Rusko je agresor, agresorovi se nesmí pomáhat a proto je zapotřebí se odstřihnout od ruských energií. To Rusku způsobí hospodářské ztráty, které mu způsobí takové problémy, že nebude schopno pokračovat ve válce. Bezprecedentní západní sankce pak ruskou ekonomiku srazí na kolena.
Pamatujete na moje předvolební články? Když komentuji snažení jednotlivých kandidátů a hodnotím jejich propagaci a prezentaci? V té době mívám blogerské žně, protože témata vyskakují každý den, ba každou hodinu. Předvolební debaty, billboardy, reklama v tisku i na sociálních sítích… přešlapy, komunikační chyby, vytváření dojmu, zklamaná očekávání, mediální fauly i prasárny… to se pak moje články v podstatě píší samy.
Hele, já vám dneska připomenu některé svoje staré výroky, jo? Měl jsem takovou uklízecí a nostalgickou náladu a hledal jsem zpětně nějaké stopy, jak se to vlastně celé stalo, že jsme se dopracovali do dnešního stavu, kdy Černochová podepsala hentu smlouvu o pozvání vojsk. Jak se to vlastně stalo, že ODS porušila všechny svoje předvolební sliby? Jak se to stalo, že získali sněmovnu, senát, prezidenta i ústavní soudce? Zároveň jsem dával dohromady materiál pro další knížku…
Dnešní zemědělsko politický článek začnu zcela příznačně.
Krátký organizační úvodník:
Přátelé, ve středu budu v Liberci, kam mě pozvali místní organizátoři za PRO. Akce začíná od 18.00 v Koloseu. Já tam jako obvykle budu o něco dřív. Pokud byste se chtěli speciálně potkat se mnou, případně byste si chtěli vyzvednout knížku, budu vám k dispozici.
Minulý pátek jsem se byl podívat ve Vracově na akci, kterou neorganizovala strana PRO. Tentokrát za lidmi přijela Rada národní obnovy, tedy Jirka Havel, Ivan Noveský, Vladimír Štěpán, Petr Bohuš, Zdeněk Jandejsek a další. Jak to jde Rajchlovi, to už jsem viděl hodněkrát, tož by nebylo od věci, mrknout i na někoho jiného a poreferovat. Navíc měli přijet i Peter Staněk a Martin Koller, to jsem si nemohl nechat ujít.
.. aneb nic jsem neviděl a všecko jsem si vymyslel.
Byl jsem pracovně vyslán do jednoho - takového speciálního podniku.
Popravdě řečeno, on to výrobní podnik ani moc není. Je to spíše manufaktura. Kdosi znalý řemesla sestavil v jedné prázdné hale poloprovoz k produkci tzv. modifikátu.
Kdy to bylo? Chvíli poté, co se Rusové spořádaně stáhli ze svého předmostí na západním břehu Dněpru v Chersonu, jsem poprvé napsal (a řekl), že podle mého rozumu se válka chýlí ke konci. Rusové ustoupili, Ukrajinci na ně nijak neútočili… bylo to tak okaté, že mi to připomínalo nějakou zákulisní dohodu. A když je možná jedna dohoda, jsou možné i další.
Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že se otevřeně hlásím k českobratrským kořenům své rodiny. Jsem potomkem těch, kteří se přiznali k učení Petra Chelčického, že zbraně mír nepřinesou, kteří byli od začátku pronásledováni a vlastně nikdy nepřestali být. Ale tato průprava jim pak pomohla k tomu, aby po Bílé hoře dokázali sto let vzdorovat rekatolizaci a když jejich kacířské hnízdo vrchnost za Marie Terezie konečně objevila, odešli raději do Pruska, než aby zradili víru svých předků. V Prusku pak po dvě století udrželi nejen onu zaťatou evangelickou víru, ale i své češství.
Pamatujete tu nejčastější větu, když Koudelka přišel s bombastickým odhalením, že za výbuch ve Vrběticích mohou Čuk a Gek? Pamatujete nejčastější větu, kterou říkal náš kinderministr zahraničí Lipánek, když vyhošťoval ruské diplomaty a snažil se sypat písek do vzájemných vztahů? Pamatujete tu nejčastější větu, když mladý Kolář odstraňoval sochu Koněva? Vždycky to byla věta o tom, že Česká republika je hrdá, sebevědomá a svobodná země, která nemusí brát ohled na ruská varování ani na ruská přání.
