. Doposud vítězné voje byly vrženy o nějakých sto kilometrů zpět. Propaganda do bez problémů zdůvodní jako náhodu zapříčiněnou mrazem, ale teď prostě nezbývá, než vykopat zákopy a pokusit se v nich udržet.

Tak se nám Írán nenechal vyprovokovat k nevyprovokované agresi… V noci ze soboty na neděli sice „šílení ajatoláhové“ vyslali na Izrael celou řadu dronů i raket, ale pojali to nikoliv jako útok v momentu překvapení, ale spíš jako televizní show, kdy v podstatě hned po startu vše oficiálně oznámili a dali tak Izraelcům dost času, aby se připravili a celému světu dost prostoru, aby se pohodlně usadil před televize s popcornem a coca- colou.