Je to několik let zpátky, ve šťastnějších časech, to jsem tak jednou přinesl domů čínské lampiony štěstí, které jsem sehnal ve výprodeji za úplný pakatel. Večer jsem svolal všechny svoje děti, ten den u nás bylo i několik jejich kamarádů, rozdal jsem jim ty lampiony, zapálil a vysvětlil jsem jim, že Číňané je vypouštějí s nějakým přáním, které lampiony vynesou k nebi.
Původně jsem měl připravený jiný článek, ale když se včera strhla taková pěkná smršť kolem pětibojaře a člena olympijského výboru Davida Svobody, který obhajoval účast ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách, tak se k tomu také vidlácky vyjádřím. Ono to totiž krásně ukazuje, jakou tu máme svobodu slova a demokracii.
Nejprve krátce shrnu situaci:
Asi vám nemusím představovat ruského vojenského blogera, tajného agenta, hybatele separatismu na východní Ukrajině a kdo ví co ještě všechno – Igora Girkina neboli Strelkova. Má velice sledovaný profil a berou si ho do huby především naši Chciválkové, protože je to podobný apoštol apokalypsy jako já. Zároveň je to voják, má spoustu zajímavých informací a jeho předpovědi se zatím vždycky celkem slušně vyplnily. Pokud někdo u nás poukazuje na problémy ruské armády a chyby velení, zdrojem je skoro vždycky Girkin. I zde na Kydech má své apologety.
Dnešní článek bude syntezí předchozích dvou. A sonet máme hotový. Renesanční. Teze, antiteze a synteze… není náhodou že právě takhle se psalo v době, kdy se lidský duch po dlouhé temnotě středověku poprvé rozepjal k novému poznání. Kdy lidé nepřemýšleli jen o posmrtném ráji, ale i o životě tady na zemi. Byla to doba, kdy se také hojně bojovalo proti dezinformacím pomocí soudů a hořících hranic. Ale i když byla inkvizice stokrát svatá, Země stejně byla kulatá bez ohledu na to, co vyčetli v Bibli.
Dnešní článek bude naprostou antitezí toho včerejšího. Navíc bude proukrajinský. Bude tak proukrajinský, že to raději hlásím předem, aby vás to příliš nevykolejilo. Dnes se na válku podíváme očima někoho jiného, než Vidláka a jeho rodiny rozptýlené v postsovětském prostoru. Podíváme se na ni z jiného hlediska, než hledání odpovědnosti. To je totiž to, co neustále děláme. Hledáme, kdo to celé zavinil, kdo to rozpoutal, kde ještě byla šance válce zabránit. Jenže válce je naše hledání odpovědnosti úplně ukradené.
Já tomu nechápu… Už druhým rokem nám vládne kabinet Petra Fialy, který nám před volbami slíbil zatočit s babišovou drahotou a jeho skoro pětiprocentní inflací. Dále nám slíbili jasnou komunikaci s veřejností a vyrovnaný rozpočet, protože v době covidové Babiš strašně utrácel… Samozřejmě už nikdo nedodal, že právě díky tomu utrácení nám zůstala nízká nezaměstnanost a v porovnání s ostatními státy okolo jsme zase tak strašně neutráceli. Ve volbách to zafungovalo, vláda získala pohodlnou většinu ve sněmovně a pustila se do díla.
Je to pár dní, kdy se ve veřejném prostoru objevila zpráva, že Čína přichází s mírovým plánem pro Ukrajinu. Od té doby se o tom docela mluví, ale mimo velmi krátké hlášky z oficiálních čínských kruhů o tom prakticky vůbec nic nevíme. Jen se pořád čeká, až to Sitting Ping (podle vzoru Sitting Bull) představí. Zdá se, že to Číňani mají nějak předjednané s Putinem, protože Rusko je jediná země, odkud už dopředu nezní proti tomuto plánu odsudky.
Přátelé, na jedné straně tu máme naší skvělou fialovou vládu, která nás vede ke skvělým a radostným zítřkům bez spalovacích motorů, s vyššími daněmi a pozdějším odchodem do důchodu. K tomu je ještě odhodlána bojovat s Ruskem do poslední koruny (a možná i do posledního brance) a ještě nám tvrdit, že to hnědé je cukrová vata. Připravuje si pro to podmínky v podobě kriminalizace svobody projevu a pronásledováním dezinformací, což je v praxi každé slovo kritické k Pětikolce a jejím ojrohodnotným cílům.
Pamatujete? Bylo těsně před válkou. Ukrajina ostřelovala Doněck a 75% dotázaných nevěřilo, že by Rusko mohlo na Ukrajinu zaútočit. V televizi se to hemžilo projevy všech možných státníků, kteří mluvili o míru, ale někde v zákulisí se už všechno chystalo na střet. Vojska už byla v pohybu a čekalo se na Putina, jak se nakonec rozhodne. Já jsem právě před rokem psal, že se podle mého soudu situace uklidňuje a že je pro Putina nejvýhodnější jen pokračovat v manévrech kolem ukrajinských hranic. Situace se neuklidňovala, byl to jen klid před bouří.
