Včera přibyl do ukrajinské mozaiky další střípek - nejbohatší ukrajinec Rinat Achmetov (to je ten, co mu doopravdy patří Donbas) vyvezl ze země rodinu a sám už je v trapu asi čtrnáct dní. Stejně tak zemi opouštějí soukromá letadla zbohatlíků i milionářských poslanců. Zpráv je docela dost a zdá se, že primárně zdrhají oligarchové z proruského východu země, ale ani ti západní nezůstávají úplně pozadu.  Ještě dříve odjeli diplomati a osádky ambasád.  

Hele, neznáte někdo nějakého toho Ilumináta, který to všechno tady v Evropě řídí? Nebo nějakou tu jejich tajnou radu, Bilderberg, Římský klub, Rotariány, Jezity, Rozenkruciány, Zednáře, židovské či židobolševické spiknutí, Sorose, nebo co já vím ještě.  Jde mi o ty, kteří Lipavskému nařídili, aby dělal šaška na východě Ukrajiny a on tam fakt jel a toho šaška dělal. Jde mi o ty, kteří na post ministryně zahraničí v Británii posadili tu uvědomělou soudružku, která ani netušila, že Voroněž je v Rusku. 

Krátký vysvětlující úvodník: 

Dnes jsem se odmlčel, protože jsem o den dřív měl velmi povedenou zabijačku, která se protáhla do tak pozdních nočních hodin, že se protáhla vlastně do brzkých ranních hodin. Dnešní článek jsem měl ze tří čtvrtin napsaný, ale prostě jsem neměl čas ho dotáhnout do konce. Na to jsem se příliš dobře bavil a ještě lépe si vydělal. 

Tak mi to prosím odpusťte, prostě jsem si vyhodil z kopejtka a nebyl jsem schopný (ani ochotný) udělat nic, abych vás alespoň upozornil.

Přátelé, musím se vám k něčemu přiznat. Já být Putin, tak asi opravdu neodolám vábení svých imperiálních pudů a prostě na tu Evropu zaútočím. Včera jsem si přečetl, kolik ruských lodí se zúčastní plánovaného cvičení v Černém moři... teda ve všech mořích. Pak jsem si ve zprávách poslechl, že jen v Bělorusku má gosudar třicet tisíc mužů a sám vím, že  na západních hranicících má 400 tisíc mužů (kéž by jen sto tisíc, jak pořád vykřikují naši nesmírně chytří a stateční novináři).  Porovnejte to s tím ohromně velkým konvojem armád NATO, který má letos projet Českou republikou...

A teď už dnešní text: 

Řekněme, že se potvrdí černé scénáře v té nejpravděpodobnější podobě a k válce na Ukrajině dojde. Neřešme dnes, kdo začne, kdo první vystřelí, kdo koho předejde, prostě válka se rozjede. Na důvodu nezáleží... podle Vidláka Ukrajina zaútočí na Donbas a Rusko odpoví, podle našich pravdomluvných novinářů bude Putin obnovovat  ruské impérium.

V minulých týdnech jsem velmi často komentoval situaci na Ukrajině a myslím, že jsme tamní reálie prokydali ze všech stran. Všichni vidíme tu neustálou eskalaci napětí. Člověk by si skoro řekl, že když už tam navezli tolik zbraní, tak je také použijí. Prostě to nemůže dobře dopadnout a pokud z tohoto mračna nezaprší, tak to bude vlastně obrovské štěstí. 

... a opravdu bych chtěl udělat to, co mu vnucují západní novináři i politici - totiž obnovit sovětské impérium a získat do špinavých drápů Ukrajinu, tak....

A o tom bude dnešní článek. 

Víte, mně se hrozně líbí ten dialektický rozpor. V jeden den si v jednom médiu můžete přečíst o tom, jak se Rusko rozpadá, jak nezvládají inflaci, jak se všechno Putinovi vymyká z rukou, jak jsou na něj lidé naštvaní... a vzápětí si přečtete o ruských zlatých rezervách a po zuby ozbrojené armádě vybavené nejmodernějšími zbraněmi...

Chtěl bych ještě chvíli pokračovat v úvahách o současném evropském geopolitickém kolbišti, kde se nám potýkají Rusko a USA někde v prostoru Ukrajiny. Mám tam půlku rodiny, tak mi tamní situace fakt není lhostejná. V poslední době se hodně tlačí na pilu, na Ukrajinu se posílají zbraně i zahraniční vojáci a i přes jednání na nejvyšší úrovni není vidět žádný pokrok, který by situaci uklidnil. 

Dneska bych se chtěl na delší dobu vypořádat se situací na Ukrajině. Ideálně do chvíle, kdy se ukáže, že jsem měl a nebo neměl pravdu, nebo kdy dojde k nějakému průlomu v jednáních nebo konáních a kdy bude možné začít přemýšlet o tom, jak jsou karty vlastně rozdány. Nejprve krátce shrnu situaci: 

Dle diskuse nevyzněl můj včerejší článek úplně tak, jak jsem ho myslel. A protože jde o důležité téma, které podle mě má velmi ošklivý potenciál, zkusím to dneska ještě jednou. To co si myslím dneska to jsem si myslel i včera, ale zkusím to napsat jinak: