Krátký úvodník o smrti:

Můj bratr Master našel pár zajímavých statistických údajů o celkové úmrtnosti v našem státě od roku 1918. Ověřil si, že se jedná o země koruny české, tedy Čechy, Moravu a Slezsko. V údajích není zahrnuté Slovensko. 

Dnešní článek je vidlácký kam až to jenom jde. V podstatě se mě osobně dotýká a snad  bude jednou hrát významnou roli pro všechny tuzemské zemědělské producenty. Jednou třeba bude ovlivňovat významným způsobem prakticky celý zemědělský sektor a navíc je nádherným předvolebním tématem a zrcadlem současné české politické scény. A to i přesto, že podle mě zákon zůstane jenom na papíře a k nějakému zásadnějšímu průlomu díky němu zatím nedojde.

Ale ovlivní výhled do budoucna. 

Aneb vidlácký návod vládních opatření. 

Krátký úvodník: 

Včera jsem dostl mail od čtenáře a diskutéra Lexe.  Pouštím jej v plném znění, tak jak mi jej poslal: 

Dobrý den, „Vidláku“!

Jistě si na mě pamatujete z jiných blogů, především kdysi od „vlka“, od „Bavora“ a jinde, svého času jsme vedli také korespondenci, že bych přispíval na Vaše stránky.

V pátečním článku nám Alef Nula popisoval své zážitky s covidem. Jak to vypadalo u nich v rodině, když se k nim breberka dostala, jak vypadal průběh a léčení. Osobní svědectví, osobní reportáž psaná na marodce. Alef se přidal k ostatním našim čtenářům a autorům, kteří už nemoc prodělali a podělili se s námi o své zážitky. 

Jak se vám líbil včerejší Alefův článek?

Dobrý ne? Alef umí psát – má to šmrnc, má to styl i osobitost. Já osobně jsem se cítil být přímo u něj doma.  Věcné i emotivní. Popis i charakteristika. Drama, ale nepřehnané a uměřené. Vyzrálý autorský projev který nesklouzával ani k povrchnosti, ani k hysterii.

Reportáž psaná na marodce

Celý příběh začíná celkem nenápadně tím, že někdy začátkem prosince přišla moje nejmladší ze školy a postěžovala si, že se jí v puse utvořil veliký a nepříjemný aft.

U nás v rodině nepatří stonání k běžnému koloritu, při zdraví se udržujeme dílem vlastní pílí a dílem díky vynikajícímu genetickému mixu, zděděnému po předcích. Manželka zašmátrala v příručním bylinářství, namíchala jako vždy nějaké své čarodějné lektvary a do dvou dnů bylo po aftu.

Dnešní článek začnu něčím, co tu leckdo nebude chtít slyšet - Trump je vyřízený. Skončil a žádná cesta zpět pro něj už nevede. Bez ohledu na sliby, proklamace i finanční možnosti. Když jsem včera viděl všechny důležité republikány, jak seděli na inauguraci a byl tam i Mike Pence a předseda republikánů v kongresu a k Bidenovi se moc pěkně měli, tak se prostě Trump dopracoval do svého berlínského bunkru a vyrovnává se s nekonečným proudem zrádců, kteří ho houfně opouštějí. Je sám. A sám nic neudělá. Za chvíli už ani nebude slyšet.

Myslím, že na dnešek se to hodí. První článek o našem symposiu v době, kdy v USA budou inaugurovat Bidena.  Stejně nemůžeme nic dělat, jen čekat, zda se bude něco dít. Dneska tedy budeme diskutovat o nás ... a po očku nakukovat do Washingtonu.