Na poslední chvíli jsme se domluvil s rodinou, že zítra se u nás na dvoře bude bagrovat. Musel jsem kvůli tomu zajistit kupu věcí a tak jsem se vrátil domů příliš pozdě na to, abych ještě něco smysluplného napsal. 

Tož do dnešní diskuse nadhazuju téma mladých moderních a dynamických vedoucích, mistrů a manažerů. 

Všímáte si, že jich v poslední době nějak ubylo? Že ty kecy, které měli ještě před pěti roky, nějak přestaly? Že vůbec mladí moderní a dynamičtí vedoucí zmizeli kamsi do neziskovek a ve výrobě se vlastně už skoro nevyskytují... 

Stačí krize a všechna slova i činy se demaskují tak rychle, že nestíháte zírat.  Všechno začalo teprve před týdnem... do té doby to bylo "nekde jinde". Nějací Taliáni měli problémy, protože jsou to špinavá prasata. Když přišel Andrej se svými opatřeními, bylo to v podstatě jako blesk z čistého nebe. Sice jsme už dva týdny něco tušili (a dělali si zásoby), ale podívejte se do týden starých diskusí, kdo z nás předpokládal uzavření hranic, karanténu a de facto převzetí hospodářství vládou. 

Dnes je 15. března a to je den, kdy naše zemička dostala od svých sousedů tu nejposlednější zkušenost k nezaplacení. Pro Scallopa - je to den, kdy si Hitler přestal hrát na schovávanou a udělal si z nás protektorát. 

Teď jsme o pár let dál... A znovu dostáváme zkušenosti k nezaplacení... především náš premiér. 

Někdy před patnácti lety jsem od jednoho kamaráda dostal poměrně podrobný návod, jak založit neziskovou organizaci. Tenkrát jsem se pokoušel o historický šerm a chtěl jsem na to dostat nějaké dotace. Návod jsem prostudoval, napsal podle něj stanovy, ty jsem zaregistroval na ministerstvu vnitra a ejhle... měl jsem s kamarádem Ekonomickým migrantem vlastní neziskovku na kterou jsem jednou dostal od města dotaci pět tisíc korun a pak se mi narodilo první dítě, pak druhé a pak už nebyl na nějaké mávání mečem čas. 

Dnes budu osobnější a otevřenější než jindy. Rozhodl jsem se k tomu po přečtení včerejší diskuse se Scallopem a kromě tradičního vidláckého poučení bych se chtěl i k něčemu přiznat. Proto dneska zazní i některá skutečně existující jména ať se děje vůle Boží.... 

... to bylo první co mě napadlo, když jsem si přečetl včerejší Povidlákův text. Text měl ale všechno, co požaduji od článku ke zveřejnění, takže nebylo co řešit. Ale tento text bych zveřejnil i kdyby všechny znaky neměl. Je totiž velmi zajímavý sám o sobě a vůbec nejde o to, jestli ho nekdy přednesl Reagan, či vůbec nějaký američan, nebo jestli prostě někdo (v Rusku) zpětně nedal dohromady pěkné proroctví a připsal ho Reaganovi dodatečně. 

Pro mě je mnohem zajímavější, že se tento text objevil v knize rozhovorů s Miloušem Jakešem. 

Všímáte si, jak světové události staré několik let postupně jdou k té jediné, logické a v podstatě nevyhnutelné možnosti? Jak se světoví politici mohou vzteknout, ale stejně je vše v podstatě nalajnované a sleduje to realitu? 

Je vlastně úplně jedno, jak moc se v OSN kecá o lidských právech a jak moc se mluví o toleranci a vstřícnosti, ale stejně se všechno děje podle toho, kolik je kde zbraní. Když se do nějakého regionu navozí munice a kvéry, prostě se tam střílí, vraždí, popravuje a je úplně jedno, jak to novináři či hlavouni nazvou. 

Následující tezi jsem si dovolil vymyslet sám, ale nijak nezpochybňuji, že někdo druhý si toho všimnul už dřív a také se o to podělil s veřejností. Nicméně já to nikde nezkopíroval, nepřevzal, prostě mě to napadlo, když jsem ochutnával letošní mladé víno a do toho řešil strasti místní komunální politiky. 

Dnes zkusíme ještě rozvinout včerejší téma. Tvrdil jsem, že většina tohoto národa se nepřidává k vládnoucí či umělecké elitě v jejím svatém boji za euroatlantické zájmy a záchranu demokracie i kdyby se kvůli tomu mělo omezit volební právo. Většina národa si o směřování naší země už dávno nedělá iluze a lišíme se od sebe jen chvílí, kdy nám to došlo. 

Byli jste někdy v Escorialu? Je to kousek od Madridu a španělský král Filip II. (Habsburský) si tam postavil neuvěřitelné sídlo. Je to obrovské, kolosální, ne to je špatné slovo, je to olbřímí stavba, má tisíce místností, ohromující výzdobu, všude samé zlato, prostě když tam přijedete a podíváte se na to, tak pochopíte, co to znamenalo mít aztécké a incké zlato.