Po celou dobu svého komentování politiky a geopolitiky se držím jedné zásady. Nikdy do svých komentářů netahám morálku. Neřeším, kdo je hodný, kdo je zlý, neřeším morální ani věcné právo na obranu či na útok. Nehodnotím dle kategorie správné – špatné, ale možné – nemožné. Ne, že bych sám žádné morální kategorie neměl, jen v případě hodnocení pohybu dějin to vždycky selže.

… ale žádná sranda to nebude

Vposledních dnech jsem stále více překvapován tím, jak malý impuls stačí, aby se věci daly do pohybu. Lidé mají pocit, že musí přijít totální změna poměrů, či totální změna moci a ono ne, ono stačí málo, aby se rozjela lavina, kterou už nikdo nedokáže zastavit. Od eurovoleb ještě neuplynul ani měsíc a co jsem si vyslechl nářků, že se stejně nic nezměnilo ani nezmění… ale kdybyste prvního června odešli meditovat někam do jeskyně a vrátili se prvního července, v podstatě byste se vrátili do úplně jiného světa. Posuďte sami:

Tři dny jsem vypisoval analýzy o eurovolbách. Za tři týdny zjistíme, jak přesně jsem to odhadl. Články měly velmi dobrou odezvu přímo na mých blozích a naopak velmi proměnnou odezvu na sociálních sítích. Co to znamená, to si budu muset ještě promyslet, ale myslím, že mohu s klidným svědomím říci, že po volbách bude mít leckdo těžkou kocovinu. Ale před volbami bude ještě čas, si to znovu probrat. Dnes si řekneme, co nám v posledních třech dnech uniklo v geopolitických souvislostech.

Ve hře jsou mírové rozhovory, řekla o situaci na Ukrajině Jana Černochová. Ta, která se ještě nedávno fotila v mikině s granáty. Ta, která byla připravena rozpoutat třetí světovou válku, když ukrajinské rakety zasáhly polský traktor. Zastánkyně nejmiliatantnějšího postoje, která poslala na Ukrajinu 60% těžké výzbroje české armády (Což v praxi znamená, že těch zbylých 40% je nepojízdných). Najednou jí to někde v hlavě udělá „cvak“ a mírová jednání jsou ve hře.

Dnes vám povím jeden starý příběh, který jsem si vlastně ani nechtěl vyslechnout. I když se mi díky němu dost věcí ujasnilo, zkazilo mi to pěkně den. A tak si říkám, že vám ho zkazím také. Proč mám být v deprézi jen já.

To bylo tak:

Pamatujete, jak se loni začalo mluvit o rozšíření BRICS? Když se najednou ukázalo, že Rusko není izolované, ale naopak Putina vítají s královskými poctami takřka všude jinde mimo Západ? Když se začalo mluvit o jejich společné bance i společné měně? Nebo alespoň o společné zúčtovací jednotce? Profesor Budil BRICS označuje za určitou revitalizaci starých amerických myšlenek a receptů na rozvoj (Keynesiánství) a je vidět, že tato koncepce začíná být populární všude mimo americkou dominaci.

Jeden z nejhezčích příkladů z posledních dní je Rudé moře… To je ta dlouhá nudle, na jednom jeho konci je Suezský průplav, díky kterému se nemusí obeplouvat Afrika a na druhé straně je Jemen… Taková hodně chudá zemička, kde prý mají pořád hladomor, ale také tam mají dost zbraní, obtížný horský terén a klasický orientální zmatek, kterému nikdo nerozumí.

Vminulých dnech proběhla médii hojně komentovaná zpráva, že EU nezastaví svojí finanční pomoc pro palestinskou samosprávu a dokonce trojnásobně navýší peníze určené pro pásmo Gazy. Naši hrdinní bojovníci proti zlým Palestincům (kteří tak tak stihli zaměnit palestinské vlajky za izraelské a ještě před dvěma týdny viděli v muslimské migraci kulturní obohacení) byli samozřejmě pobouřeni, protože Palestinci nejsou lidé a když se nějaký režim dopustí zločinu, je potrestán režim i se svými obyvateli… jak nám vysvětlil Vítek Rakušan.

Motto: Když se zločinu dopustí stát, je potrestán stát. I se svými občany. Jinak to nejde.

Toto řekl náš skvělý a evropsky hodnotný ministr vnitra Vítek Rakušan. On to myslel na Rusko. Jako, když Putin dopouští zločiny ruské armády na Ukrajině, tak bude potrestáno Rusko i se svými občany, protože v tomto případě je kolektivní vina žádoucí. Ihned se to obrátilo proti odpuštění viny sudetských Němců, protože oni chtěli „heim ins Reich“ a henten Reich se na nás dopustil zločinů, které se dodnes špatně bagatelizují.