Prakticky každý měsíc se na Kydech objeví článek, který se vysmívá dnešním mladým krásným a chytrým, především kvůli jejich (ne)vzdělání. Hodně z těchto článků jsem napsal já sám, ale nebyl jsem jediný. Mnohokrát jsme zde konstatovali, že dnešní mladí neumějí nic opravit, neumějí vzít do ruky nářadí, nevědí, co je v přístrojích a nástrojích uvnitř a mají stále mlhavější představu o principech, jak co vlastně funguje. 

Já vím, že se s leckým neshodnu na důvodech ani mechanismech kvůli kterým vznikla současná koronavirová (a teď už i ekonomická) krize. Ale určitě se shodneme na tom, že koronavirus byl v podstatě jen poslední krok mnohem starších problémů, které se teď jen velmi fatálně projevují. My starší bychom si vzpomněli na nářky nad rušením malých okresních nemocnic, rozpadem tradičního průmyslu a naopak naprosto hypertrofovaným nárůstem byrokracie všeho druhu. Ovládnutí celých odvětví v několika málo rukách, propad vzdělanosti....vynechal jsem něco? 

Krátký koronavirový úvodník: 

S velkým zájmem jsem si přečetl Vidlákův názor na jednu z příčin zhroucení společenského systému v ČSSR.

Z mého pohledu se ovšem jedná pouze o jednu poněkud marginální položku v seznamu „nemocí“ tohoto systému.

Mám tu reportáž vrytou pod kůži juž někdy od roku 2015.... Tehdy tak nějak končily boje v Donbasu a původní horký konflikt plný velkých bitev o mohylu Saur či o doněcké letiště se změnil v poziční. Hranice se víceméně ustálila, z jedná strany na druhou létaly různé projektily, vyvíjel se silný diplomatický tlak na obě strany ohledně dodržování minských protokolů, které se stejně nedodržovaly. 

Tak nám Veĺký Bocian lobuje v Bruseli za koronapeníze pro naši malou zemičku. Pokud jsem dobře informován, prohlásil ve svém Čau lidi něco o tom, jak dobře pochodil, protože dostaneme nějaké miliardy navíc. Pokud jsem dobře informován, tak se sice ještě neví, jestli nám ty peníze dají nebo půjčí, neví se, jaký bude půjčovací nebo rozdávací mechanismus a včera začaly probleskávat zprávy, že původních 750 miliard EUR je jen plivnutí, že se už mluví snad až o dvojnásobku. Pak se zase mluvilo o tom, že částka klesne. 

Nevíme, jestli Homér existoval, ale víme, že byl slepý... 

Tak se nám v posledních týdnech nějak srážejí vlaky. Pokaždé je to samozřejmě věc, která se může stát maximálně jednou za deset let, pokaždé všechno perfektně fungovalo a selhal "lidský faktor", pokaždé za to nakonec nikdo nemůže, vyšetřování bude trvat dlouho, nic z toho nevyplyne, odsouzen bude ten, který je každý den tak jako tak jednou nohou v kriminále - strojvůdce nebo vlakvedoucí. Jinak je samozřejmě vše v nejlepším pořádku. 

Dnešní název jsem si schválně vypůjčil od Alefa, aby zněl stejně jako ten včerejší. Samotný článek ale bude o něčem úplně jiném. Chci být nadále optimista a napsat něco o tom, že toho důležitého ve světe neubylo ani za mák. Že pořád ještě máme všechno, co nám Bůh/příroda dali do vínku a s čím jsme si vystačili tisíce let. 

Pamatujete na mladého Stropnického? Toho zhýčkaného moderního dynamického jinocha, který dělal předsedu Zeleným? Který si ve své naivitě myslel, že každý člověk si za svůj život bez problémů našetří na pětimilionový byt. Kterému ale byt koupila maminka a tatínek. Který se přestěhoval na vesnici a stačil rok a kluk začal mluvit celkem normálně. Vzhledem k tomu, že o něm teď není slyšet ani slovo, pokračuje mlaďoch v dalších kacířských názorech, které by se v médiích nevyjímaly a tak s ním raději nikdo rozhovory nedělá. 

Já vím, že tady v kontinentální Evropě a navíc ještě v jejím srdci se nedá počítat s nějakou velkolepou samostatností.  Já vím, že doba, kdy jsme dávali krále zemím okolo nás je dávno pryč a jen tak se nevrátí. Já vím, že máme  v  genech mnohonásobné okupace, ztracené sny, násilné i nenásilní převraty, změny vlády, víry i hospodářství. Já vím, že se nenacházíme ve zrovna šťastném období českých dějin.