Přátelé, vždycky jsem psal, co jsem si myslel. Psal jsem, jaké věci jsou, ne jaké by měly být. Nikdy jsem vám neříkal, kdo je hodný a kdo je zlý, ale kdo bude úspěšný a kdo bude neúspěšný. Podporoval jsem každého, kdo dělal smysluplnou práci a to přesně do chvíle, dokud ji dělal. Upozorňoval jsem na chyby i své přátele. Nejprve soukromě a když to nepomohlo, tak u sebe na blogu. Nikomu jsem nemazal med kolem huby a netvářil jsem se, že to, co mají na botě, je čokoládový dort.

Přátelé, já dneska budu ještě více sarkastický, než běžně. Odevzdával jsem daňové přiznání a zjistil jsem, že se mě konsolidační balíček týká mnohem více, než jsem si myslel. Navíc jsem na cestách kvůli plánu D a E, takže mám hlavu akorát na sžíravou ironii a vlastně je dobře, že nejsem doma, protože dnes by moje špičky schytala i moje dobrá žena. Ta teď má starosti se čtyřmi velociraptory, kteří dva měsíce nemusejí do školy. Nejstarší cérenka je naštěstí už rozumná a na brigádě. Dnes tedy budu zlý i k těm, kteří si to nezaslouží.

Pamatujete, jak došlo k atentátu na Fica? Jak tehdy začali najednou všichni vyzývat ke zklidnění situace? Když se ukázalo, že útočníkem je frustrovaný liberál, kterého bylo možné běžně vídat na demonstracích proti SMERu, tak najednou žádná Vašáryová za nic nemohla a její řeči o tom, že Fica volí jedině spodina, nic neznamenaly. Ale těch licoměrných keců, jak se všichni mají zklidnit, těch bylo všude plno.

Vposledních dnech jsem stále více překvapován tím, jak malý impuls stačí, aby se věci daly do pohybu. Lidé mají pocit, že musí přijít totální změna poměrů, či totální změna moci a ono ne, ono stačí málo, aby se rozjela lavina, kterou už nikdo nedokáže zastavit. Od eurovoleb ještě neuplynul ani měsíc a co jsem si vyslechl nářků, že se stejně nic nezměnilo ani nezmění… ale kdybyste prvního června odešli meditovat někam do jeskyně a vrátili se prvního července, v podstatě byste se vrátili do úplně jiného světa. Posuďte sami:

Na začátek si prosím dejte několik výroků. Nejsou citovány přesně, některé jsem parfrázoval, ale jejich smysl zůstal nezměněn. Všechny řekl jeden člověk a jeden z uvedených výroků řekl mně osobně. Můžete hádat, který:

„Je nechutné, jak zbrojaři vydělávají na tom strašném konfliktu na UA.“

S prezidentem i premiérem jsme se shodli na základním bezpečnostním rámci České republiky

Hnutí ANO vždycky pomáhalo Ukrajině.

Rusko je agresor.

Nezavleču zemi do války. Jsem diplomat, ne voják.

Viděli jste předvolební debatu Trumpa s Bidenem? Tu debatu, ve které Američané masově zjistili, že jim vládne senilní dement? Jak se po ní vyděsily špičky demokratů, že teď už jim starce těžko někdo zvolí, ale vlastně nemají jinou variantu, protože ještě předevčírem všichni američtí libtardi svorně šířili narativ, že Biden ještě dělá stojky a kotrmelce? Zkrátka a dobře, byl to masakr a stojí za to to vidět i když neumíte anglicky. Včerejší debatě rozuměli Číňané i Maďaři, Eskymáci i Etiopané.

Před týdnem jsem pro deník TO napsal komentář, kde jsem se zamýšlel nad nejlepším ministrem vnitra všech dob, který do politiky přinesl slušnost a evropské hodnoty, PreVítkem Drakušanem. Napsal jsem, že Ropušan přežil ve funkci pět mrtvých z Dozimetru, tak přežije i patnáct mrtvých na Filozofické fakultě. Mělo to na fejsbůku velmi solidní dosah…

Ale teď už si to nemyslím.

Ve včerejším článku jsem se pokoušel popsat, kroč si myslím, že jsou splněny všechny podmínky pro velkou ba jadernou konfrontaci. Západ navyšuje sázky, Ukrajina potřebuje do konfliktu vtáhnout i další země, protože jí dochází dech, plány na přímý vstup NATO do konfliktu existují a připravují se k realizaci a dokonce existují i proroci, kteří o tom káží a nejsou to nijak bezvýznamná jména. Když něco říká Orbán, měli bychom mu naslouchat.

Dnešní článek uvedu jednou válečnou aktualitou. Ukrajinská armáda o víkendu vystřelila několik raket dostatečně dlouhého doletu na Sevastopol. Hlavice jedné rakety explodovala nad pláží plnou civilistů, několik jich zabila a mnoho dalších zranila. Rusové ihned obvinili Američany, že jsou odpovědní za navádění těchto raket a Američané začali přes média tvrdit, že oni za to nemohou, protože to Ukrajinci vybírají cíle pro své údery. Ať to bylo úmyslné nebo nebylo, prostě se stalo. Takhle to ve válce chodí.

Kauza střelce z filozofické fakulty se po zveřejněném závěru z vyšetřování nijak neuklidňuje. Naopak. Ukázal se policejní šlendrián, který jde jednoznačně za pražským policejním šéfem Petrem Matějčkem a samozřejmě za ministrem vnitra Vítkem Rakušanem. Oba totiž lhali, jako když tiskne.