Jedenáct poslanců
Už víckrát jsem se tu pozastavoval nad kroky naší vlády, které na mě stále více dělají dojem, jako by Fiala a spol. vůbec nepočítali s tím, že by ještě mohly být nějaké volby.
Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Už víckrát jsem se tu pozastavoval nad kroky naší vlády, které na mě stále více dělají dojem, jako by Fiala a spol. vůbec nepočítali s tím, že by ještě mohly být nějaké volby.
Krátký válečný úvodník:
Včera se objevily záběry sestřelení dronu nad Kremlem. Rusové řekli, že to byli Ukrajinci, ti to popírají. Zřejmě šlo o malý dron, který rozhodně neletěl z Ukrajiny až do Moskvy.
Bez ohledu na to, kdo za tím stojí, mám pocit, že válka se nám dostává do nové fáze.
A teď už dnešní text:
Když jsem loni svolával na demonstrace, říkal jsem v jednom kuse pořád tu stejnou větu: Nezáleží na tom, kdo nás svolává. Záleží na množství. Rozhoduje fotka z ptačí perspektivy, kolik lidí přišlo. Rozhoduje, zda počet lidí stoupá a nebo klesá. My účastníci nechodíme na demonstraci, abychom slepě uvěřili každé ptákovině, která na pódiu zazní. Nemáme žádnou povinnost tleskat každému projevu. Nemáme ani žádnou povinnost řečníka z pódia volit ve volbách. Demonstrace je z hlediska organizátorů zhuštěná ukázka organizačních a rétorických schopností.
Ceny energií jsou u nás tak vysoké, že i Eurostat byl naším skvělým a hodnotným premiérem označen za dezinformační instituci. Ceny cukru jsou u nás nejvyšší v Evropě. Ukrajinská pšenice potápí evropské zemědělce tak moc, že leckteré státy už zakázaly její import. Zkrachovala další americká banka. Polský generál se svěřuje, že Rusko je na tom dobře a politici brzy budu čumět jako vrány na to nadělení. I majnstrým v poslední době nějak často píše, že to s hentou ukrajinskou ofenzívou nebude moc žhavé.
Přátelé, dnes je sobota a já mám jen jednu krátkou, ale o to jízlivější poznámku. Předevčírem nám totiž ve funkci skončil prý oblíbený ostravský primátor Tomáš Macura. Byl odvolán i s celou radou města a pro odvolání hlasovalo čtyřicet tři z padesáti pěti zastupitelů. Ano, ten Macura, který v prezidentské volbě odmítl volit svého stranického šéfa Andreje Babiše i když o pár měsíců dřív hnutí ANO vyhrálo docela drtivě komunální volby.
Můj předvčerejší článek o tom, jak se mění poměry, se mezi některými čtenáři setkal setkal s odsudkem, že moje přání bylo otcem myšlenky. Ve skutečnosti alternativa žádnou ofenzívu nevede, libtardi jsou naprosto v pohodě a vláda je stále stejně silná. Včera se v komentářích běžně objevoval posměch a různá doporučení, ať slezu zpátky na zem.
Tak nám vláda schválila hentu smlouvu o obranné spolupráci mezi naší republikou a USA. A pro jistotu jí zatím raději nezveřejnili. Nikdo tedy neví, co je v ní ujednáno a jaké specialitky se dají očekávat. Očekával bych, že pro USA jsme na hraně rozlišovací schopnosti a tak půjde zřejmě o naprosto standardní smlouvu, kterou mají uzavřenou kupříkladu se Slovenskem. Budou tam takové ty obvyklé věci… jako že o vojácích rozhoduje americké právo a americký soud, že si sem mohou tahat zbraně jaké chtějí, kdy chtějí a v jakém množství chtějí, atd, atd. Prostě klasika.
Včera se prý konalo hento celoevropské řešení ohledně ukrajinského obilí, u kterého se zatím předpokládá, že bude moci bezcelně do EU až někdy do poloviny příštího roku. Ministr zemědělství Nekula si od jednání slibuje především alibi. A protože v EU zpravidla podělají na co sáhnou, tak bych čekal, že výsledek bude ještě horší než jsme doufali. Já bych je tam nepodceňoval, určitě vymyslí něco, co by normálnímu kapitalistovi ani socialistovi vůbec nenaskočilo. Řešení bude sice drahé, ale zato neúčinné.
Přátelé, příběh s pekárnou Slovanka začíná dostávat zajímavé konotace. Majitelka paní Pernická si nejprve užila nájezd hejtrů, kteří z věty „nepečeme z ukrajinského obilí“ poznali, že je to proruská kolaborantka, což je zřetelně poznat z kontextu jejího profilu. Sice nedokázali doložit žádný konkrétní příspěvek, který by to dokládal, ale to ani nepotřebují. Už i soudní znalci běžně píší posudky, ve kterých ukazují, že pisatel sice něco jiného psal, ale něco jiného myslel.