Tak jsme se dozvěděli, že prezident Zelenský propůjčil 10. horské vojenské brigádě jméno Edelweiss. Tedy jméno, které nosila i nacistická protipartyzánská jednotka. Naše média to buď přešla mlčením a nebo bagatelizováním. Jde přece o jméno květiny a že se podobně jmenuje i nějaká náckovská jednotka… to je jen souhra okolností. To s ničím nesouvisí. S nacistickou symbolikou to nemá nic společného, Ukrajina je demokratický stát, který stojí na stráži proti ruským asijským hordám, nadto Rusové mají v armádě víc nácků než Ukrajinci, atd. atd.

Myslím, že nikomu neunikla informace o článku amerického novináře Seymoura Hersche, který přišel s tvrzením, že Nordstrýmy odpálili Američané za vydatné pomoci Norska. Seymour Hersch není žádné novinářské ořezávátko, navíc je to už velmi starý pán, kterému už nikdo nemá co udělat. Brzy se už bude zpovídat před Pánembohem, takže si může dovolit říct na plnou hubu dezinformaci, za kterou by tady na nás posílali policajty a vyhrožovali prokurátorem.

Tak jsme se včera dozvěděli, že když náš premiér říkal, že jsme ve válce, tak to bylo jen takové metaforické vyjádření… Jinými slovy, když Babiš mluví o míru, tak je to strašení, když Fiala říká, že jsme ve válce, tak je to metafora. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Také jsme se dozvěděli, že onen pytel na mrtvoly, co vyvěsil náš ministr vnitra, také není nijak společensky škodlivý a není to ani přestupek…

Ano, i o tom byly prezidentské volby. Válka a mír se celkem podrobně propíraly. Koneckonců jsou to už dva měsíce, co nám náčelík štábu Řehka řekl, že je třeba se připravovat na válku velkého rozsahu, protože v případě konfliktu NATO a Ruska v něm budeme od první minuty. Je to týden, co dodal, že pokud by nějaké to bojováníčko skutečně začalo, tak to bez (výběrové) mobilizace nepůjde. Naše kriegsministryně zase zavedla dobrovolné předurčení a raději ani nechci vědět, kolik se toho udělalo v zákulisí, o čem vůbec nic nevíme.

O víkendu jsem měl napilno a v hlavě jsem měl samé příjemné věci, jako udírnu, masíčko, vínečko, pálenku a dobrou společnost. Málo jsem se věnoval budoucnosti a pohyboval jsem se mezi přítomností a vzpomínkami na minulost. Čas krásně plynul, řeči se vedly, pivo teklo proudem… O to víc jsem se divil, když jsem se v neděli zase vrátil do reality… Prosím berte to jako jednorázový a neumělý pokus o Terezu Spencerovou.

Přátelé, po zdivočelém víkendu a začátku týdne jsme se vlastně vůbec nedostali k běžné agendě. Svět nezajímají drobné půtky v Kotlince, jede si dál svým tempem a mění se nám přímo před očima. Není nic staršího než včerejší zprávy a my jsme pěkně pozadu. Takže to zkusíme napravit. Projdeme si pár zpráv, které dle mého soudy stojí za komentář.

Dneska mám pro vás další příběh ze stejné kategorie jako včera. Ano, zase jsem se potkal s bývalým kolegou. A stejně jako včera, mám pramálo chuti říkat k němu nějaké podrobnosti, protože nechci, aby byl svými současnými šéfy rozpoznán, pochválen za vynášení interních informací a byla mu připnuta medaile za whistleblowig. Tak to přece u nás vždycky je, že?