Doufám, že za tuto práci budu oceněn nějakým akademickým titulem na Vysoké škole ekonomie a managementu, díky absolvování jejich kurzu kulturní senzitivity:

https://www.vsem.cz/data/data/vsem-soubory/OPPR/Kurz%20Kulturni%20senzitivity_01_2017.jpg

Náš národ (a ne že ne) má od Husa tak nějak pravdu v krvi. Ne že by u nás nikdo nikdy nelhal nebo že by tu všichni byli pravdomluvní až hanba, to ne, ale snaha dobrat se pravdy, ta je u nás hluboce zakořeněná. Mít pravdu, najít pravdu, slyšet pravdu, bojovat za pravdu. Někdy každý za tu svou, ale boj se vede kvůli PRAVDĚ. 

Včera proběhla na Václaváku dlouho dopředu ohlašovaná demonstrace odpůrců EU, kterou svolala SPD - tedy náš polojaponec Okamura, který se rozhodl, že bude zdejší obyvatelstvo učit vlastenectví. Akce to byla velkolepá, přijelo na ní docela dost zahraničních odpůrců EU, až to vypadalo, že každá země nějakého má. 

Od těch dob, kdy mají hlavní jaderné velmoci kapacity na zničení světa, všechny ostatní jaderné státy mají desítky až stovky hlavic, ba i ta KLDR má zřejmě desítky náloží, od té doby je jakákoliv "normální" válka nemožná. Tečka. 

Ekonom Pavel Kohout kdysi porovnával utopie orwellovskou, kafkovskou a huxleyovskou.

Orwell ji popisuje v románu 1984 , i když tím myslel stalinismus. Hlavní rysy jsou:

- máme neomylného vůdce

- máme jednu ideologii nekompromisně prosazovanou

- ideologie má výrazné symboly

- život většiny obyvatel je rovnostářský, prokolektivní a nucen vládou občanům

- stát vládne ekonomice

- nepohodlní občané jsou ostrakizováni, zavíráni nebo likvidováni - násilí státu vůči občanům je zřejmé

- stát udržuje obyvatelstvo ve strachu z násilí

V prezidentských volbách zvítězil komik Zelenskij naprosto pohodlným až drtivým vítězstvím nad dosavadním prezidentem Porošenkem. U Vlka na Kose jsme si již mohli přečíst první rozbor ukrajinských voleb včetně mnoha zajímavých postřehů. Já si ve stejném čase pokecal s příbuzenstvem rozesetým po ukrajinských rovinách, abych se v tom trochu zorientoval. 

S velkým zájmem jsem si přečetl Vidlákem líčenou story o elektronickém recepisu pořízeném v kompu moderního pána dochtora.

Soudného čtenáře jistě napadne otázka, proč asi tak se zájmem, když se jedná v tomto čase a místě o jev takořka samozřejmý, souhrnně nazývaný slovem digitalizace.

V Ježíšově době bylo v tehdejší Římské říši přemesiášováno. Každý blbec se stavěl býti prorokem a cesty k dosažení spásy, nirvány, všehomíra, splynutí, slasti či dokonalosti, ty byly k dispozici na každém náměstí. Každé náboženství mělo své odnože, každá odnož měla své sekty, každá sekta své tajné skupinky. Dobový informační prostor byl plný. Všechno bylo multikulti až se nikdo v ničem a nikom nevyznal. 

a ukazuji dětem krásy Posázavského pacifiku. 

Proto dnes nevyjde nový článek. 

Dovolím si jen říci, že jestli v dnešní sváteční sobotu o prodlouženém víkendu, s téměř letními teplotami sedíte u počítače a koukáte na můj blog, tak děláte něco špatně... 

Mějte hezký prosluněný víkend a pokud vás mohu poprosit, vzývejte nebesa, modlete se k Bohu, proveďte příslušné rituální tance, mávněte ateisticky rukou, nechte vzejít své animistické pudy a nebo jděte s procesím... ale fakt už potřebujeme déšť. 

Váš Vidlák

Byl pátek těsně před západem slunce, když Josef z Arimatie spolu s dalšími vystoupili z Ježíšova hrobu a tečkou za celým tím mesiášským případem se stal veliký kámen, kterým byl zavalen vchod do hrobu. Tečka za třemi roky Ježíšova veřejného působení, tečka za jeho pozemskou existencí, tečka za jeho maličkou sektou, tečka za soudem i popravou. Šlus, konec.