Od srdce jsem se zasmál, když náš nový sůdruh ministěr zahraničí vyrazil do útoku a oznámil ruskému velvyslanci, že buďto Rusko přijme zpět vyhoštěné diplomaty, nebo se bude vyhošťovat dál na stejnou úroveň. Jen drážděte ruského medvěda... Ale zase mi to napovědělo v mém tušení, že se asi fakt něco děje a je zapotřebí ruskou misi alespoň dočasně na našem území ukončit, protože tu někdo potřebuje mít klid na práci. 

Zítřejší článek pouštím hned - mám dojem, že jsem zase jednou první. Začnu pěknou bombou. Tak bombastickou, že nechci, aby mě někdo předešel.  

Před krátkou dobou oznámil Andrej Babiš na krátké tiskovce, že Rusko bylo zapojeno do výbuchů muničních skladu ve Vrběticích.  Na dnešní večer i na zítra téma číslo jedna. Otevírám na to článek a spouštím debatu. Průběžně budu článek aktualizovat podle dalších zjištění.  Nejprve krátké shrnutí. 

Andrej Babiš a Jan Hamáček vystoupili na krátké tiskovce, kde oznámili výše uvedenou bombu největšího kalibru za poslední dobu. Hamáček oznamuje, že jako dosavadní ministr zahraničí vyhošťuje osmnáct ruských diplomatů z ruské ambasády. Toť vše. Žádné otázky, žádné další odpovědi. 

Jak vidno, CNN Prima ňůs měla dobré zdroje a sůdruh ministěr Blatník byl včera odejít. Předevčírem se k tomu při tiskovce nechtěl vyjadřovat a včera už se  vyjádřit tak trochu musel... Vlastně je mi kluka líto. Na ministerstvo nastupoval jako respektovaný doktor přes děti s heslem, že slovo "přitvrdit opatření" od něj nikdo neuslyší a končí jako člověk zcela bez reputace, který udělal nejtvrdší lockdowny a ještě při nich prosazoval přímo na kameru takové ptákoviny, jako že respirátor bude mít člověk venku nasazený i když široko daleko nikdo není. To nenapadlo ani Prymulu... 

Dneska budeme pokračovat v pátečním tématu a tím je přikládání pod kotlem na ukrajinsko - ruské hranici. Zařídíme všem referentům řádně pokaženou velikonoční neděli, protože budou muset sedět na Kydech a reagovat na všechno co se šustne... Ale ono jim to moc vadit nebude, stejně žádný soukromý život nemají, takže budou mít alespoň pocit smysluplně stráveného času. Scallopové - nástup na šestnáctihodinovou směnu... 

Tak nějak zněla čínská odpověď na americký dotaz, kdy je nejlepší zaútočit na Rusko. Číňané promtně odpověděli, že ihned. Rusové právě staví jaderné reaktory čtvrté generace, stavějí plynovody i ropovody přes celou Asii, budují polární loďstvo, stavějí dopravní cesty po celé Sibiři a tak by se jim hodilo velké množství zajatců... 

Ale dost srandy

Už po dva dny se v diskusi množí příspěvky na téma současné diplomatické roztržky mezi USA a Ruskem. Velmi krátce shrnu poslední události: 

Den dvacátýtřetí:

Po snídani jedeme zase do Irkutska, trefujeme se přes celé město na silnici která vede po přehradě přes řeku Angaru. Za přeradou máme sraz s Táňou u obchodu s jídlem. Kupujeme něco na zub a vyrážíme do 90 km vzdálené Listvjanky, na břehu Bajkalu.

Asi 15 km před Listvjankou odbočujeme do lesa, je tam muzeum Talcy. Jedná se o skanzen, kam byly ze širokého okolí svezeny staré dřevostavby.

Den desátý:

Ještě je trochu vidět, a tak koukáme na Angaru, teče 50m pod chatou. Angara má v těch místech průtok 1100m3, Labe v Mělníku 120m3.

Za dva roky co jsme tam nebyli Oleg udělal bazen a pergolu a dodělal dřevěnou dvoupatrovou chatu. Pergola je nasvícená, schody také.

Vítáme se s Olegovou ženou Olgou.

Čeká nás spousta jídla a pití.

Povídáme si dlouho do noci.

Po příští tři dny budete číst velmi zajímavý cestopis našeho čtenáře Jana z Helvajzu. Řekl bych víc, ale je to zbytečné, Jan nás vezme sebou sám. 

Úvod:

V roce 2013 a 2015 jsem měl to štěstí, podívat se jako turista na Sibiř a na jezero Bajkal. Je to především zásluha mé ženy Mariny, která se tam narodila. První návštěva byla krátká, několikadenní a ta druhá vice než měsíční. Cestopis je složen tak, že z první návštěvy jsem vzal tři dny a vložil je do té druhé, ze které jsem tři dny ubral.

Můj milý deníčku, dneska to bude asi trochu delší. Ale zatím sis nikdy nestěžoval a vždycky jsi mne trpělivě vyslechnul – věřím proto, že ani dnes to nebude odlišné. Co taky jiného, že. Nějak jsme si vzájemně zbyli.

Byly doby, kdy podobné rozhovory, jaké dneska vedu s tebou, měly úplně jinou dynamiku. 

Jmenovala se Imagena a seznámil nás Vladimír Merta. S Vladimírem Mertou to mám podobně, jak to svého času napsal Větva o Jarku Nohavicovi: známe se napůl – já ho znám, a on mě nezná.